Obec Chrášťany
Chrášťany

Díl II. - část 92

Pamětní kniha obce Chrášťany

Díl II. (1940-1945)

Gregor Václav, prvý kronikář, rolník čp. 81

Do této knihy začal zapisovat dne 22. 1. roku 1940 prvý kronikář obce Chrášťan Gregor Václav, rolník, Chrášťany, Hlavní třída čp. 81.

Narodil se 17. 7. roku 1880 v čp. 54 a odtud po půlročním pobytu přestěhován s rodiči svými Josefem a Teresií Gregorovými do čísla popisného 81. Zde v tomto domě, v malozemědělské usedlosti, kronika tato sepisována.

Jest zbabělcem, kdo tetelí se strachem
a hlavu hrdě zvednouti se bojí.
Z nás nikdo nesmí plaziti se prachem,
jsme u nás doma, v české zemi svojí.
Tu naši hroudu nikdo neodnese,
ta byla, je a bude do skonání.
Nuže hlavy vzhůru, k práci seřaďme se
a český národ nezahyne na ní.

22. 1. 1940

 

Uplynulý rok 1939 byl pro nás a český národ vůbec samé odříkání. Válka zuřila a dosud zuří kolem nás. Již od 15tého března roku 1939 je příroda nám, našemu národu, nepříznivá. Toho dne byla obrovská sněhová bouře, metelice zvaná. Denně pršelo téměř celý rok. Staří lidé nepamatují tak mokrý rok jako byl roku 1939. Od časného jara denně pršelo, pro mokro v polích se nemohlo pracovat. Brambory, řepy, chmelnice a podobně zůstaly většinou nepřiorány. Voda všude nadělala veliké škody. K tomu veliké hrozné krupobití dne 18. května a 9. července roku 1939 dovršilo zkázu. Ve žních denně pršelo, ve chmelách rovněž pršelo, takže se chmel kazil. Stále samá zima, obilí málo sypalo.

Na podzim se nemohlo síti pro mokro, zůstalo mnoho pozemků neoseto i nezoráno. V mnohé chmelnici zůstaly pruty nepořezány a vůbec musely býti ponechány přes zimu v nepořádku. Pole rovněž tak zůstala, na jaro zůstalo mnoho orby.

Situace byl zlá, přímo zoufalá. Tane každému na mysl: Co a jak bude dál?

Válka zuří kolem nás, náš národ pozbyl samostatnosti a příroda chová se k nám macešsky. Náš národ nezoufá, doufá pevně a věří, že vydrží všechna ta muka na něho kladená.

Víra a veliká vzdělanost našeho národa udrží český bohumilý národ na věky.

Rouhá se ten a těžce hřeší, kdo našemu milému českému národu ubližuje. Bůh potrestá provinilce, ba začíná již trestati, dopouští-li na lidstvo takovýto čas.

Od jara do zimy roku 1939 samá voda, v zimě pak spousta sněhu a kruté mrazy, tak kruté v roce 1939 a v roce 1940 panují, že není na takové mrazy pamětníka ani není zápisů.

Zvěř – koroptve, zajíci mrazy hynuli – ba i ptactvo pomrzlo. Zajíci několikráte se zatoulali hlady do obce, byli vychrtlí, hubení. Pro mnoho sněhu nemohli se prohrabati k potravě. Mnoho stromů bylo zvěří ožráno.

V lesích a zahradách byly sněhem, mrazem a větrem napáchány obrovské škody. Stromy byly polámány, i s kořeny vyvráceny, každý třetí strom v lese poškozen, samý polom. Jest obava, že se bude muset vykáceti mnoho lánů lesa. Lesní správa nad místními lesy, správa města Rakovníka, vrchní správce p. Heinz, dal ihned dělnictvem v lesích poražené stromy zpracovati, avšak po několikadenní práci musela býti ona práce pro kruté mrazy zastavena. Zkáza lesů stala se v prosinci roku 1939 a práce v lesích zastavena dvacátého ledna roku 1940 pro trvalé kruté mrazy.

Z mnoha zemí, zejména z Turecka se hlásí veliké zemětřesení. Povodně a jiné přírodní katastrofy jsou hlášeny denně z celé zeměkoule. Sopky soptí a podobně. Staré české rčení: Zemětřesení a sopek soptění – s tálé, trvalé deště k očekávání.

Rok 1940

Dne 4. Ledna 1940 odpoledne v 5 hodin měla přednášku do pražského rozhlasu naše rodačka p aní Dr. Olga Kounovská-Pešková z čísla 136 na téma: O vzedlání mládeže církve české. Byla to krásná, procítěná řeč.

I tento roku 1940 dosud trvá válečný stav, ba všeobecně se má za to, že se stále víc a více přiostřuje.

Mnoho ze zboží již není na skladě. Uhlí na poukaz od okresní správy; vůbec se uhlí při tak kruých mrazech nedostane ke koupi. Majitelé krav, dojnic, musejí odevzdávati z jedné dojnice týden půl kilogramu másla do takzvané sběrny. Do této sběrny sbírala máslo, chodíc po domech, hokyně Marie Dolejšová z Kněževsi a za 1 kg másla vyplácela dvacet korun. Sběrna byla v Rakovník a ta vyplácela hokyni za 1 kg másla jednu korunu, avšak musela hokyně odnésti do sběrny okresní do Rakovníka (rozuměj odměnu za sběr za 1 kg 1 korunu).

Kdo sobě, lépe pro svoji rodinu mínil zabíti práce, muselo vážiti nejméně 100 kg a musel z toho odevzdati 4 kg sádla, pěkné ze hřbetu stažené do sběrny. Tato byla u Neinera, řezníka v čp. 121. A tento za malý poplatek sádlo odevzdal okresní sběrně v Rakovníku.

Kdo zamýšlel zabíti v domácí porážce totéž. A kdo mínil prodati práce řezníku, msuelo míti nejméně práce 80 kg živé váhy, maximální cena za živou váhu stanovena 8 roku 20 haléřů za 1 kg. 1 kg mrtvé háhy placeno 18 korun.

Ceny masa

Za 1 kg živé váhy z krávy placeno 7 korun 60 haléžů až 7 korun 90 haléřů. Za 1 kgivé váhy z jalovice placeno 7 orkun 80 halérů až 8 korun 20 haléřů. Za 1 kg živé váhy z vola placeno 8 korun až 8 korun 30 halérů. Za 1 kg živé váhy z býka placno 7 roku 60 haléřů až 7 korun 90 haléřů. Za 1 kg mrtvé váhy ze všech čtyř druhů stál 18 korun.

Pokračování

Kronika

Kronika obce

Interaktivní mapa

Ch

nahoru