Chrášťany 31
270 01 Kněževes u Rakovníka
Číslo účtu: 540 584 369/0800
K tomu poznámka kronikáře Václava Gregora roku 1938: Kde nacházel se rybník Čekalvody, říká se nyní V Dlouhejch. Do r. 1925, tj. do pozemkové reformy, měli pozemky ony pronajaty drobní i střední zemědělci. Některým byly i prodány do vlastnictví a tito nazývají pozemky „Na Panském“, prodej stal se však o mnoho let dříve. V roce 1925 pozemková reforma přidělila ony pozemky (tj. žádal-li o ně) jako „dlouhodobé pachty“ tomu žadateli, který pozemek měl v pachtu dlouhá léta, za mírný poplatek. Majitelem pozemků byl kníže Fürstenberg a tomuto platili zemědělci nájem. Pacht byl obyčejně uzavřen na dobu šesti roků, poněvadž pěstován na pozemcích chmel a zařízení chmelnice trvá delší dobu. Odtud z Čekalvody, nyní V Dlouhejch, byl chmel, tak zvaný okresní chmel. Za takovýto okresní chmel platili obchodníci chmelní, a to většinou židé, o 10 zlatých ba i více na jednom centě (tj. 50 kilogramů). A co byl takzvaný okresní chmel? Vyložený podvod. Pěstitelé chmele přidali chmel vypěstovaný i na jiných pozemcích „do partie“, ale hlavně o to šlo obchodníkům chmele: chmel museli pěstitelé chmele odvézti do německé obce Veclova, kde na chmel vydány byly pouze německé tak zvané „certifikáty“, dále německé orazítkování a německé podpisy. A o to obchodu hlavně šlo, již tenkrát o německou, samospasitelnou řeč. A naši dědové i tátové páchali, aniž vše promyslili, na věci národní křivdu. Tolik pisatel, kronikář Václav Gregor.
Petr Vrš roku 1420 odpověděl Pražanům, roku 1433 byl purkrabím hradu pražského, roku 1436 seděl na Mašťově a roku 1444 v Chrášťanech atd.
Další podrobnější popis od Václava Kočky:
Chrášťany, ves se 157 domy a 855 obyvateli.
Chrášťany prvotně náležely k hradu Křivoklátu. Před rokem 1358 byly dva dvory kmetcí postoupeny jako nadace ku faře zbečské. Není dokladů, zda nadání toto učinila královna Eliška (+1330) či teprve její syn král Karel.
Farář zbečský pro odlehlost pronajal tyto dědiny Janu Hošťálkovi, který již roku 1402 seděl na Pšovlcích. Petr z Rakovníka r. 1418 pohnal Jana Hošťálka ze Pšovlk a Chrášťan. Za války husitské farář zbečský pozbyl obou dvorů.
Jan Hošťálek ze Pšovlk r. 1419 přiznal, že je dlužen 300 β Hanušovi z Kolovrat na Krašově. Nezaplatí-li mu, může se uvázati v jeho dědiny v Chrášťanech. Když Hošťálek neplatil, Hanuš byl roku 1438 uveden v jeho dědictví v Chrášťanech.
Po smrti Hanušově r. 1450 dědil syn – zase Hanuš II., který po smrti své manželky, vstoupiv do stavu kněžského, pustil Chrášťany (v nájem?) Zbyňkovi z Kolovrat, od r. 1467 na Mšeci neboli Kornhause. Tento po smrti Hanušově r. 1483 musil vydati 6 dvorů manských v Chrášťanech Albrechtovi z Kolovrat na Krašově, synu Hanušovu. Tu jest zřejmé, že Kolovratové přikoupením některých dvorů své panství v Chrášťanech rozmnožili. Albrecht, vyženiv statek Hradišťko, r. 1485 prodal Krašov. Král Vladislav vydal r. 1491 list svému dvořenínu Albrechtovi z Kolovrat na Hradišti, kterým propustil mu z manství půl Chrášťan, jež po otci drží a poroučí je vložiti v desky zemské.
Albrecht, již hofmistr dvora králova, koupiv r. 1497 Libštejn, dal dobrou vůli na polovici vsi Chrášťan svému strýci Jetřichovi Bezdružickému z Kolovrat na Buštěhradě. Tento zemřel r. 1506. Jeho syn Jan vstoupil do veřejných služeb, byl mistrem král. komory a r. 1526 padl v bitvě pod Moháčem.
Syn a dědic Jetřich před r. 1541 prodal Chrášťany Janovi Šlovskému na Olešné za 400 β č. Jetřich umíraje r. 1548 bez dědicův odkázal Buštěhrad se 20 vesnicemi strýcům Janovi, Ladislavovi a Ludvíkovi, bratřím Bezdružickým, kteří hned obnovili zápis na trh v Chrášťanech, před shořením desk r. 1541 mezi Jetřichem a Janem Šlovským učiněný.
Král Vladislav r. 1381 dal Kunšovi z Tyter v léno dům řečený Skalka u Křivoklátu, 8 lánů dědin v Chrášťanech. Odtud byl držitel tohoto dílu Chrášťan povinen v železném odění na hrad Křivoklát přijeti a tu býti, dokud páni káží. Současně vysadil rychtu pod věčný hamfešt. Svědky na listě byli Kunát ze Skalky a Jan Hošťálek. Ti oba drželi Chrášťany. (Když list sešel, Rakovničtí vydali vidimat a král Ladislav jej r. 1453 potvrdil. Svědectví města Rakovníka z roku 1608.)
Roku 1399 koupil totéž zboží Petr z Chrástu, který žil ještě r. 1443. Po něm zůstali synové Otík a Zdeněk. Onen r. 1448 postoupil dědiny otcovské bratru Zdeňkovi, jemuž král Jiří r. 1462 dovolil pojistit manželce Anně ze Sádku 200 β věna na dědinách manských v Chrášťanech. Po smrti Zdeňkově r. 1475 vdova Anna vzdala své věno synu Janovi a ten r. 1482 pojistil tu dluh 35 β Slaviborovi ze Všechlap. Jan, koupiv manství v Panoším Újezdě, postoupil Chrášťany Petrovi z Chrástu (svému synovi?).
Čtyři dvory koupil Zbyněk z Kolovrat. Petr z Chrástu r. 1498 přiznal, že je dlužen 20 β Petrovi z Chlumce (u Chabařovic). Kdyby nezaplatil, věřitel se má po jeho smrti uvázati v dědiny manské v Chrášťanech, rychtu s dvory kmetcími a ves celou Kalubice, jak sám po předcích měl. Kdyby Petr z Chlumce dříve umřel než dlužník, bude tento zápisu prázden. Mikuláš ze Dvoru, maje dobrou vůli od Petra z Chlumce, r. 1499 zápis propustil.
Petr z Chrástu, již zvaný Holý, dostav se za úředníka na Křivoklát, r. 1512 prodal dvůr a dvory kmetcí v Chrášťanech za 500 β Otíkovi ze Šlovic. Kdyby Petr neb jeho dědicové zase jí míti chtěli, mohou půl léta napřed oznámiti a položiti 500 β, Šlovský musí jim dědiny vydati.
Jan Šlovský, syn Otíkův, dal si r. 1544 vložiti v obnovené desky půl vsi Chrášťan s platy, jak po otci držel. Druhá polovice zůstala manstvím a bratří Šlovští r. 1574 přijali na ní léno. Tím byly oba díly Chrášťan spojeny pod panstvím Šlovských a přiděleny k Olešné.
Jan Šlovský měl neshodu s Chrášťanskými o povinnosti a platy. Obec r. 1562 vyslala rychtáře Jana Martina Havlíka, Jíru Jirsu a Mikuláše Nikle, aby v Rakovníce vyzdvihli list na pergamenu na poplatky jim svědčící.
Otík Šlovský r. 1523 prodal dvůr kmetcí s lánem dědin Václavovi z Násilé v Chrášťanech. Václav z Pibru na Kounově r. 1541 pohnal Václava z Násilé v Chrášťanech. Po něm drželi týž dvůr Horové z Ocelovic.
Anna Kateřina Horová, rozená Cukrová z Tamfeldu, prodavši r. 1629 Svojetín, s manželem Adamem Kryštofem Horou usadila se v Chrášťanech. Roku 1657 prodala dvůr Krištofu Jaroslavu Krakovskému z Kolovrat na Olešné. Roku 1658 stěžovala si Horová české komoře, že Krakovský termínu neplatí, ona je ve veliké nouzi, ať jí spokojí.
Když náboženské roztržky se uklidnily, farář zbečský Jan Mošovký žádal platy ze 2 dvorů z Chrášťan, ke kterým páni Šlovští znáti se nechtěli. Arcikníže Ferdinand r. 1547 vyzval bratry Šlovské, aby předložili zápisy na 2 dvory v Chrášťanech, které po otci drží a je lidmi robotnými obsadili, ale zápisu na ně není. Má z nich vycházet k záduší do Zbečna ročně 17 strychů pšenice a 22 strychy ovsa. Buď ať předloží zápis, že předkové jich dědičně nabyli, anebo z nich faráři platí.
Krištof Šlovský uznal povinnost a nějaký čas z nich platil, ale r. 1608 upomínal ho hejtman, že již za 2 roky je dlužen. Spor o tyto platy neměl konce. Nadačních listin nebylo, nedalo se tedy zjistit, jaký plat má vycházeti.
Farář Smicheus r. 1629 žádal plat ze dvora s dvěma lány a 2 poddanými, farář Soběslavský r. 1651 ze dvou dvorů manských a od 17 lidí poddaných. Do r. 1678 vzrostl nedoplatek na 2 704 β, za který farář Kratochvíle přijal hotově 157 fl. A od dalších pohledávek upustil. Když jeho nástupce Růžek domáhal se zase platu, pan Rosenfeld r. 1682 učinil konec a všecky závazky do Zbečna odmítl; poněvadž poddaní platili svému administrátorovi do Olešné, nemohou platiti také do Zbečna.
Roku 1634 leželo v Chrášťanech 8 compagnií pluku saského a vyjedly všecko.