Díl I. - část 55

Pamětní kniha obce Chrášťany

Díl I. (1923-1939)

Gregor Václav, prvý kronikář, rolník čp. 81
 

Staré záznamy o Chrášťanech - pokračování
 

1.  Jan Leopolit, farář zbečský: Roku 1598 žaloval hejtman Prolhofer České komoře, že jest farář chamtivec, že úrok Malinové, Chrášťan a Pavlčína 73 ½ strychu pšenice, 11 strychů žita, 11 strychů ječmene, 115 strychů ovsa, 168 slepic, na penězích 15 zlatých 39 grošů atd. Jeho nástupce Petr Bavorovský r. 1605 vydával se za katolíka, ač jím nebyl… Roku 1608 žaloval české komoře, že pan Šlovský zadržuje mu úrok z Chrášťan; hejtman jeho stížnost odbyl s ousměškem… Roku 1627 nastoupil Jeremiáš Schmicheus Turnovský, o němž jsme zjistili, že před tím působil v Manětíně jako podobojí. Hned žaloval, že z Chrášťan mu neplatí úrok… Farář zbečský Soběslavský žádal r. 1647 hejtmana o pomoc, že má malé důchody a věřící platiti nechtějí… Z Chrášťan odvedli mu letos 21 strych pšenice, 28 strychů ovsa a 4 zlaté a 15 grošů atd. Z vizitace far z roku 1651 se dovídáme, že k záduší náleží 54 kostelní krávy atd. Z Chrášťan zůstává starobylý úrok. Roku 1658 přišel do Zbečna farář Jan Václav Kornelius Kutnohorský, dosud kaplan v Rakovníce. Tento farář bral z Pavlčína, Chrášťan a Malinové na penězích 17 zlatých, 222 strychy obilí, 168 slepic, za letníky 2 zlaté 30 krejcarů, za koledu platil každý sedlák 3 krejcary, o posvícení koláč. K tomu platy ze 6 filiálek atd… Leopold z Rosenfeldu koupiv r. 1678 statek Olešnou, odepřel faráři úroky z Chrášťan a Pavlčína. Křivoklátský hejtman Klaner předložil mu opisy z urbářů z let 1556 – 1598, dle kterých od nepaměti úroky se platily. To Rosenfeldovi nestačilo a žádal doklady, že jde o nadání. Konsistoř nadačních listin nenalezla, a tím farář pozbyl práva na úroky z obou vesnic. Ještě po stu létech marně dovolávali se zdejší faráři svých práv.
    
2. Z obšírných zpráv z let 1651 a 1653 jsme vyčetli, že kostel sv. Filipa a Jakuba i filiálky sv. Jana v Kněževsi více než 30 let spravuje děkan rakovnický, který vždy třetí neděli službu tu koná. Záduší má 29 krav železných v nájmu, z dědin má plat 19 gr., z mastného krámu 15 gr., dědin 14 strychů porostlin, 3 louky a dvoje jitra, která lidé z třetího mandele osívají. Dluhů mezi lidem je 2920 kop. K záduší jsou přiděleny vesnice Přílepy a Chrášťany, z nichž také platí desátek. Děkan Maříček měl k ruce karmelitána Vojtěcha, na kterého kněževeští r. 1675 žalovali, že za opatření nemocných žádá 15 až 30 krejcarů. Je to simonie, která se nemůže trpěti. Děti v zimě pro vzdálenost se nekřtí, jest faru třeba obnoviti, an farář měl by dobré opatření. Paní Lidmila Celerová na Olešné také se přimlouvala, aby kněz byl dosazen a její vsi Olešná, Přílepy, Chrášťany a Veclov byly k ní přifařeny atd. Vrchnost se uvolila do roka postaviti faru; závazek splnila a r. 1676 byl sem dosazen farář Rehlitz (toho roku fara zase obnovena).
    
3. Rychtářka v Krupé, vdova po Tůmovi, roku 1554 prodala rychtu s 2 lány Říhovi z Chrášťan za 450 zlatých. Říha zemřel roku 1600 atd.
    
4. K záduší nesuchyňskému náležel rybník Čekalvody a les Na Borech. Pán na Olešné za války třicetileté oboje vzal k Olešné. Nesuchyňský soused Jakub Kubeš, vrátiv se po válce ze světa, domlouval rychtáři, proč zádušních dědin nehájil. Když Kubeš r. 1618 odcházel do světa, nesuchyňští v rybníce Čekalvody lovili ryby. Také lidé z Chrášťan a Kněževsi svědčili, že rybník byl zádušní. Rychtář se omlouval, že pan Kolovrat na Olešné za války býval krajským hejtmanem a nesuchyňští byli na Olešné před vojáky chráněni. Nemohli proti panu hejtmanovi zakročiti. V dohodě obec Olešná r. 1695 postoupila nesuchyňským půl lánu dědin, při tom byl strašecký páter Karel. Ale Helfried z Kaiserštejna, pán na Olešné, žádal dědiny pro sebe. Z výpovědi jde najevo, že rybník již zarostl lesem, který lidé káceli, aby jej na pole obrátili. Roku 1707 vyslaná komise uznala právem, že les Bory náleží k Olešné, Čekalvody přidělen k Nesuchyni atd.

K tomu poznámka kronikáře Václava Gregora roku 1938: Kde nacházel se rybník Čekalvody, říká se nyní V Dlouhejch. Do r. 1925, tj. do pozemkové reformy, měli pozemky ony pronajaty drobní i střední zemědělci. Některým byly i prodány do vlastnictví a tito nazývají pozemky „Na Panském“, prodej stal se však o mnoho let dříve. V roce 1925 pozemková reforma přidělila ony pozemky (tj. žádal-li o ně) jako „dlouhodobé pachty“ tomu žadateli, který pozemek měl v pachtu dlouhá léta, za mírný poplatek. Majitelem pozemků byl kníže Fürstenberg a tomuto platili zemědělci nájem. Pacht byl obyčejně uzavřen na dobu šesti roků, poněvadž pěstován na pozemcích chmel a zařízení chmelnice trvá delší dobu. Odtud z Čekalvody, nyní V Dlouhejch, byl chmel, tak zvaný okresní chmel. Za takovýto okresní chmel platili obchodníci chmelní, a to většinou židé, o 10 zlatých ba i více na jednom centě (tj. 50 kilogramů). A co byl takzvaný okresní chmel? Vyložený podvod. Pěstitelé chmele přidali chmel vypěstovaný i na jiných pozemcích „do partie“, ale hlavně o to šlo obchodníkům chmele: chmel museli pěstitelé chmele odvézti do německé obce Veclova, kde na chmel vydány byly pouze německé tak zvané „certifikáty“, dále německé orazítkování a německé podpisy. A o to obchodu hlavně šlo, již tenkrát o německou, samospasitelnou řeč. A naši dědové i tátové páchali, aniž vše promyslili, na věci národní křivdu. Tolik pisatel, kronikář Václav Gregor.

Petr Vrš roku 1420 odpověděl Pražanům, roku 1433 byl purkrabím hradu pražského, roku 1436 seděl na Mašťově a roku 1444 v Chrášťanech atd.
 

Další podrobnější popis od Václava Kočky:

Chrášťany, ves se 157 domy a 855 obyvateli.

Chrášťany prvotně náležely k hradu Křivoklátu. Před rokem 1358 byly dva dvory kmetcí postoupeny jako nadace ku faře zbečské. Není dokladů, zda nadání toto učinila královna Eliška (+1330) či teprve její syn král Karel.

Farář zbečský pro odlehlost pronajal tyto dědiny Janu Hošťálkovi, který již roku 1402 seděl na Pšovlcích. Petr z Rakovníka r. 1418 pohnal Jana Hošťálka ze Pšovlk a Chrášťan. Za války husitské farář zbečský pozbyl obou dvorů.

Jan Hošťálek ze Pšovlk r. 1419 přiznal, že je dlužen 300 β Hanušovi z Kolovrat na Krašově. Nezaplatí-li mu, může se uvázati v jeho dědiny v Chrášťanech. Když Hošťálek neplatil, Hanuš byl roku 1438 uveden v jeho dědictví v Chrášťanech.

Po smrti Hanušově r. 1450 dědil syn – zase Hanuš II., který po smrti své manželky, vstoupiv do stavu kněžského, pustil Chrášťany (v nájem?) Zbyňkovi z Kolovrat, od r. 1467 na Mšeci neboli Kornhause. Tento po smrti Hanušově r. 1483 musil vydati 6 dvorů manských v Chrášťanech Albrechtovi z Kolovrat na Krašově, synu Hanušovu. Tu jest zřejmé, že Kolovratové přikoupením některých dvorů své panství v Chrášťanech rozmnožili. Albrecht, vyženiv statek Hradišťko, r. 1485 prodal Krašov. Král Vladislav vydal r. 1491 list svému dvořenínu Albrechtovi z Kolovrat na Hradišti, kterým propustil mu z manství půl Chrášťan, jež po otci drží a poroučí je vložiti v desky zemské.

Albrecht, již hofmistr dvora králova, koupiv r. 1497 Libštejn, dal dobrou vůli na polovici vsi Chrášťan svému strýci Jetřichovi Bezdružickému z Kolovrat na Buštěhradě. Tento zemřel r. 1506. Jeho syn Jan vstoupil do veřejných služeb, byl mistrem král. komory a r. 1526 padl v bitvě pod Moháčem.

Syn a dědic Jetřich před r. 1541 prodal Chrášťany Janovi Šlovskému na Olešné za 400 β č. Jetřich umíraje r. 1548 bez dědicův odkázal Buštěhrad se 20 vesnicemi strýcům Janovi, Ladislavovi a Ludvíkovi, bratřím Bezdružickým, kteří hned obnovili zápis na trh v Chrášťanech, před shořením desk r. 1541 mezi Jetřichem a Janem Šlovským učiněný.

Král Vladislav r. 1381 dal Kunšovi z Tyter v léno dům řečený Skalka u Křivoklátu, 8 lánů dědin v Chrášťanech. Odtud byl držitel tohoto dílu Chrášťan povinen v železném odění na hrad Křivoklát přijeti a tu býti, dokud páni káží. Současně vysadil rychtu pod věčný hamfešt. Svědky na listě byli Kunát ze Skalky a Jan Hošťálek. Ti oba drželi Chrášťany. (Když list sešel, Rakovničtí vydali vidimat a král Ladislav jej r. 1453 potvrdil. Svědectví města Rakovníka z roku 1608.)

Roku 1399 koupil totéž zboží Petr z Chrástu, který žil ještě r. 1443. Po něm zůstali synové Otík a Zdeněk. Onen r. 1448 postoupil dědiny otcovské bratru Zdeňkovi, jemuž král Jiří r. 1462 dovolil pojistit manželce Anně ze Sádku 200 β věna na dědinách manských v Chrášťanech. Po smrti Zdeňkově r. 1475 vdova Anna vzdala své věno synu Janovi a ten r. 1482 pojistil tu dluh 35 β Slaviborovi ze Všechlap. Jan, koupiv manství v Panoším Újezdě, postoupil Chrášťany Petrovi z Chrástu (svému synovi?).

Čtyři dvory koupil Zbyněk z Kolovrat. Petr z Chrástu r. 1498 přiznal, že je dlužen 20 β Petrovi z Chlumce (u Chabařovic). Kdyby nezaplatil, věřitel se má po jeho smrti uvázati v dědiny manské v Chrášťanech, rychtu s dvory kmetcími a ves celou Kalubice, jak sám po předcích měl. Kdyby Petr z Chlumce dříve umřel než dlužník, bude tento zápisu prázden. Mikuláš ze Dvoru, maje dobrou vůli od Petra z Chlumce, r. 1499 zápis propustil.

Petr z Chrástu, již zvaný Holý, dostav se za úředníka na Křivoklát, r. 1512 prodal dvůr a dvory kmetcí v Chrášťanech za 500 β Otíkovi ze Šlovic. Kdyby Petr neb jeho dědicové zase jí míti chtěli, mohou půl léta napřed oznámiti a položiti 500 β, Šlovský musí jim dědiny vydati.

Jan Šlovský, syn Otíkův, dal si r. 1544 vložiti v obnovené desky půl vsi Chrášťan s platy, jak po otci držel. Druhá polovice zůstala manstvím a bratří Šlovští r. 1574 přijali na ní léno. Tím byly oba díly Chrášťan spojeny pod panstvím Šlovských a přiděleny k Olešné.

Jan Šlovský měl neshodu s Chrášťanskými o povinnosti a platy. Obec r. 1562 vyslala rychtáře Jana Martina Havlíka, Jíru Jirsu a Mikuláše Nikle, aby v Rakovníce vyzdvihli list na pergamenu na poplatky jim svědčící.

Otík Šlovský r. 1523 prodal dvůr kmetcí s lánem dědin Václavovi z Násilé v Chrášťanech. Václav z Pibru na Kounově r. 1541 pohnal Václava z Násilé v Chrášťanech. Po něm drželi týž dvůr Horové z Ocelovic.

Anna Kateřina Horová, rozená Cukrová z Tamfeldu, prodavši r. 1629 Svojetín, s manželem Adamem Kryštofem Horou usadila se v Chrášťanech. Roku 1657 prodala dvůr Krištofu Jaroslavu Krakovskému z Kolovrat na Olešné. Roku 1658 stěžovala si Horová české komoře, že Krakovský termínu neplatí, ona je ve veliké nouzi, ať jí spokojí.

Když náboženské roztržky se uklidnily, farář zbečský Jan Mošovký žádal platy ze 2 dvorů z Chrášťan, ke kterým páni Šlovští znáti se nechtěli. Arcikníže Ferdinand r. 1547 vyzval bratry Šlovské, aby předložili zápisy na 2 dvory v Chrášťanech, které po otci drží a je lidmi robotnými obsadili, ale zápisu na ně není. Má z nich vycházet k záduší do Zbečna ročně 17 strychů pšenice a 22 strychy ovsa. Buď ať předloží zápis, že předkové jich dědičně nabyli, anebo z nich faráři platí.

Krištof Šlovský uznal povinnost a nějaký čas z nich platil, ale r. 1608 upomínal ho hejtman, že již za 2 roky je dlužen. Spor o tyto platy neměl konce. Nadačních listin nebylo, nedalo se tedy zjistit, jaký plat má vycházeti.

Farář Smicheus r. 1629 žádal plat ze dvora s dvěma lány a 2 poddanými, farář Soběslavský r. 1651 ze dvou dvorů manských a od 17 lidí poddaných. Do r. 1678 vzrostl nedoplatek na 2 704 β, za který farář Kratochvíle přijal hotově 157 fl. A od dalších pohledávek upustil. Když jeho nástupce Růžek domáhal se zase platu, pan Rosenfeld r. 1682 učinil konec a všecky závazky do Zbečna odmítl; poněvadž poddaní platili svému administrátorovi do Olešné, nemohou platiti také do Zbečna.

Roku 1634 leželo v Chrášťanech 8 compagnií pluku saského a vyjedly všecko.

Pokračování