Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
29 30 1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 31 1 2

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlídka obce

 

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Pamětní kniha obce Chrášťany

Díl I. (1923-1939)

Gregor Václav, prvý kronikář, rolník čp. 81

Rok 1934

Tento rok byl velmi suchý, celý rok nepršelo, takže ve studních nebylo vody. Nějaký čas v tomto roce skoro celá obec jezdila pro vodu „do obecnice“, studny takzvané za Husovým parkem před číslem 5. Ba stal se případ, že i tato studna „vypověděla“, a občané byli bez vody. Pisateli této knihy stal se případ, že večer nemohl dobytek napojiti, nebylo nikde vody. V noci ve 2 hodiny vstal, jel se synem k jmenované studni pro vodu s voznicí a už tu byl šestý, už tam byla fronta. A jen tak tak vody napumpoval. Zde nutno poznamenat, že pro vodu sem do té studni jezdili i z části dolejší obce, tj. Heřman, dvůr čp. 16, Divišovský Václav, čp. 20, Frolík Josef, čp. 72, a mnoho jiných majitelů hospodářství. Když mnohdy se voda z této studny vybrala, mnozí jezdili na luka do studánek do „Sviné“ a do osady Nový Dvůr pro vodu. Takové sucho panovalo, že studna dole pod školou v parku před čp. 19 úplně vyschla, tj. strhli vodu, ač po všechny léta co pamětníci pamatují, vodou přetékala. Byla veliká bída o vodu, mnohý dobytek nedostal vodu po několik dnů.

Dne 16. 2. 1934 vydala naše vláda (třináctá) nařízení, že naše československá koruna (Kč) se o 1/6 znehodnotí.

Dne 18. 2. 1934 (v neděli) dopoledne zemřel prvý starosta Sokola, bratr Václav Krejza, obchodník a zemědělec, čp. 5 a čp. 6. Pohřeb měl ve středu 21. února o ½ 3 hodině odpoledne, katolický. Obrovský průvod doprovázel zemřelého na cestě jeho poslední. Zúčastnily se všechny složky občanstva pro jeho dobrotu a lásku k němu; byl všemi vážen a milován. Hudba kapelníka Josefa Holýho, čp. 109. Nad hrobem zemřelého pronesl krásnou posmrtnou vzpomínku zdejší rodák z čp. 12 Emil Gregor, teď učitel měšťanské školy v Rakovníku.

Toho roku žádal Antonín Polívka, čp. 27, obec, by před jeho okny hluboká a smrdutá strouha vydávající odporný zápach byla ze zdravotních důvodů zakryta; on že dá roury, materiál a potažitou práci úplně zdarma. Dne 5. března 1934 přivezl „se sousedskou svépomocí“ roury od Štyse z Lužné. Roury přivezli: on, Antonín Polívka, čp. 27, Antonín Malý, čp. 70, Emil Gregor, čp. 12, Václav Lorber, čp. 75, a se dvěma potahy Václav Bazika, čp. 15. Před tím již pro roury byli Polívky švagrové oba Stehlíkové z Kněževsi. Polívka Ant, čp. 27, si zřídil pod okny okrasnou zahrádku.

Procházka Gustav st., čp. 21, nabídl obci Kč 1 200 (jeden tisíc dvě stě) a práci potažitou úplně zdarma, dá-li obec zakrýti smrdutou strouhu vedoucí z rybníka jako odpadová stoka před jeho statkem čp. 21. Tato odpadová strouha byla lemována hlohem, a tudíž sloužila mnohým, hlavně mládeži dlící u rybníka, za záchod.

Dne 12. 3. 1934 vozily se roury 80 cm na přikrytí strouhy od čísla 38 Jos. Novotný, kolem čísla 81, Václav Gregor, kolem čísla 89, Eleonora Linhartová, kolem čísla 18, Emanuel Svoboda, a kolem čísla 39, Ludvík Pokorný. Od jedné roury platila obec od dovozu 10 Kč od Štyse z Lužné a mohl jeti, kdo se přihlásil. Roury podél silnice (zde uvedené) stály Kč 2560,-, od práce dělníkům 3 511 Kč, od dovozu rour 1 790 Kč. Tedy kanalizace od čp. 137 k čp. 39 stála celkem Kč 7 861 a udělala se zjara v březnu a v dubnu roku 1934 a pracovali na ní pouze nezaměstnaní.

Roku 1934 bylo sucho hned na začátku, zamrzlo na sucho. Teprve 17tého a 18tého února napadlo asi 40 cm sněhu; ten do konce února roztál a 6tého března se již oralo. Ráno byl vždy mrazík, přes den krásně. 12. 3. bylo krásně, 13. 3. notný liják. Duben 1934 byl velmi bouřlivý. Celý rok panovalo obrovské sucho. Pátého dubna napadlo na 10 cm sněhu.

Dne 5. 6. 1934 měl pohřeb Václav Hauner, rolník, čp. 86, zemřel náhle.

Dne 19. 6. 1934 zemřel hoch, dítě Miloš Macák, čp. 78, v nemocnici, na záškrt.

Dvacátého června roku 1934 v tomto roce poprvé pršelo.

Dne 26. 6. dopoledne v půl jedenácté notně pršelo při hrozné bouřce a na to druhý den celé dopoledne pršelo, avšak pouze „štráfem“, tj. přes „Svinou“ směrem na Lišany, přes naši obec na „Kopanina“ a méně ke hřbitovu. Pod hřbitovem a dál do „Strží“ ani nekáplo a bylo tam všecko spáleno suchem. Obilí narostlo málo a bylo tam všechno spáleno suchem. Obilí narostlo málo rovněž i pícniny se neuvedly. Pšenice stála 1 q 160 Kč a příplatek, žito 1 q 134 Kč a příplatek. Brambory se uvedly, těch narostlo hojně, 1 q stál Kč 25 až Kč 30.

V roce 1934 utvořil se obilní monopol. Patřiční činitelé vlání nemohli se již déle dívat, jak jest zemědělec okrádán, vydírán a vykořisťován, dali svolení ku „svépomoci“ zříditi obilní monopol.

Podzim r. 1934 byl nádherný, dobře se zaselo, obilí pěkně vzešlo. Ovoce se hojně urodilo, ale ¾ ho spadlo suchem.

Dne 14. 12. 1934 zaznamenává se abdikace prezidenta T. G. Masaryka. Prezident náš dobrý, milý nám všem, těžce onemocněl a proto se vzdal vedení republiky. Jeho krásný výrok: „Budu se na Vás dívat, jak Vy to povedete!“ Jistě výrok historický.

A díval se na nás ještě malou chvilku, pouze tři roky. Jak se mu to asi líbilo? Mnoho asi ne!? A což teprve pak po létech, co by tomu asi řekl? (Toto po létech připsal kronikář). Rok 1938, rok 1939, protektorát atd. Jak by mu asi bylo?

Jelikož v roce 1934 panovalo ukrutné sucho, jmenoval Okresní úřad v Rakovníku ve smyslu paragrafu 7 vládního nařízení číslo 75/1918 sbírka zákonů a nařízení po slyšení delegáta zemědělské rady místní komisi pro vyšetření škod, způsobených živelními pohromami v obci Chrášťanech s následujícím složením: Předseda (nejstarší) Holý Josef, rolník, čp. 109, členové komise: Polívka Antonín, rolník, čp. 27, Novotný Josef, rolník, čp. 38, Gregor Václav, rolník, čp. 81. Přípis onen došel z 2. června pod číslem 25642/5. Komise tato složená z odborníků pracovala ve dne i v noci, aby včas našim milým občanům, zemědělcům, bez rozdílu politického „zabarvení“ dostala se co největší podpora. Dobře se všichni členové komise zhostili svých těžkých, zodpovědných úkolů. Podporu na sucho obdržel každý zemědělec.

Roku 1934 byl pořízen lesní plán na 10 roků, tj. až do roku 1943. Sepsal jej vrchní správce lesů a lesní hospodář z Olešné za odměnu Kč 520 Jindřich Heinz.

Na podzim roku 1934 bylo krásně, sucho. Zelené krmivo, peluška, hrách, vikev, boby, kukuřice a jiné směsky byly zasety v hojné míře; každý zemědělec zasel co nejvíce náhradního krmiva, když jetele neb vojtěšky se suchem neuvedly. Tyto směsky krmili zemědělci až do Vánoc. Bylo krásně, slunečno, dne 21. prosince 1934 létali komáři a jiný hmyz jako v létě. Dobytek při sekání směsek byl netrpělivý, byl hmyzem kousán a obtěžován. Práce v polích se všecka dokončila. Jetele a vojtěšky ve strništích narostly veliké a dobře se usušily. Žita byla příliš urostlá a někteří zemědělci je posekali, jiní spásli. Na Olešensku „v Jordáně“ sekali žito na krmivo před samými svátky vánočními. A žito pak dalo, poněvadž příroda přála, nádhernou, bohatou úrodu.

Dne 31. května 1934 pořádán u hájovny „Na Borech“ mládeží československé církve „Dětský den“.

Zemřelí 1934: Frant. Konopásková, čp. 44, stará 93 roků, Václav Krejza, čp. 5, 72 roky, Marie Kobzorá, čp. (neuvedeno), stará 83 r., Václav Hauner, čp. 86, stár 56 r., Václav Stuchl, stár 55, Fr. Ceithamel, N. Dvůr, 64 r., Valenta Vojáčková, 62 r., Fr. Pelcman, Nový Dvůr 65 r, Miloš Macák, čp. 78, zemřel 19. 6. v stáří 6 roků na záškrt.

Obraz svaté p. Barbory

Dne 6. 7. 1934, o svátek mistra Jana Husa, pověsil zase nazpět do kaple Václav Gregor, čp. 81, kronikář a rolník, obraz svaté panny Barbory. Tento obraz byl od pradávna v kapličce ještě původní. Když pak časem kaple zpustla, pršelo do ní atd., vzal obraz do úschovy děd Jan Gregor, domkář a krejčí z čp. 54. Odtud přišel stěhováním roku 1886 do čp. 81, totiž syn Jana Gregora, Josef Gregor, koupil usedlost čp. 81, a když 27. 5. roku 1927 týž zemřel, nabyl obraz nový majitel čísla 81, Václav Geregor, rolník a kronikář. A tak na přání obou předků obraz svaté panny Barbory vrátil kapli téměř po 100 letech. Jest to cenná stará památka a rodem Gregorů (Kašpárků) zachráněna. Potomci, važte si obrazu tohoto! Když nejhůře bylo, naši předkové k obrazu tomu se utíkali a prosili o ochranu. Svatá p. Barbora je ochránkyní dělostřelců (kanonýrů). Při zavěšení obrazu znovu do kaple asistoval Adolf Grill, domkář, čp. 51.

Pokračování