Díl II - část 220

Pamětní kniha obce Chrášťany

Díl II. (1940-1945)

Gregor Václav, prvý kronikář, rolník čp. 81

Rok 1945

Z děla bylo hustě v intervalech stříleno, ovšem "naslepo", kteréžto náboje pořídil z ostrých nábojů Lauber František. Ostrý náboj odstranil a nahradil voskem a papírem. Mohutný průvod se hnul, hudba krásně vyhrávala, hrála české národní písně, provolávala se sláva prezidentu Dr. Eduardu Benešovi, sláva, ať žije Stalin, ať žije a vzkvétá naše drahá republika. Radost a zároveň pohnutí k nevylíčení. Průvod táhl obcí k nádraží Chrášťany-Kněževes. Na mostě dráhy Rakovník-Louny stála naše zesílená stráž, asi 20 mužů, a když se průvod blížil k mostu, střílela salvy, nato zase dělo se rozpovídalo a zase stráže střílely jednotlivě rychle za sebou a zase dělo. Bylo to velkolepé, přímo uchvacující. I otrlí radostí plakali. Od nádraží Chrášťany-Kněževes se průvod vrátil a pochodoval obcí zpět, pak nahoru "na hořejšek" pak průvod zahnul do "ulici" k nádraží starému. Odtud zpět a u hostince "Procházků" čp. 11 po zahrání a společném zapění "Kde domov můj" skončil. Velebný okamžik. Slzel kdekdo. Po provolání slávy prezidentu Benešovi, maršálu Stalinovi, udatné Rudé armádě a provolání "Zdar!" naší milé, nám drahé republice, a když předseda RMNV Novotný Josef, čp. 38, celému shromáždění srdečně poděkoval, byl rozchod. A naši milí hoši rozjařeni zdarem, uradili se a zajeli si do lesa "Na Nýderlandě" pro gestapáka, jak je již dopodrobna vypsáno dříve.

O největší zásluhu o klid a bezpečnost občanů. O klid, bezpečnost občanů a pořádek v obci naší největší zásluhu mají v revoluční době v květnových dnech roku 1945 nejvíce: 1. Sami občané pro kázeň a poslušnost, hlavně mladí vojáci. 2. Jich velitelé: 1. Rychlý František, čp. 144, bývalý rotmistr, legionář a zemský cestář na státní silnici. Tento bývalý legionář, zkušený voják z prvé světové války, výborně dával potřebné rozkazy svým hochům, teď v revoluční době vojákům. Byl velmi prozíravým velitelem, jemu podřízení měli jej všichni rádi. Úspěšně radil, jak tu či onu akci proti Germánům provésti. Měl výbornou taktiku.3. Opat Václav, čp. 13, poddůstojník, železničář, zaváděl hlídky, radil, co podniknout při objevení se Němců, cvičil hochy nevojáky, takže za krátkou dobu měl vycvičenou dobrou armádu atd. 3. Klečka Josef, čp. 45, vojín republiky, zúčastnil se všech nebezpečných akcí, jak vpředu o něm psáno. Mimo toho zachránil svému kamarádovi  Hurínovi Ladislavovi svým rychlým zákrokem život před jistou smrtí zastřelením jedním gestapákem. 4. Hejkal Karel, čp. 112, bývalý vojín  republiky, emigrant, rázným vystupováním proti Němcům. Musel před Němci z takzvaných Sudet utéci a tady jim vše oplácel všecko ve zlém, mstil se. Mnohdy, byl-li sám na hlídce, při objevení se Germánů, dával v úkrytu sám sobě povely, aby tak zmátl Němce, by mysleli, že mají před sebou velkou ozbrojenou přesilu. Tím se ihned vzdávali. Obelstil je, mluvil, křičel i německy. Mluvil německy dobře. 5. Nový František, čp. 77, zeť Jaromíra a Marie Procházkových, jest truhlářem a poddůstojník republiky, vedl si směle proti Němcům, byl neohrožený. Cvičil mládež od 16 roků nahoru zacházet se zbraní, jak se mají chovat před nepřítelem atd. Hlavním velitelem okresním národním výborem byl ustanoven Novotný Vojtěch, čp. 38, podporučík republiky a učitel. Tento vedl všecky revoluční akce, jemu k ruce přidělen byl vrchní četnický strážmistr Záveský Václav, čp. 20, a byl velitelem vojenské kanceláře "u Procházků" čp. 11.

Pokračování