Díl II - část 222

Pamětní kniha obce Chrášťany

Díl II. (1940-1945)

Gregor Václav, prvý kronikář, rolník čp. 81

Rok 1945

Brabec Bohumil, čp. 84, a jeho manželka. A druhý případ, který také teprve teď možno zvěčnit. Brabec Bohumil, čp. 84, strojvedoucí státních drah v. v. jel si s vozíkem na pole v měsíci září roku 1944 králíkům na pachtované pole ve Stržích pro jetel. Přijel na pole a slyší: "Pst! Pst! Pán Čech!" Ohlíží se a nikoho nevidí. Za chvilku zase: "Pst! Pst! Pán Čech!" Ohlíží se a pátrá, odkud hlasy přicházejí. A slyší zase: "Tu! Tu!" A velmi překvapen vidí pod boudou vojtěšky "vyčuhovat" tři hlavy, na prvý pohled Rusů. Prosili sepnutýma rukama o kousek jídla. Nejedli prý již několik dní a mají velký hlad. "Počkejte chvíli, za okamžik jsem tady!" povídá jim Brabec. Běžel domů a za chvilku byl zpět a přinesl Rusům tolik jídla, že se dosyta všichni tři najedli. I cigarety jim přinesl. Ptal se jich, odkud sem přišli: "Utekli jsme Germánům a jdeme k vám Čechům." A tak jezdil teď Brabec dvakrát denně pro krmivo králíkům, vždy ráno a večer a vždycky přinesl Rusům buchty, koláče, kávu nebo čaj. Někdy pro změnu i masité pokrmy jim přinesl. Brabcova manželka je uvědomělá Češka a tak na Rusy pamatovala a jakmile byl čas, ihned vypravila svého muže k Rusům s jídlem a sama druhou stranou šla dávat pozor, zdali je "čistý vzduch". I tabákem a cigaretami na své Rusy nezapomněl. Toto stravování Rusů trvalo přes týden. Jednoho dne přijel Brabec zase s jídlem na pole a ke svému údivu a zármutku Rusů tam nebylo. Odešli. A proč? Byli snad někým vypuzeni? Záhada. Víc svoje Rusy (jak jim říkal) neviděl. Nebyli to - Tichý a Brabec - hrdinové? Dávali své životy v sázku. Dobře věděli, že kdyby jim byli na to Germáni přišli, že ukrývají Rusy a zásobí jídlem, že by byli oni i jejich rodiny o hlavu kratší. Dobře jste činili, zachránili jste bratry Rusy od jisté smrti hladem. Navrátí-li se domů na svatou Rus, vyprávěti budou svým dětem o nás, o našem národě, o nás Češích, že dobrý národ jsme.

Rudé armádě naproti. Dne 10. května 1945 byli někteří naši občané naproti Rudé armádě na silnici státní Praha - Karlovy Vary. Byli to občané: Václav Polívka, čp. 3, Opat Josef, čp. 13, Procházka Gustav st., čp. 21, Grill Rudolf, čp. 41, Grill Adolf, čp. 51, Pichrt František, čp. 66, a váš kronikář Gregor Václav, čp. 81, aj. A tam se všichni hodně pobavili. Německá armáda tudy prchala od Prahy, po částech, otrhaná, špinavá, některý Germán bez čepice, jiný bos; jiný zase kalhoty uřízlé nad kolena (asi mu je nějaký náš dobrodinec - ty nohavice - uřízl). Tu zase přišel chumel Germánů a vezli s sebou na dětském kočárku vojáka, Němce, na prvý pohled "maroda". Dva Němci kočárek tlačili. To bylo smíchu a legrace, když jeden z občanů prohlásil: "Tady jede německá motorizovaná armáda." Smíchu nebylo konce. Tuto poznámku prohodil šprýmař Grill Rudolf, čp. 41.

Pokračování