Obec Chrášťany
Chrášťany

Díl II - část 122

Pamětní kniha obce Chrášťany

Díl II. (1940-1945)

Gregor Václav, prvý kronikář, rolník čp. 81

Kdo bydlel v dávných dobách ve jmenovaných domech, a kdo tam bydlí v roce 1940, kdy se postavily, aneb přestavěly domy, jich majitelé tehdejší a majitelé nynější v roce 1940.
Dům čp. 12

V roce 1649 byl zde Adam Holý, měl 43 strychy polí. Roku 1663 grunt vyhořel, patrně Adamovi ještě. V roce 1713 byl na gruntě Bárta Holý, a ještě po sto letech, roku 1813, byl tam rod Holých, hospodařil zde Franz Holý; 3 osoby dospělé a 8 dítek. V podnájmu tam byla Rosina Linhart. Po Františku Holým hospodařil zde na čp. 12 Gregor Václav, který měl za manželku od Červených, čp. 20. Tito odevzdali grunt čp. 12 svému synu Janu Gregorovi, narozenému 1832, byl třikrát ženat. První žena, rozená Donátová Marie, ta zemřela a Jan Gregor se oženil s její sestrou Antonií Donátovou. Ta zemřela 17. 4. 1878 v padesáti sedmi letech. Oženiv se potřetí s Annou, rozenou Chotěbořskou, ta zemřela roku 1913, 3. února, ve věku 64 roků. V roce 1841 hospodařili zde Václav a Marie Gregor, láník. Hospodu zařídil v čp. 12 Gregor Jan v roce 1862, nazýván „šenkýř u Matějčků“. Děti z prvého manželství i druhého, třetí manželství bylo bez dítek. Z druhého manželství pochází syn Gregor Emil, narozen 12. 10. 1872. Vychodil zde obecnou školu a rakovnickou zemědělskou školu. 24. listopadu 1900 se oženil s Annou, rozenou Polívkovou z čp. 27, s níž má dva syny: Emil Gregor, odborný učitel měšťanských škol v Rakovníku, a Karel, který grunt po rodičích převezme. Když manželka Emilovi staršímu zemřela 27. května 1908 v stáří 30 roků, oženil se Emil podruhé s Marií, rozenou Staňkovu z Týřovic 20. února 1909. Děti mají dvojčata Oldřicha a Boženu. Oldřich je vyučen sklepníkem, Božena vdána za Páce Adolfa, čp. 105. Hostinský Emil Gregor jest na čp. 12 druhým šenkýřem „u Matějčků“. Jest hodný, usměvavý, samý šprým, samá legrace. „Ty se máš nejlepší!“ jest jeho pozdrav, neb tímto šprýmem vítá hosty v jeho šenkovně. Mnohému hostu ještě přidá: „Ty se máš nejlepší. Aspoň týden před smrtí kdybych se tak měl, jako ty se máš!“ atd. Avšak jednoho dne za úplného letního vedra se mu jeho „šprým“ nevyplatil, ale hodně na něj doplatil. Přišel uhlazený, hezký pán s aktovkou v jedné ruce, v druhé kabát, letní převlčeník. Ještě, než se posadil ke kulatému stolu, u kterého již seděl pisatel této knihy, šenkýř na něho svou: „Ty se máš nejlepší, aspoň týden před smrtí, kdybych se tak měl, jako ty se máš.“ A dále: „Tak do litru, do litru, když je takové vedro!“ Pán hladce s úsměvem: „No, já rád piji z litru, ale vy litr nemáte.“ „To by tak, já mám všecko, jen peníze ne!“ Pán nato: „No když litr máte, natočte mi pivo do něj. Jak jsem pravil, já rád z litru.“ „Pročpak ne,“ zase šenkýř a odběhl do kuchyně pro litr, opláchnul litr a již nese litr piva s notnou hustou čepicí. Postavil litr piva před hosta: „Prosím, mám anebo ne?“ Host vezme litr do ruky, zatočí jím: „Ještě nový, jako stříbrný, ale ale ale,“ zachmuří se, obočí stáhne, a pomalu povídá: „Litr není ověřený, cejchovaný, bez značek“. Sáhne do aktovky, vytáhne blok a cosi píše. Když napsal, vytrhne list, podá jej šenkýři a jistě, srozumitelně praví: „Jelikož nádoba používaná ve veřejné místnosti není cejchovaná, zaplatíte 50 korun pokuty.“ Jaké rozčarování. Gregor Emil došel si do vedlejší místnosti pro 50 korun, vysázel je před panem revidentem finanční stráže a zabručel si: „Také jsem mohl mlčet!“ A pan revident s úklonou se poroučel a odešel „chytat lelky zase jinam,“ prohodil šenkýř Emil Gergor. A obrátiv se na pisatele tohoto, řekl mu: „Né abys to potom vyzvonil po obci.“ Ale pisatel, no prozradím jen to, že jakmile odpoledne a hlavně večer toho dne přicházeli hosté na pivo, že každý sobě poroučel jen do litru. A nebylo by ani celé vypravování o Emilu Gregorovi, šenkýři u Matějčků. Začal stonsat. Pisatel tohoto přišel navečer na pivo, dne 19. února 1942. Šenkýřka vyzvala pisatele, aby šel do kuchyně navštívit pacienta Emila, prý stůně. Zašel tedy tam a pacient spal. Sedl si ke stolu blíže jeho postele a čekal až se probudí, četl zatím noviny. A za malou chvilku: „Ty se máš nejlepší! Aspoň týden před smrtí, kdybych se tak měl, jako ty se máš!“ A netrvalo to týden, ale již druhý den byl na prkně, umřel. Škoda bodrého šenkýře v hospodě „u Matějčků“ v čp. 12. Ten nezarmoutil žádného. Bude na něho dlouho vzpomínáno. Zemřel dne 20. února 1942 v půl dvanácté dopoledne, pochován v neděli 22. února 1942 o 3. hodině odpoledne.

Pokračování

Kronika

Kronika obce

Interaktivní mapa

Ch

nahoru