Díl II - část 223

Pamětní kniha obce Chrášťany

Díl II. (1940-1945)

Gregor Václav, prvý kronikář, rolník čp. 81

Rok 1945

Aby Němci z toho také něco měli, přeložil jim to do jejich jazyka kronikář, aby pochopili, že si z nich děláme šašky, otázkou na ně: „Das ist die motorische deutsche Armee?!?“ Němci jak zařezaní, zbrunátnělí, zamračení, zlostně na nás hleděli. Náš lid si z nich tropil legraci: „No, warum prüllt Ihr nicht Heil Hitler?“ – „Proč neřvete Heil Hitler?“ A tu se jeden Němec obrátil se slovy: „Wenn der Luder da währe…“ a dále nedořekl, neb jiný ho okřikl: „Sei ruhe!“ – „Buď zticha!“ A tu bylo na všecky houfy Němců námi křičeno: „Pročpak neřvete Heil Hitler?“ Šli dále zamlklí, zklamaní. Naše stráže z Nesuchyně a z Krupé, stojící na silnici, nenechaly Němce odpočinout: „Marsch! Vorwärts! Los! Los!“ atd. Jen aby už byli od nás pryč. Co s takovou lůzou zde. A tak mnozí občané přihlíželi na zchátralé houfy německých zloduchů, které zbyly z tak mocné, pyšné německé „Wehrmacht“. Byla zde na silnici posměšně citována slova největšího gangstera Hitlera: „Kam moje armáda vkročí, nikdo na světě jí odtud nevypudí!“ A dnes plíží se tudy od Prahy trosky - jako stín – bezmocná, poražená na hlavu, tolik zesměšněná, kdysi tak mocná vyzývavě drzá německá armáda. Bůh je trestá, Germány, za jejich napáchané zločiny.

Jak předem uvedeno – šli jsme slavné Rudé armádě naproti. A dočkali jsme se jí.

Rudá armáda v naší obci. Dne 10. května roku 1945 v dáli od Svojetína se zvedaly kotouče prachu. To bude asi ona, naše osvoboditelka Rudá armáda. Tak usuzovali všichni občané dlící na státní silnici. A ano, byla to Rudá armáda, námi všemi Čechy očekávaná. Vpředu pochodovala a jela zásobovací kolona a dále různé formace Rudé armády. Byli to hoši urostlí jak jedle, krásní, dobře živení. Na naše pozdravy mávali a jen se usmívali. Na otázku, kam jedou: „Na Pragu! Na Germány!“ A jak jsme byli všichni mile překvapeni. Ona totiž goebbelsovská německá propaganda líčila Rusy jako vrahy, nevzdělance. I obrazy vylepovala všude na nárožích, ve školách, na vývěsních tabulích a všude s nadpisy: „Die sind Deine Brüder?“ – „Ti jsou tvoji bratři?“ Rusové na plakátech byli namalováni s ohrnutým pyskem, ohyzdným obličejem, roztrhaní, špinaví, nosem zakřiveným, neučesaní atd. A teď na vlastní oči se přesvědčujeme o pravém opaku. Spořádané pluky Rudé armády zde před námi pochodují naprosto bezvadně. Všichni s úsměvem na tváři, ačkoliv pochodovali prostranstvím přímo neuvěřitelným. Od Berlína, Drážďan byli zde za 4 dny a noci na přímý rozkaz maršála Stalina. Některé oddíly Rudé armády odbočily ze státní silnice k nám po silnici do naší obce. Bylo to k večeru.

Pokračování