Díl II. - část 215

Pamětní kniha obce Chrášťany

Díl II. (1940-1945)

Gregor Václav, prvý kronikář, rolník čp. 81

Rok 1945

Od Lišan se blíží německý „tang“. Dne 9. května roku 1945 kolem 7. hodiny ranní hlásily naše stráže z úseku „Na Borech“, že od obce Lišan se blíží nepřátelský německý „tang“. Stojí prý již blíže lišanského hřbitova. Místní národní výbor a velitel místní stráže podporučík Novotný Vojtěch, čp. 38, učinili opatření pro ochranu naší obce a lidu. Ihned tento velitel s vrchním četnickým strážmistrem Záveským Václavem, čp. 20, zesílili hlídky dobrými vojáky bývalé republiky, občané i vojáci vyzváni k největší opatrnosti. Občanům zakázáno choditi do polí.

Stráže opatrně se blížily k lesu. V hlídce byli Hejkal Karel, čp. 112, Drnek František, čp. 164, oba uprchlíci ze Sudet, a Klečka Josef, čp. 35, všichni vojáci republiky. Šli na svou pěst. Bylo velké napětí. Za každou cenu musíme se zmocnit německého „tangu“, řekli si. Přiblížili se k lesu a „tang“ se jim rýsoval na obzoru. Jel proti nim po silnici od Lišan, uhnul ze silnice na lesní cestu kolem „mrchoviště“ směrem k Borské hájovně. Šeptali sobě: „Dobře, aspoň vás tady, na mrchovišti, zahrabeme. Beztak jinam nepatříte!“ Jdou, spíš se plazí po zemi, blíž, lze již rozeznat osazenstvo. Však „tang“ to není, jest to motorizované protiletadlové dělo, sedí na něm 11 osob, stvůr německých, jsou mezi nimi ženy, vojandy. Devět žen a dva muži, vojáci. Zastaví, nemohou dále, vůz je vklíněn do úzkého úvozu, nemůže dál.

Skopčáci po krátké poradě rozhazují součástky od děla a od motoru. Všecko, co se dá odmontovat, rozmetávají. Teď nadešla našim chvíle. Padne rána, vystřelil jeden z našich, druzí dva jsou připraveni k výstřelu, ale vystřelil naschvál kolem nich. „Hände auf!“ vykřikli mohutně všichni na povel. Ještě jednou chtěli se Němci pokusit o rozbití stroje. Naše hlídka vyrazila s pokřikem „Hurá na ně!“ Jak kdyby jich sto bylo. A Němci všichni bědovali a zmizeli v blízkém lese, houští. Naši za nimi pálili do vzduchu, pro postrach.

Když slyšeli rány z pušek a křik, okamžitě tu byli tři synové hajného Šimra Josefa z blízké hájovny: Josef, Ladislav a Jindřich Šimrové, všichni ozbrojení. Josef Šimr mladší ozbrojen loveckou puškou, okamžitě se pustil za Němci a důkladně houští prohledával. Všech 9 žab Němek vojandek našel, zatknul a přivedl do hájovny. Ti druzí pilně a také důkladně prohledávali stroj i dělo, zdali snad není podminován náloží a zda snad nehrozí nebezpečí výbuchu.

Byl tam notný náklad, několik pancéřových pěstí, několik beden střeliva, vojenský materiál a mnoho jiných věcí. Zpráva o zabrání „flagu“ (jak mu teď říkají) se ihned roznesla po naší obci i do obce Olešné a brzo tu byla posila, takže zabrání „flagu“ bylo jisté.

„Flag“ byl s usilovnou prací všech přítomných vytažen z úzkého úvozu a všichni se dali do hledání rozmetaných Němci součástek. A našly se všecky. Nastala veliká honička po osazenstvu „flagu“, mimo těch devíti Němek, ti dva vojáci, nejspíše velitelé, nelze je nalézti, utekli daleko do lesů. Naši vojáci, Drnek a Šimer Ladislav, odborníci tankisté naší republiky, ihned s mnoha jinými zahájili opravu „flagu“. Byl povolán známý odborník Lauber František, čp. 158, strojník a tak společnou prací „flag“ byl opraven a schopen k jízdě. A tak s „flagem“ přijeli, ověnčeným lidmi našimi, ke kanceláři čp. 11, kde se hlásili a pak zajeli s „flagem“ do dílny strojnické Laubra Františka a tam důkladně opraven, že odpoledne téhož dne 9. května 1945 byly již hlídky konány na „flagu“. Na správě „flagu“ měl také podíl Havlovic Karel, čp. 79.

Pokračování