Chrášťany 31
270 01 Kněževes u Rakovníka
Číslo účtu: 540 584 369/0800
75 000 zajatců. Dne 4. až 6. března 1945 byla veliká zima, sněžilo. Úřady daly nařízení a pokyny, že v nejbližších dnech přejde zdejším krajem asi 75 000 zajatců různé národnosti, že přenocují po obcích, by každý majitel domů a hospodářství připravil takzvané „latríny“ (záchody) = vykopané podlouhlé jámy, opatřené bidlem na sezení.
Občanům se přísně, pod trestem smrti, zakazuje se zajatci se stýkat, jim jídla podávat, a jakmile průvod se zajatci do obce přibude, aby každý „zalezl“ a že nikdo se nesmí zdržovat na ulicích. Bylo to důrazně, přísně úřady nařízeno. Ale nestalo se tak.
2400 zajatců do naší obce. Dne 7. března roku 1945 přihnáno, doslova přihnáno bylo, jako stádo dobytka, klacky a obušky nad hlavami 2400 zajatců různé národnosti, zbědovaných ne lidí, ale lidem se podobajících koster; byli sem k nám do obce přihnáni z Libovic, obce to u Slaného. Před tím, dopoledne, padal sníh s deštěm, takže přišli umoklí, zablácení a mnoho mezi nimi bosých. Všichni hladoví. Přišli k nám kolem třetí hodiny odpolední.
My dívali se okny, za záclonami schovaní, nebo štěrbinami ve vratech na ten smutný průvod. Zajatci do oken spínali ruce, prosili tak o potraviny. Byli ubytováni po skupinách po selských usedlostech ve stodolách. By měli němečtí doprovodci, vojáci, lepší přehled, dán zajatců na jedno místo, do jedné stodoly, větší počet. Tak nařídil jejich německý velitel, hejtman, který přijel s transportem v krásném krytém kočáře, dobře v něm zaobalen dekami a houněmi, a jedním krásným koněm taženým. Uvelebil se ihned u Treglera Emanuela, čp. 48, kde zabral jeden z nejlepších pokojů, museli mu ihned zatopit.
K svačině si poručil dávku (meine Portion ist 16 Stück Eier = Má porce je 16 kusů vajec. Dobrý jedlík, což?). Poručil si však, aby byla vejce smažená (Wie Voli-Woka), tj. na pekáči vejce smažená „na oka“. A ačkoliv mu Tregler dobře, všemu, rozuměl, dělal netečného, že mu nerozumí a nechal ho, hejtmana, tak dlouho hladového, dokud nepřišla dcera Růžena, úřednice, z práce večer, a ta mu žádané usmažila.
O tomto pravdivém příběhu rád vždy s humorem Tregler vyprávěl, že „skopčákovi“ dělal vše naschvál.
Zajatce ubytovali u Pokornýho Ludvíka, čp. 39, u Gregora Karla, čp. 12, u Štronera Josefa, čp. 14, u Baziky Václava, čp. 15, u Josefa Heřmana, čp. 16, v bývalém dvoře knížete Fürstenberga, u Konopáska Rudolfa, čp. 28, u Sopra Bohumila, čp. 22-23, a jinde. Vojáci – hlídači zajatců – ubytováni byli po staveních, lépe, si tam drze vlezli.
Když na ulici začínal klid, my smělejší jsme vyšli ven a za malý okamžik bylo na ulici živo. Občané po obci jen se hemžili, nic nedbajíce, že četníci (sem k nám do obce od Němců odjinud nakomandovaní) nás zahánějí domů do bytů. Bylo to v pět hodin odpoledne dne 7. 3. 1945. Před obydlím čp. 81 pisatele této kroniky Gregora Václava shromáždil se ihned větší „houf“ občanů, debatujíc o ukrutnostech spáchaných Němci na zajatcích. Bylo zde Němcům přímo spíláno a jich počínání vůči zajatcům příkře odsuzováno. Vtom přichází k houfu lidí voják Němec – Oberfeldwebl = nadšikovatel, maje v ruce lístek a očima mžiká brzo na lístek, brzo na domovní čísla, a když spatří na domě číslo 81, porovná si toto na papíře, spustí příkře panovačně: Ist hier Inhaber des Numer 81? = Jest zde majitel čísla 81?. Ano, v němčině dostal odpověď. Co si přeješ? Co hledáš, Odpověděl, však již mírně, že přijdou večer na večeři, že jich bude asi pět poddůstojníků atd. Při konverzaci a výměně slov a názorů a dotazu, který dobrodinec vás na mě odkázal, řekl „obecní tajemník Schaller Josef.“