Díl II. - část 206

Pamětní kniha obce Chrášťany

Díl II. (1940-1945)

Gregor Václav, prvý kronikář, rolník čp. 81

Rok 1945

Ba i ti zajatci, hnanci, mají veselejší náladu. Dělají si z Němců – vojáků, kteří je při transportech doprovázejí, blázny.

Pisatel tohoto byl svědkem, jak na říšské silnici dne 16. 3. 1945 jeden Rus – zajatec zatahal vší silou Němce–vojáka za zadní část těla, za kalhoty, a se smíchem pravil, abychom my stojící podél silnice to slyšeli: „Du, kamarád, du máš kapůt pr…!“ On totiž Němec měl roztrhané vzadu kalhoty a Rus-zajatec mu je „rozdříl“ (roztrhl) úplně, že mu spodní prádlo „vyčuhovalo“ ven. To bylo kolem hlučného smíchu, k nevypsání. A aby nás onen Rus ještě více pobavil, dal Němci v několika krocích „na přes nohu“, tj, strčil mu svoji nohu mezi jeho nohy a Němec se na silnici převalil, jak byl dlouhý, až mu helma vlétla do hluboké strouhy. Němec-voják se neměl k vstávání, kolena z kalhot ven, úplně roztrhané. A Němec se jen kysele pousmál. A tak bylo vše odměněno hlučným smíchem a Rusovi to vyneslo mnoho cigaret.

A z nás jsme si nikdo nemohl vysvětlit, co že se to děje s pyšnou „Wehrmacht“. A pisatel ihned vysvětlil: „Cítí ta slota německá blížící se její brzký, ale za to hodně špatný konec.“ Občané dávají tomu za pravdu.

Při všech transportech se zajatci, tj. 13. března až 16. března 1945, vždycky jsme si vymohli na Němcích-vojácích, kteří doprovázeli ony transporty, že jsme zajatce mohli do syta nakrmiti. Aspoň velitelé a doprovodci vojáci se přiživili při nich. Hlídkující vojáci-Němci byli hubení, vyzáblí, hladoví a při tom špinaví a co nejhůře, pořádně zavšivení. Kde se ubytovali, zanechali seménka – vši. „Tos to dopracovala kdysi pyšná, hrdá, neporazitelná, nepřemožitelná německá armádo!“ Jest doba nedaleká a bude s tebou nemilosrdně zúčtováno i s tvým arcivrahem Führerem Hitlerem.

Pokračování