Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
29 30 1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 31 1 2

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlídka obce

 

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Pamětní kniha obce Chrášťany

Díl I. (1923-1939)

Gregor Václav, prvý kronikář, rolník čp. 81

Staré záznamy o Chrášťanech - dokončení

Před válkou třicetiletou bylo v Chrášťanech 20 osedlých, z nichž 16 sedláků a 4 chalupníci. Za války bylo 6 stavení spáleno.

Popis poddaných:

Číslo 1. Roku 1653 Urban Stroner, 43 strychy, r. 1713 Urban Stroner.

Číslo 2. Roku 1637 Jiří Přívozný, krčma se 14 strychy, r. 1675 koupil krčmu pan Jan Ostrovský, musí posílati dělníka 6 dní ve žních na práci. R. 1678 koupil krčmu pan Rosenfeld, r. 1713 vdova Vítová.

Číslo 3. R. 1650 Matěj Praus, 4 strychy, 1670 Jiří Řenč.

Číslo 4. Roku 1650 statek Heřmanovský s 50 strychy, roku 1713 tam byl Tomáš Hauner.

Číslo 5. Roku 1627 Matěj Gregor neboli Girg, 25 strychů, roku 1713 Václav Paker.

Číslo 6. Roku 1646 Adam Kuran, 28 strychů, r. 1713 Martin Holý.

Číslo 7. Roku 1629 Adam Vestfál, (Krištof) Hora, 74 strychy. Roku 1657 pan Krakovský statek rozdělil, polovici se 37 strychy koupil Jan Petychar, r. 1713 Jiří Donát, druhou polovinu koupil Matěj Řepa, roku 1713 Vavřinec Řepa.

Číslo 8. Roku 1652 Jan Havlovic, 15 strychů, r. 1713 dvě chalupy, jednu drží Václav Tregler, druhou Václav Donát.

Číslo 9. Roku 1636 Ondřej Knejzlík, 39 strychů, r. 1713 Mates Písařovič.

Číslo 10. Roku 1647 Martin Písařovič, 38 strychů, r. 1713 Tomáš Polívka.

Číslo 11. Roku 1626 Václav Živnůstka, 40 strychů, r. 1713 Václav Polívka.

Číslo 12. Roku 1649 Adam Holý, 43 strychy, r. 1663 shořel, roku 1713 byl Bárta Holý.

Číslo 13. Roku 1653 Martin Stroner, 32 strychy, grunt rozbořený, roku 1713 Mates Schneider.

Číslo 14. R. 1638 Jiří Trígler, 38 strychů, r. 1713 Václav Triegler.

Číslo 15. Roku 1653 Veidlikovský pustý, 20 strychů, r. 1713 Jan Gregor.

Číslo 16. Jan Havlovic, 43 strychy, r. 1655 vše vyloupeno, roku 1713 Václav Havlovic.

Číslo 17. Roku 1655 pustina Václava Gregora, 50 strychů, roku 1713 Jan Pracný.

Číslo 18. Roku 1655 Jan Hacmac, 36 strychů, roku 1668 Matěj Trigler, učinil se šelmou a zběhl, roku 1713 Vavřinec Hauner.

Číslo 19. Roku 1650 Martin Pitner, 34 strychy, r. 1713 Martin Bitner.

Číslo 20. Roku 1656 Adam Holý, 11 strychů, r. 1713 Jiří Pracný.

Pan Rosenfeld r. 1678-1682 postavil dvůr poplužní, k němuž přidělil 140 strychů pustých polí.

Od r. 1778 robotovalo 16 sedláků po 3 dnech v týdnu s koňmi a po 3 dnech roboty svatojánské. Za tuto dostali po 1 ½ libře chleba denně. 10 chalupníků robotovalo po 3 dnech v týdnu ručně, 12 domkářů po 13 dnech do roka.

Manská povinnost zcizením Křivoklátu r. 1658 pozbyla sice svého účelu, ale musela se přiznávati. Teprve roku 1849 byla vyvazena.

Farou náležely Chrášťany ke Kněževsi, v létech 1674-1684 k administraci v Olešné, pak zase ke Kněževsi. Osadníci se přivinuli k víře podobojí.

Obec Chráská – tak nazývali naši obec a dosud tak někde říkají – r. 1602 žádala konsistoř, aby do Kněževse dosadila kněze podobojí. Když arcibiskup dosadil sem katolíka, hašteřili se s jeho kuchařkou.

Kovář z Olešné r. 1641 docházel k tajným evangelíkům do Chrášťan a jim čítal bibli.

Kaple ve vsi nikdy neměli, jen na kovárně byl zvonec, kterým se zvonilo na poplach. Roku 1603 udeřil hrom do kovárny a srazil vížku i se zvoncem; také r. 1734 vyhořeli tři sedláci a 3 chalupy.

Jména tratí: Blatiny – les a pole u silnice Kněževes-Rakovník, Hladoměř či Hladomoř – pod sochou sv. Prokopa, nyní pod hřbitovem směr na jih ke hranicím Olešné, V Kortnách, také Kortna všeobecně zvaná, tak nazvané od zahrad, tj. chmelnic (Garten), Kopanina – chudší půda, Ludenice (všeobecně Ludence zvané) – odkud toto slovo, lépe název, se vzal, je záhadou. Zde v Ludencích prý je zakopán veliký poklad, vypráví stará pověst. Niederland, proč takový název, neznámo, V Ouzkých, Příč, Sviná – název od pasení sviň a prasat tam na lukách, dle jiných od špatné, svinské cesty, tak pokřtili prý cestu „formani“, Na Větrníku – tam stával kdy větrný mlýn, pod sochou sv. Prokopa, nyní hřbitov, směr na Olešnou, Strže – pro mokro musely se zde dělat hluboké strouhy a strže = zábrany proti vodě, tak naši dědové, Podevsí – proto, že pozemky nalézají se pod vsí, Vápenice – v polích tam dobýval se vápenec a z něho pálilo se vápno.

O osídlení zdejší krajiny v době předhistorické psal Jan Renner z Rakovníka ve Věstníku č. 21, str. 92.

Rok 1938

Polární záře

Dne 25. ledna r. 1938 byla u nás viděti krásná polární záře, i v celé Evropě. Dne 15. ledna t. r. oznamovala Pražská lidová hvězdárna Štefánika posluchačům, že na Slunci v poslední době zesiluje činnost skvrn. Zároveň upozorňovala, že se v souvislosti s tím může u nás vyskytnouti polární záře. Předpověď hvězdárny se plně potvrdila: 25. ledna večer byli nejen obyvatelé Čech, nýbrž i celé Evropy překvapeni a zároveň okouzleni pohledem na jednu z nejkrásnějších a nejintenzivnějších polárních září, jež se v posledních padesáti až sto letech v Evropě vyskytly.

I v naší obci byla polární zář zřetelně vidět. Nejdříve se všeobecně myslelo, že jest to zář od ohně, že snad někde hoří. Až rádio – pražský rozhlas – hlásil, že jest to polární zář a doporučoval občanstvu, by ihned šlo popatřit na krásnou podívanou. Byl to krásný zjev, který trval do 19. do 21. hodiny.

V měsíci únoru byla velká oslava předsedy vlády Milana Hodži. Šedesátých narozenin jeho bylo okázale oslavováno i u nás v naší obci.

Dne 20. února 1938 řečnil kancléře Adolf Hitler, celá jeho řeč trvala 3 hodiny. Byla to řeč bojová, náladová pro Německo a u nás se usuzovalo, že mu to nějak moc povídá. Odpověď pádná dána mu byla týž večer v Praze na hřišti na Štvanici.Naši výborní fotbalisté dali Němcům z Říše 3 branky, tedy 3:0 v náš prospěch. Toť dosti pádná – nejpřiléhavější odpověď na onu – paličskou řeč.

V sobotu dne 12. března 1938 byl v Rakousích převrat. V pátek večer byly již připraveny ozbrojené německé oddíly v Říši, aby druhý den vtrhly do Rakous. U nás převládá klid naprostý, jsme připraveni i na to nejhorší.

Druhý nálet byl projektován na den 23. března. Civilní protiletecká obrana (ve zkratce CPO) byla připravena od 6 hodin ráno (poplach – bylo zvoněno a troubeno) do 23 hodiny noční. Jakmile hlídka zpozorovala nepřátelský letoun, ihned alarmovala poplach. Nikdo nesměl na ulici, každý se musel ukrýt. Tentokrát však se nepřátelská letadla neobjevila a proto nedošlo k podobným opatřením.

Večer pak bylo provedeno cvičení CPO s místním hasičským sborem, který vyrukoval s motorovou stříkačkou. Byly provedeny veškeré přípravy, tj. byla pohotovost všech složek CPO, tj. sanitní, bezpečnostní, požární i pořádková. Rovněž v pohotovosti byla ŽPO, tj. železniční protiletecká obrana. Byla radost, jak všechno „klapalo“.

Dne 24. března 1938 odpoledne byla bouřka a notně pršelo.


Pokračování