Pověsti

Pověst o původu Chrášťan

Na obchodní stezce, která vedla starým, temným lesem v místech dnešních Chrášťan, jednou lupiči přepadli kupce. Všechno mu vzali a ještě ho zbili. Ze studu i strachu, že se lupiči vrátí, se nahý a zkrvavený kupec ukryl v hustém křoví, kde úpěnlivě vzýval svou patronku, svatou Barboru, ať ho zachrání. A ejhle – šel kolem kněz, kupce ošetřil a na vlastních zádech ho dopravil do bezpečí. Sotva se kupec z hrozného zážitku vykřesal, odevzdal svému zachránci měšec plný peněz, aby za ně tam v lese postavil kapli svaté Barbory, kapli tak velkou, na kolik jen budou peníze v měšci stačit. Kněz rád kupcovu zbožnému přání vyhověl. Kaple svaté Barbory se záhy stala pro svůj zázračný původ cílem poutníků z celého okolí. Zvlášť uhlíři a dřevaři pracující v okolních lesích si kapli oblíbili natolik, že se časem rozhodli přenést sem své chudé příbytky a založili u kaple osadu. Dostala jméno Chrášťany. To proto, aby se nezapomnělo, jak vznikla – jednou zbožnou modlitbou ve křoví – chrástu, jak se tenkrát říkalo.

Více o historii kaple a fotografii kaple.
 

Případ ztraceného čerta

Kam se to dívá?, napadne vás, když vidíte sochu svatého Prokopa z roku 1721 u zdejšího hřbitova. Světec v nakročeném postoji vypadá jako člověk, který vleče na vodítku vzpurné štěně, shlíží k němu a mrzutě říká: „Tak nezlob a pojď.“ Ale pohled svatého muže směřuje do prázdna, u nohou nemá nic. Divné. Máte pocit, že obraz není úplný, že tu něco chybí. A máte pravdu. Chrášťanský svatý Prokop totiž kdysi držel na silném řetězu bronzového čerta. Jenže pekelníka někdo ukradl. Jiného dostal až roku 1832, když se několik místních dobrodinců rozhodlo sešlou sochu obnovit. Nový čert ze železa byl prý opravdová nestvůra. Ohavné strašidlo vydrželo na svém místě do roku 1896. Toho roku byl u sochy založen nový hřbitov a obec se při té příležitosti rozhodla dát svatého Prokopa trochu do pucu. Protože paťatý rarach byl jenom pro ostudu, zeptali se Chrášťanští faráře v Olešné, jestli by mohli nestvůru odstranit, že by to budilo veřejné pohoršení, kdyby na občany při jejich poslední cestě na nový hřbitov civělo něco takového. Farář byl všemi deseti pro. „Jen s ním bez obav dolů, beztak to není čert, ale figura, která vypadá spíš jak ošklivé zvíře!“ A tak svatému Prokopovi vzali i druhého čerta. Nového nedostal, a tak se už sto let dívá do prázdna.

Více o historii sochy a fotografii sochy.
 

Poklad

U Chrášťan, kde se říká Ludence, je prý zakopaný poklad. Někde na poli. Poklad tu měl schovat bohatý šlechtic, když za kterési války utíkal před nepřítelem, který plundroval okolní kraj. Snad to byl pán z Olešné, snad pán odjinud, zdaleka, který se sem dostal jen náhodou a protože už měl nepřítele v patách, rozhodl se všechno své bohatství narychlo zakopat, aby nepadlo do rukou jeho pronásledovatelům. Poklad má prý obrovskou cenu.