Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
31 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30 31 1 2 3

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlídka obce

 

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Pamětní kniha obce Chrášťany

Díl I. (1923-1939)

Gregor Václav, prvý kronikář, rolník čp. 81

Pověsti

Stará pověst o rybníku „V Dlouhejch“

Tak, „V Dlouhejch“, říká se dodnes v katastru za říšskou, jinak státní, silnicí; dnes na hranici říšskoněmecké. Byly to pozemky knížete Fürstenberga a ten je pronajímal po všechna drahná ta léta zájemníkům z obce, ponejvíce z Chrášťan, Nového Dvora, Nesuchyně a z Kněževse. Nejvíce pronajímatelů oněch pozemků bylo z Chrášťan. Pozemky ty patřily ke katastru obce Veclov, a každých šest let (jelikož tam byly vesměs chmelnice) konány pachtovní dražby – který ze zájemců hodil nejvíce, tomu byl pozemek na dobu šesti roků přidělen. A že se každý činil při dražbě co nejvíce chtěje, aby pozemek do nájmu obdržel, neb odtud, z těchto pozemků, byl takzvaný „okresní chmel“ a za takový chmel placeno o 10 zlatých více. Však k věci.

Pověst vypravuje. Asi ¾ hodiny cesty od Chrášťan na severozápad leží panské pole knížete z Fürstenberga a všeobecně, od nepaměti, se tam říká lidově: „V Dlouhejch“, „V Rybníkách“. Okolo těch polí táhne se úzká cesta do obce Milostína. Tam před dávnými léty byl veliký, rozsáhlý a hluboký rybník. Ještě v roce 1865 byly tam znatelny vysoké hráze. V tomto rybníku byl ubytován hastrman (vodník). Tento byl postrachem celého blízkého i dalekého okolí. Jednoho dne obdrželi všichni krejčí od hastrmana důtklivé pozvání, by se všichni do jednoho dostavili ten a ten den na hráz onoho rybníka k důležité poradě. Rozkaz hastrmanův zněl: Přijďte všichni, vy hnidopichové, jinak pomsta vás nemine!

Toto pozvání zarazilo mnohého krejčího, hnidopicha, jak je byl hastrman nazval, a dobře vědouce, že nelze jednat proti jeho rozkazu. Uradili se tedy všichni krejčí, že pozvání přijímají a k rybníku se všichni ve stanovený den dostaví. S velkým zájmem a s hrozným strachem byl očekáván ten den všemi krejčími. Toho dne s dechem utajeným přibližovali se volným, ustrašeným krokem, strkajíce jeden druhého dopředu, k rybníku. Přišedše blíže, spatřili na pokraji hráze rybníka sedícího, zády opřeného o silnou borovici, hastrmana. Byl to stařec, dlouhý šedivý vlas přes ramena mu splívající, dlouhý šedivý vous sahal mu po kolena. Orlí nos, oči malé, jiskrné, ruce dlouhé, svalnaté. Oblečen byl bobří koží. Bojácně se krejčích zástup pomalu přibližoval, hastrman jim kynul notnou, silnou, samorostlou sukovicí, by jen šli dál, že se jim nic tentokrát nestane. Jeden krejčí druhému dodával kuráž, a tak se ocitnuli všichni tváří tvář hastrmanovi.

Hastrman vstává, rukou kyne, jen aby blíže všichni přistoupili, aby se mohl přesvědčiti, zda všichni, do jednoho, jak byl nakázal, uposlechli jeho rozkazu a sem se dostavili. Bystrým okem přehlédl zástup, a když shledal, že přítomni jsou všichni, že nikdo neschází, pravil hlasem hřmotným, jak by vichřice zadula. Nechal jsem vás svolat na toto pověstné místo proto, protože vy všichni zde stojící hnidopichové děláte řemeslu krejčovskému jen ostudu a hanbu, lidi okrádáte a šidíte. Tohle dále trpět nebudu. Kdo neuposlechne, můj přísný trest ho nemine. Vy darebové, ničemové, ohavové hnidopišní. Káži já vám, když začínáte šíti šaty aneb colkoliv jiného, kdo z vás udělá na konci nitě uzlík? No, ptám se vás, kdo? Kdo, no tak, kdo? Ještě více zařval. Nikdo ani nedutá. Tedy všichni. Mlčíte, vy darebové, ohavové, mluvil takovým hlasem, až se celý les rozechvěl a šuměl. Vidíte! Jste všichni stejní, dareba jako dareba. Neuděláte-li na konci nitě uzlík, nitě se vytáhnou, šaty se rozpárají a vaše práce lajdácká. Proto napomínám vás všechny ještě jedenkrát, kladu vám na srdce – dělejte uzlík na konci nití, než šít cokoliv začnete, nebude se vám šat párat a zákazíci budou s vámi spokojeni. Kdo mojí rady neuposlechne, toho nemilosrdně potrestám. A ještě zuřivěji dodal, až borovice z kořenů se vyvracely: Vezměte si této mojí rady na vědomí, vy hnidopichové. Slyšel každý z vás? Běda pak vám!

Na to se hastrman hbitě otočil, kynul, by si každý připomenul jeho výzvu, celý podmračený, žblunk do vody, byl ten tam, zmizel v rybníce. Všichni krejčí, jichž se zmocnilo veliké zděšení, odtud upalovali, doma vše vypravovali. A od této doby dělají všichni krejčí na niti uzlík, a aby jo držel, jazykem nit olíznou, jen aby uzlík držel. A od té doby jsou všichni krejčí tak ustrašení a vyjevení. Hastrman! A rovněž odtud se jim přezdívá hnidopichové.

Pokračování