Chrášťany 31
270 01 Kněževes u Rakovníka
Číslo účtu: 540 584 369/0800
A zase Volksgäste – národní hosté. Dne 28. února 1945 přijeli k nám do naší obce zase Volksgäste, jak jsme je měli nazývat, bylo tak úřady nařízeno. A jsou to zatím Němci, uprchlíci ze Slezska pruského, kteří prchají před Rudou armádou. Hlavně Byli z Opolí a Greiffenbergu a odjinud. Přijelo jich k nám do obce mnoho uprchlíků s koňmi do kočárů zapřaženými. Mnozí měli zapřažené do vozů voli. Táhli sebou kočáry, bryčky, vozy, žebřiňáky, fasuňky. Bylo jim, jejich úřady, slíbeno, že zde u nás v Čechách, sobě „zaberou“ statky, hospodářství a proto již si s sebou přivezli: semena, píci, pluhy, brány, secí stroje, sekačky i jiné stroje a nářadí. Byli velmi rozčarováni. Bylo jim řečeno, že my Čechové musíme odtud evakuovati, že nás vyženou Němci z Čech a že oni se usadí na naše místa. Oni, vládní činitelé Němců, by zakryli do posledního okamžiku svou porážku, říkají svému lidu a nařizují mu, by se odstěhovali do Čech, kde je prý zemědělců potřeba. Přelhávají i lid svůj. A zatím Rudá armáda je, vandaly, před sebou žene již jako stádo. Uprchlíci byli ubytováni ve škole a po hospodách - U Procházků, čp. 11, a U Humlů, čp. 17. Přes naší obec přejíždělo sem tam sta a sta povozů s uprchlíky. Tito jsou ta výhra Němců, co bylo jimi stále a stále do světa vytrubováno, že určitě vyhrají. Už „vyhrávají“ a nám tu „výhru“, tu jejich sebranku, která ještě i zde věří, že vyhrají, nám sem posílají. Tak říkají se smíchem naši lidé. Avšak mnoho ochoty a lásky od našich občanů nemají. Všichni naši lidé je ignorují a ochotně ani v nicotné maličkosti jim vstříc nepřijde nikdo. Každý jimi opovrhuje, neb jest si dobře vědom, že kdyby byli Němci vyhráli tuto válku, toto „vandrování“ po světě čekalo by na náš národ, na nás všecky. Byli bychom hnáni jako stádo dobytka, při tom třískáni holemi, mučeni a zabíjeni nemilosrdně. Pan Bůh peče oplatky!
Březen roku 1945. Tento měsíc v začátku byl studený, větrný a panovaly kruté mrazy. A ani za takového počasí, za třeskutých mrazů, nepřestávaly jezdit transporty uprchlíků Němců. Dne 3. března 1945 přibylo do naší obce mnoho uprchlíků Němců, povozy tažené koňmi. Mnoho tisíc uprchlíků po krátké zastávce odjelo na státní silnici karlovarskou. Někteří zde zůstali, a pokud bylo místo, ubytováni ve škole a po hostincích. Byli všichni drzí, domýšliví, panovační, byli by se nechali obsluhovat, ale z našich občanů si jich nikdo nevšímal, každý je ignoroval, v duchu si mysle: „Sloto germánská, blíží se již konec vašeho panování.“ Nepodal nikdo ani sousta té německé sebrance. A každé chvíle přijížděly transporty Němců do naší obce. Náš leckterý šprýmař prohodil: „A kotlaři už zase jedou!“. Oni totiž před lety, za Rakouska ještě, jezdil světem druh cikánů z Maďarska, který mluvil maďarsky a přijížděl ve starých rozbitých kočárech, koně v nich zapřažené a mnohdy až 15 až 20 kočárů, ba někdy i více. Osazenstvo bylo nečisté, špinavé, roztrhané a co nejhoršího u nich, rozběhli se po obci a všecko ukradli, slepice, husy, obleky, všecko, na co přišli. Ale tohle u Němců jsme nezjistili, ti nekradli, ale špinaví a ukoptění byli až dost po takovém dalekém cestování. Ti sobě poroučeli hodně jídla, aby náš národ mohli „vyžrat“! Každé chvíle byl si někdo z Němců na obecním úřadě stěžovat na jejich špatné zásobování. Ale vždy byl řádně odbyt.