Díl II - část 161

Pamětní kniha obce Chrášťany

Díl II. (1940-1945)

Gregor Václav, prvý kronikář, rolník čp. 81

Rok 1941

21. Radiopřijímač měl v naší obci první, již v roce 1924, „na krystal“, dosud Řepík Adolf, čp. 111, domkář a krejčí. V roce 1925 měl radiopřijímač – na baterky – a později dal svůj přijímač připojiti v roce 1925 již na rozvětvenou elektrickou síť po obci. Tento Řepík vyhrával denně, hlavně večer, vesele, pod okny se scházela mládež z celé obce a tančila dlouho do pozdních hodin nočních. Když v roce 1925 se stavěla po obci rozvodová síť elektrického proudu, montéři pracující na ní – Cankaš a spol., bydleli u Šindlera Jos. v čp. 37, zřídili si sami radiopřijímač, dosud „na krystal“. To byl tedy druhý radiopřijímač v naší obci. A třetí přijímač pořídil si v roce 1926 v obci Gregor Václav, pisatel této kroniky. Koupil jej za 2100 korun z Rakovníka od Lukáše, soukromníka. Byl to krásný, čtyřlampový, „na baterky“ přijímač. Později, za několik měsíců, koupil Gregor V. přijímač za 600 K od Vyžďury Karla z Rakovníka a ten mu jej připojil na síť elektrickou. Byl to na tehdejší dobu nejlepší radiopřijímač, tak prohlásil odborník Kučera z Prahy, který byl určen do naší obce, by „vybral“ z přijímače krátké vlny, abychom my, Čecháčkové, nemohli poslouchat cizinu. Tak nařídily německé úřady. Krátké vlny z nařízení německých úřadů měl „vybírati“ Kučera Vlastimil, technický závod Praha XI, Riegrova 24,

telefon 259-67, ale tento neohrožený vlastenec nejen že krátké vlny „nevybral“, ale za malý poplatek přijímač opravil, i krátké vlny, aby se lépe cizina poslouchala. V roce 1942 jest v naší obci přes 80 radiopřijímačů, dnes již ovšem přepychové. Při vypuknutí II. světové války jest přísně zakázáno, pod trestem smrti, poslouchati cizinu, hlavně rozhlas emigrantů z Londýna, tak nařídily německé úřady a jejich čeští nohsledové. Ale přes přísný zákaz, náš člověk cizinu rád si poslechne. Uleví se mu!

22. Zajímat bude čtenáře, že ženy u nás o politiku se vůbec nestaraly; říkaly všechny současně: „Nám patří vařečky, mužům politiky!“ A když musely k urnám do volební místnosti s lístky volebními, to bylo hubování a láteření a poznámek nelichotivých.

23. Politické strany u nás v naší obci existovaly: 1. Agrárníci, 2. Sociální demokraté, 3. Komunisté, 4. Národní socialisté, 5. Živnostníci. A tak naši občané byli „nabiti“ politikou, a ta se „vybila“ mezi nimi při každé příležitosti, hlavně v hospodě. Co tu bylo často hádek, pranice a z toho soudy. Od roku 1939 strany byly rozpuštěny a založeno 23. dubna 1939 u nás Národní souručenství. V poslední době se u nás zakládá i tak zvaná strana Vlajkaři.

Pokračování