Obec Chrášťany
Chrášťany

Díl I. - část 86

Pamětní kniha obce Chrášťany

Díl I. (1923-1939)

Gregor Václav, prvý kronikář, rolník čp. 81
 

Půjdeš do kraje?

V naší obci se také říkalo: „Půjdeš do kraje?“ A tím bylo myšleno, zda tázaný půjde na Lounsko na práce, kupř. na okopávání řepy, na žně, na sklizeň řepy apod. Mnoho lidu pracujícího z naší obce odcházelo za lepším výdělkem do „kraje“ na Lounsko. Zedníci, přidavači i tesaři. Hlavně o žních odcházeli od nás sekáči se svými hrabicemi na posekání obilí. To byli vybraní sekáči, hned tak každý neuměl zacházeti s hrabicí, on se totiž hned tak žádný neodvážil zápoliti s kosou – hrabicí; byl by sklidil posměch druhých sekáčů. Ti dělali si, udržovali, jakési přednostní právo. Koho nevzali oni sekáči do party, více nesekal, byl znemožněn. Pravých, dobrých sekáčů bylo poskrovnu, hodně málo, a proto sekali i mnohdy celé noce. Někteří ještě odcházeli sekat do kraje. První sekáči s hrabicemi byli: Antonín Šintler, domkář, čp. 53, Antonín Hyan, domkář, čp. 95, Michael Tichý, domkář, čp. 97, František Štys, čp. 5, mladší sekáči byli Antonín Chalupa, domkář, čp. 52, Josef Kučera, čp. 67, Josef Polívka, domkář, čp. 25, František Hornof, domkář, čp. 44, a z mladší generace byl to Ferdinand Kupec, domkář, čp. 60, František Němeček, domkář, čp. 40 (teď výměnkář v čp. 93) a jiní.

Připomenouti sluší, že tehdy se úhořilo vždy na jedné straně katastru společně; obilí, vždy jedna „sorta“, se síla k sobě, takže sekáči začali sekat od jednoho konce a nepřestali až posekáno všecko obilí. Sekali mnohdy celé noce, jelikož sekáčů bylo málo.

Za výdělkem do Německa

Z naší obce jezdili také naši předkové za výdělkem do Německa, hlavně do Saska, do Lipska, do Drážďan, do Chemnice aj., zejména: Frant. Růžička, zvaný „Hlídačík“, čp. 128, Josef a Karel Červenka, bratři, a jich otec Josef Červenka, vesměs zedníci, dále Gril Jan, čp. 51, a Gril Frant., čp. 61 (zvaný Pek), Vendelín Polívka, čp. 50, vesměs jako přidavači k zedníkům, Josef Busebaum se synem Josefem, tesaři, čp. 47, do Vestfálska, do Kolína nad Rýnem jako mistři na práce tesařské.

Dřevěný kříž „Na Strašítkách“

V roce 1820 na parcele čp. 417 postavil Josef Kunz z Chrášťan, čp. 19 (nyní Alois Štyler), dřevěný kříž. O postavení tohoto kříže zachovala se nám tato pověst, kterou vyprávěl tehdejší obecní slouha a ponocný Josef Růžička: Josef Kunz, rychtář a sedlák dal zhotoviti krásný kříž dřevěný. Kristus na kříži tom byl zhotoven z plechu a byl pozlacen; okolo hlavy měl Kristus velkou zlatozáři. Když byli s prací tou hotovi, postavili kříž do země a o diváky, hlavně o kluky, nebyla nouze. „My jako kluci přhlíželi jsme zvědavě k práci,“ povídá Josef Růžička. A když kříž byl úplně zasazen do země, chytli nás jednoho po druhém a každý dostal pět ran holí do „sedanky“ (zadnice), abychom si jeden každý pamatovali, že kříž onen byl sem postaven r. 1820. Pozlacený Kristus a jeho svatozář dlouho se v lesku odrážela, hlavně při západu slunce, až kříž uhnil a byl kýmsi spálen. V roce 1891 na tom místě byl postaven křížek kamenný.

Pokračování

Kronika

Kronika obce

Interaktivní mapa

Ch

nahoru