Díl II. - část 198

Pamětní kniha obce Chrášťany

Díl II. (1940-1945)

Gregor Václav, prvý kronikář, rolník čp. 81

Rok 1945

Ale! Zemědělec musel stále udržovat stav dobytka. Musel tedy ihned opatřit si náhradu, koupit nové dobytče, v tomto případě musel si opatřit novou krávu, ale za kolik? Zběhal celý okres, proběhl i několik obcí mimo okres a musel zaplatit za podobnou krávu, jakou dodal, 8 tisíc korun. V mnoha případech požadovali za krávu až 15 tisíc korun, ba i více. Jak byli naši zemědělci okrádáni, usuďte potomci naši sami. Ta slota německá levně nakupovala a náš zemědělec musel Němcům na výživu jejich přispívat. Doufáme, že dlouho to trvat již nebude…

Rusové, Rudá armáda vnikla do Braniborska. Dne 31. ledna 1945 Rudá armáda posunula se již do Branibor. Jaká nálada u nás, velkolepá. Jak se kronika teď bez bázně a strachu píše. A nemusí se více ukrývat před gestapáky. Ti už mají sami se sebou co dělat, neb Rudá armáda má do Berlína pouhých 50 mil.

Počasí v lednu 1945. Začátkem ledna sníh. Od 22. 1. do konce ledna roku 1945 byla zima, veliké mrazy, sněhu dost, takže saně krásně jezdily.

Počasí v únoru 1945. Tálo, velký tájivý vítr. 3. 2. bylo již po sněhu. Pak vždy trochu mrzlo, zase tálo, mlhavo, takže byl marast, při tom citelně studeno.

Odvod koní. Dne 9. února 1945 byl už zase odvod koní. Všichni majitelé koní museli předvésti koně na stanoviště „Na Sekyru“ do Rakovníka. Jednoho koně odvedli Polívkovi Boh., čp. 25, a jednoho koně Konopáskovi Rud., čp. 28. Odvod koní nařídily německé úřady a asistovali Němci, zvěrolékaři, i němečtí vojáci. Také při odvodě tomto byl zvěrolékař Čech, vrchní Iberhakl, který si dělal z Němců jen „šoufky“ – legraci a mnohému našemu zemědělci pomohl tím, že mu koně osvobodil; tento byl dobrý Čech a Němce nenáviděl. Vidno z toho, že odvedl z celé obce pouze 2 koně.

Pác Bedřich. Dne 9. února 1945 zemřela známá figurka, od narození mrzák na obě nohy chromý (měl obě nohy zakrnělé), chodil o dvou berlích. Byl zvoníkem plných 43 roků, byl švec samouk, holič, bednář, byl živé noviny atd. Zemřel v 9 hodin dopoledne u jeho švagra Polívky Václava, čp. 3, železničáře v. v. Byl stár 66 roků. Rád mnoho pil, mazával rád „šišku“. Dne 11. února 1945 měl pohřeb. Byla neděle. Ačkoliv bylo hodně sněhu, byla citelná zima, padala krupice, jeho pohřbu se zúčastnilo celé obecní zastupitelstvo, sbor dobrovolných hasičů s hudbou kapelníka Holýho Jos., čp. 109, a mnoho, mnoho lidu místního i z dalekého okolí. Při vynášení rakve z domu na vůz zahrála hudba jeho zamilovanou písničku „Včera mě sluníčko svítilo, dnes už mě nesvítí“. Nezůstalo jedno oko přítomných suché, plakali všichni, i otrlí muži plakali, patrně vzpomínali na chvíle s Béďou prožité. Obrovský mohutný průvod hnul se ke hřbitovu. Tam měl krásnou posmrtnou vzpomínku a nad hrobem se rozloučil se zemřelým bratr farář československé církve Valenta Jaroslav. Píseň „Zasviť mi ty slunko zlaté“ ukončila trpkou a trnitou pouť Bedřicha Páce a on dán do lůna české země, jejíhož osvobození se již nedočkal, ačkoliv tolik si toho přál. A tolik toužil. Buď ti ta země česká lehkou.

Pokračování