Díl II - část 219

Pamětní kniha obce Chrášťany

Díl II. (1940-1945)

Gregor Václav, prvý kronikář, rolník čp. 81

Rok 1945

A ještě jeden případ. Manželka pisatele této knihy Gregorová Františka a dcera Hana jely s vozíkem pro brambory na "Zlámaný alej". Bylo to v srpnu 1944 jednoho dne odpoledne. Brambory vykopaly a na vozíku táhly k domovu. Na cestě u obecního lesíka přiběhl jim jejich pes Voříšek naproti, který po jejich stopě za nimi přiběhl a radostně na obě skákal. Jako potrhlý utíkal za nimi gestapák Skalák a řval: "Čí je to pes?" Sejmul pušku rychle z ramene a nic nedbal, že pes skáče na svou paní, střelil dvě rány paní pod nohy a psa střelil do zadku, který mu úplně přerazil. A nabíjel pušku znovu, chystaje se ještě střílet. Dcera Hana bleskurychle popadla psa do náručí se slovy: "Sprosťáku, neurvalče, to se dělá, střílet do nás. To jste voják? Fuj, styďte se!" Paní nemohla úlekem promluvit, dostala z toho otřes nervů, musela do Rakovníka k lékaři a poležela si několik dnů, nebyla schopná žádné práce. A proto když museli gestapáci odtud pryč, Skalák dobře věda, jak by mu to u nás "lehlo", utíkal, naši obec minul, směrem na Louny a tam byl zastřelen jako prašivá ovce, trestu zaslouženému neunikl. Na každého dojde.

Ano, ano! Nedovedeš sobě, milý čtenáři, po letech - odstupem času - ani zdaleka představit, jaké smutné chvíle jsme prožili za těch dlouhých předlouhých trpkých, přímo strašných šest roků okupace. Nikdo tomu po létech nebude věřit, co jsme všichni zakusili od těch "kulturträgrů".

Čeho byli schopni udělat. Oni, páni, náš lid vazalové, my otroci méněcenní. A proto náš člověk, jeden jako druhý, dělal jim, vyvrhelům lidstva, sabotáž ve všem. Nedá se to všecko vylíčit, jak my čeští lidé jsme byli těmi barbary utiskováni. A proto v květnových revolučních dnech roku 1945 bez výjimky každý zasáhl proti Němcům lupičům a vrahům do odboje. A s jakou chutí všichni. A proto když: Důstojná oslava znovuzrození naší milé republiky.

Dne 9. května roku 1945 odpoledne usnesl se revoluční místní národní výbor, že důstojně naše obec oslaví znovuzrození naší, nám všem drahé republiky. Tak se stalo! Sraz o 6. hodině večerní před budovou národního výboru, kde shromáždilo se občanstvo z celé obce. Nikdo, pravím nikdo, nezůstal doma. Ba přišlo mnoho lidu z okolních obcí, kteří přišli zhlédnout ukořistěný "flak". Dostavily se všecky naše spolky i v krojích, hasiči, sokolové, DTJ, dorost i žactvo. Průvod: Nejdříve jelo ukořistěné motorizované protiletadlové dělo (všeobecně "flak"). To řídili střídavě, mělť na tom každý podíl: Lauber František, čp. 158, strojník, Havlovic Karel, strojník a šofér, čp. 79, Šimr Ladislav, strojník, syn hajnýho z hájovny "Bora", Hurín Ladislav, čp. 98, četnický srážmistr aj. "Flag" byl hustě obsazen, přímo ověnčen školní mládeží a dorostem. To bylo jásotu, zpěvu a radosti, nelze vypsat. Za "flagem" kapela Holýho Jos. čp. 109, pak revoluční národní výbor s předsedou Novotným Josefem, čp. 38, Prouskem Emilem, čp. 79, Brabcem Bohumilem, čp. 84, Řáďou Janem, Gregorem Václavem, čp. 81. Následovaly spolky krojované: sokol, dělnická tělocvičná jednota, dobrovolný sbor hasičů a pak všecko občanstvo bez rozdílu stran a politické příslušnosti, všichni pohromadě. Nádherný průvod, každému zářila radost z očí. Teď jsme se poznali.

Pokračování