Díl II - část 97

Pamětní kniha obce Chrášťany

Díl II. (1940-1945)

Gregor Václav, prvý kronikář, rolník čp. 81
 

Jakub Procházka

Jakub Procházka všeobecně pouze Kubík zvaný. Tento Kubík bydlel dlouhá léta „Na Strašítkách“ v čp. 82 a byl zedníkem a vyhlášeným pecnářem. Žádný zedník v okrese nepostavil tak pec - jak pec k pečení chleba, tak pec do sušárny k sušení chmele a pec na sušení švestek. Byl na slovo vzatý odborník a všecky pece postavil dle svého, vlastního vzoru. Byl vyhledávaným odborníkem i v stavění chmelových sušáren.

První sušárnu na chmel „hvozdovka“ zvaná, soustava Andrlík a Hubert postavena byla roku 1893 v Kněževsi ve statku Františka Patráka. Postavení prvé této sušárny svěřeno Kubíkovi a zedníkům Fojtíkovi Václavu a tesařům Buschbaumovi Josefu, Chrášťany, čp. 47, a Mejtskýmu Jakubu z Olešné. Stavitel Paul, Horní Ročov, ale náš Kubík vedl; vždy práci si napřed promyslil důkladně a pak teprve se dal do díla.

Již roku 1889 Pařízek Václav, v čp. 22 a 23, rolník, nechal Kubíkem postaviti sušárnu na chmel. Byla to sušárna „primitivní“, obyčejné lísky byly dřevěné potažené plátnem. Tesařskou práci dělal na této sušárně, prvé na okrese, Buschbaum Josef starší, Chrášťany čp. 47. A právě od tohoto tesaře Buschbauma má kronikář dobré, spolehlivé o Kubíkovi informace.

Když pak v roce 1895 Pařízek mínil onu „primitivní“ sušárnu přestavět na moderní již sušárnu „hvozdovou“, svěřena práce naše oběma: Kubíkovi a Buschbaumovi; stavitel zase Paul z Horního Ročova.

Sušárna na chmel „hvězdovka“ měla pouze síto drátěné, na toto síto se nasypal chmel; při míchání chmele moučka chmelová padala na roury, které mnohdy byly neopatrností sušiče chmele rozžhaveny, moučka se na rourách upražila, kouřila, a chmel takový byl cítit čoudem. A když byl chmel již suchý, vymetl se prostě koštětem ze sušárny na sýpku. Co tu bylo kouře a smradu od spálené moučky chmelové, snadno se domyslit. I topení do pecí bylo uvnitř sušárny. I toto Kubíkova hlava předělala, topení zvenku.

A proto byl Kubík vyhledáván po celém okrese a s určitostí se o Kubíkovi může tvrdit, že je prvý stavěč chmelových sušáren. Ti druzí jeho práci jen zdokonalili.

Jakub Procházka – Kubík, byla figurka daleko známá pro svoji dovednost. Avšak měl, jak se říká, něco pro sebe. Rád totiž sázel do lotynky – loterie tehdy zvané. Při pilné práci zednické na stavbě, najednou se zamyslel, přestal pracovat, oblékl kabát a utíkal do Rakovníka vsadit čísla do lotynky. Mnohý šprýmař – zedník vyprávěl svému kamarádovi na stavbě, že měl sen, že vyhrál na ta a ta čísla. Kubík již neměl „stání“, po zednicku, měl trhání, už na stavbě ho „všecko“ pálilo, ztratil se a „marš“ do města a čísla ta vsadil, rozumí se zase „na plano“, tak to jeho kamarádi zedníci neb přidávači říkali. Utrpěl mnohdy veliký výsměch od kamarádů na stavbě. Ale Kubík nedbal, co vydělal, prosázel, mnohdy veliké obnosy. Žil na sklonku svého života ve veliké bídě. Dle jeho slov ani jednou nevyhrál. Neměl štěstí. Zemřel v roce 1901 v Chrášťanech v čp. 82 a pochován na hřbitově u sv. Prokopa. Mnozí vrstevníci o Kubíkovi rádi povídali.

Protiletecké hlídky

Zřízení hlídek na ochranu občanů proti leteckým útokům. Dne 3. února roku 1940 (v sobotu) obdržela naše správa obce přísné nařízení, by okamžitě zřídila hlídky na ochranu občanů proti leteckým útokům.

Obecní úřad nařídil, že ihned bude státi hlídka u hořejší kaple, a to vždy po číslech. Ve dne bude „hlídkovat“ jeden muž, v noci dva, společně po 2 hodinách. Ihned v sobotu 3. února 1940 hlídka službu započala z čp. 1 – Trešl Emil, syn Trešla Frant. Vždy po dvou hodinách se hlídky střídaly. V případě, že by se na obzoru objevily nepřátelské letouny, hlídka by na nebezpečí upozornila šturmováním.


Pokračování