Díl II - část 157

Pamětní kniha obce Chrášťany

Díl II. (1940-1945)

Gregor Václav, prvý kronikář, rolník čp. 81

Rok 1941

Kupříkladu: Některý zemědělec žádal mlecí povolení pouze na pšenici a měl v rodině 8 osob. Na jednu osobu jest vyměřena, na 4 neděle, dávka 14 a půl kilogramu obilí, tedy znásobeno osmi činí 116 kg pšenice pro jedno zásobovací období (4 neděle). Anebo: Zemědělec zamýšlí dáti do mlýna semlíti pšenici i žito pro 8 osob na jedno zásobovací období (4 neděle). Žita jest pro jednu osobu 7 ¼ kg x 8 = 58 kg, Pšenice jest pro jednu osobu 7 ¼ kg x 8 = 58 kg. Pro 8 osob dohromady žita i pšenice činí 116 kg.

Do mlýna na šrot. Oves pouze pro koně a pro dobytek tažný; ječmen se smí vzíti na krmení pouze pro prasata, a to: Dávka pro 1 koně ovsa na 1 den 2 kg, pro 1 hříbě na 1 den 1 kg, pro 1 tažného vola 1 kg, pro tele přes 5 týdnů do 1 roku oves 0,33 kg, ostatní hovězí dobytek za celý rok oves 15 kg, vepřový brav starší 8 týdnů na 1 kus denně 0,50 kg ječmene. Dávka pro vepřový brav starší 8 týdnů, vykrmený 0,75 kg. Dávka pro vepřový brav v akci pro Prispol na 1 kus denně 0,75 kg. Kolik měl zemědělec kusů, tolikrát násobeno dávkou denní a na 1 měsíc, tj. 28 dní, násobeno 28 x = na 1 zásobovací období.

Mlecí výkaz vystavil obecní úřad, a to zvlášť na obilí, zvlášť na šrot, za poplatek 1 korunu. Na obecní tabuli byl pak vypsán ten majitel koní, který byl určen obecním úřadem k dovezení obilí do mlýna; byl určen den, datum i nejpozdější hodina, do kteréžto hodiny má zájemce obilí k němu dovézti. Ke každému povozu s obilím do mlýna byl ustanoven obecním úřadem jeden doprovodce, tak zvaný kontrolor. Ten ručil za správnou váhu obilí, nemohl, lépe nesměl, nikdo naměřiti neb navážiti ani o jeden kilogram více. Stalo-li se, že snad by byl přece některý „chytrák“ naměřil třeba o 1 kg více, ve mlýně byl mu přebytek okresní kontrolou zabaven a dotyčný delikvent platil ještě citelnou pokutu. Ve mlýně byla vždy kontrola stanovena okresním úřadem. Do mlýna vždy (dle potřeby) jelo několik povozů a tak toho dne, kdy se jelo do mlýna, „honily“ se ranečky hned brzo ráno po obci. Z hořejšího konce obce jelo se na dolejší konec a zase opačně. Poprvé s obilím do mlýna k Šmídovi do Rakovníka se pšenicí jeli: Ibl Václav, čp. 92, Bazika Václav, čp. 15, a Bauer František, čp. 34. Se žitem a na šrot s obilím do Hospodářského družstva jeli: Pavlíček František, čp. 24, Heřman Josef, čp. 16 (bývalý dvůr) a Malý Antonín, čp. 70. Každý zájemce musel své „ranečky“ s obilím nejpozději ráno do 8 hodin odvézti k tomu „povozníkovi“, ke kterému byl určen. To předem obecní úřad vyvěsil na oznamovací tabuli obecní. Jelikož do Rakovníka do mlýna bylo velmi nepříležitostné, tj. koně mrzli a zaháleli, podali všichni samozásobitelé stížnost ke Svazu prostřednictvím obecního úřadu a žádali, aby mohli jezditi do mlýna do Kněževse p. Handlíře. Důvody, že mlýn kněževeský je vzdálen od obce naší pouze 10 minut, že obilí se tam ráno odveze a večer pro mouku zajeti, a že ve velkých mrazech koně onemocní, a hlavní důvod, že v době polních prací zemědělci prozahálí drahný čas. A tak Svaz vyřídil, že do mlýna kněževeského p. Handlíře bude naše obec jezdit pouze s pšenicí a komu libo i s obilím na šrot. Při žitě zůstává dosavad a nadále mlýn Hospodářského družstva v Rakovníku. I v tomto případě podali rolníci novou žádost.

Pokračování