Díl II. - část 205

Pamětní kniha obce Chrášťany

Díl II. (1940-1945)

Gregor Václav, prvý kronikář, rolník čp. 81

Rok 1945

Po státní silnici mnoho zajatců. Dne 16. března roku 1945 po říšské silnici karlovarsko-pražské bylo transportováno mnoho tisíc válečných zajatců všech národností. V transportu byli Rusové, Angličané, Američané, Francouzi, Belgičané, Srbové, ba jeden hlouček zajatců mluvil česky, patrně Čechové. Tito všichni zajatci byli hnáni před frontou. Jak již zde uvedeno, Rusové, tj. Rudá armáda, prolomili na několika místech německou linii a ženou Němce o překot. Jako stádo před sebou. Oni zajatci pracovali v dolech nebo továrnách v Polsku, v Prusku, ve Slezsku a jinde, všude pro válečné účely německé, a když se blížila Rudá armáda, odtransportovali Němci zajatce pryč, prý do Bavor aj.

Ale i tam je nebudou mít v bezpečí, i sem brzo přibudou západní spojenci. Tak denně hlásí rozhlas z Londýna. Náš národ, i my zde, všichni občané často na pochybách, že by hlášení mohlo býti pravdivé, ale teď jsme všichni skálopevně přesvědčeni, že mají Němci osud zpečetěn. Ta slota vandalská již se zde u nás dlouho rozpínat nebude, skončí jak ta prašivá bestie, usuzují všichni naši občané. Tato jejich, Němců, situace, nás utvrzuje, když vidíme ty statisíce válečných zajatců, jak jsou horečně přemísťováni. Každý z nás po straně jásá a rozhlas z Londýna se již poslouchá denně veřejně, bez nějakého strachu. Každá sebemenší zpráva se rozšiřuje dál. Ba i zde toto kronikář bez obav zapisuje. Němci se starají již jen pouze o sebe.

Před několika dny hlásil rozhlas z Londýna, že náš milovaný prezident Dr. Eduard Beneš vrací se již dne 11. března roku 1945 do osvobozené vlasti, na Slovensko. Tak jak to může s Němci zde u nás ještě dlouho trvat? A proto my, Čecháčkové, vystupujeme již sebevědomě a nedáme se již nikým zastrašit. V naší obci je nálada výborná. Každý se těší již, že bude konec války, aby ta muka již přestala, to hrůzostrašné peklo by se již ukončilo. Každý zde se těší: Snad dá již brzo Bůh!

Pokračování