Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
28 29 30 1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 31 1

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlídka obce

 

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Pamětní kniha obce Chrášťany

Díl II. (1940-1945)

Gregor Václav, prvý kronikář, rolník čp. 81

Kdo bydlel v dávných dobách ve jmenovaných domech, a kdo tam bydlí v roce 1940, kdy se postavily, aneb přestavěly domy, jich majitelé tehdejší a majitelé nynější v roce 1940.

Dům čp. 16

Staré záznamy praví: Pan Rosenfeld v létech 1678 až 1682 postavil dvůr poplužní, k němu přidelil 140 strychů pustých polí. V roce 1655 byl na gruntě čp. 16 Jan Havlovic. V tom roce bylo všecko vyloupeno. Patřilo ke gruntu 43 strychů polí. Roku 1713 byl na gruntě Václav Havlovic. Do roku 1837 byl dvůr čp. 16 i s pozemky majetkem hraběte Meraviglia. Roku toho 1837 dvůr koupil kníže Fürstenberg a pridělil jek ke Křivoklátu. Bylo čp. 16 majetkem rodu knížat z Fürstnbega až do roku 1925, kdy jím pozemková reforma udělala čáru přes rozpočet, dvůr čp. 16 i s pozemky rozparcelovala mezi drobný náš lid, a dvůř, dům čp. 16 a něco pozemků bylo přiděleno jako statek zbytkový bývalému správci na statcích knížete z Fürstenberga Josefu Heřmanovi, obdržel 34 ha pozemků. Josef Heřman narodil se 21. února 1869 v Slivínku, okres Mladá Boleslav. Do školy chodil v Dolním Slivnu, studoval reálku v Litoměřicích a hospodářskou vyšší v Táboře. Po studiích byl na panství v Bělohradě a v Křivoklátě. Roku 1909 se oženil se Štěpánkou z Kýškovic u Roudnice, a to v Panoším Újezdě. Byl přeložen jako vrchní správce do Olešné na statek knížete Fürstenberga a odtud denně dojížděl přehlížet statky v Chrášťanech a v Novém Dvoře, kteréžto statky rovněž patřily Fürstenbergovi a jemu, Heřmanovi, ku spravování dány. V roce 1890 sloužil u vojska jako jednoroční dobrovolník. Byl také hospodářským příručím a pak správcem v Nižboru, Bělči, Panoším Újezdě a naposledy v Olešné do pozemkové reformy roku 1925. A zde u nás přidělen mu byl zbytkový statek čp. 16. V roce 1926 postavil sušárnu na chmel, opravil byty i stáje a odvodnil mokré pozemky, vše nákladem 100 tisíc korun. Dne 3. října 1929 shořela mu úplně stodola za tragických okolností. Totiž: Toho dne 3. října 1929 po druhé hodině odpolední s párnicí mlátili (s parní mlátičkou) v oné stodole v čp. 16 u Heřmanů obilí. Byl obrovský západní vítr (větrná smršť). Náhle začali ve vzduchu lítati „větrní ohniví holubi“, to byly hořící slaměné došky, ze střechy Pavlíčka Antonína čp. 24 (od Křištofů). Několik takových hořících holubů „sedlo“ na střechu, rovněž slaměnými došky pokrytou, stodoly a v okamžiku byla stodola v jednom plameni. Nebýti ostražitosti strojníka, byli by lidé pracující ve stodole při obsluze mlátičky uhořeli. Strojník obsluhující parní stroj okamžitě pustil parní píšťalu, která pronikala a vyluzovala žalostné tóny, vypustil páru, by stroj neexplodoval. Než pracující ve stodole se vyřítili ven, byla střecha stodoly v jednom plameni, mlátička i lis na slámu již hořel a úplně shořel. Byl takový žár, že shořela i voj u voznice s vodou, která stála u parního kotle opodál stodoly. A odkud ti „ohniví holubi“ lítali? Vlak jedoucí ve dvě hodiny odpoledne z Rakovníka do Loun, kolem statku Pavlíčka, čp. 24, zapálil doškovou střechu chléva. Chlév byl při panující větrné smršti ihned celý v plameni, vítr rozdmychoval oheň, takže v malé chvíli lítaly hořící došky po celé obci ve vzduchu. Tyto se přenesly až na střechu stodoly čp. 16 a na střechu Číhaře Ant., čp. 64, ba i shořela bouda pro hlídače, stojící v zahradě Heřmanově, čp. 16. Bylo tehdy pravé boží dopuštění. Ačkoliv k ohni se sjelo celkem 16 hasičských sborů z okolí, měli hasiči co dělat, aby dravý živel, oheň, zdolali. Tu hořelo v pokoji domu čp. 23, tam hnůj na dvoře v čp. 21, tady v čp. 20 hořelo pod kolnou dříví, na zahradě statku čp. 16 bouda pro hlídače a „v ulici“, jak již vylíčeno, začal hořet domek čp. 64 Číhaře, avšak zásluhou hasičského sboru z Olešné byl domek částečně zachráněn a zamezeno, aby se oheň šířil.

Strany 101-102 v kronice chybí.

Pokračování