Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31 1 2 3 4

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlídka obce

 

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Pamětní kniha obce Chrášťany

Díl I. (1923-1939)

Gregor Václav, prvý kronikář, rolník čp. 81

Letní cesta (pokračování)

Nechť trvalo to hodně dlouho, než udělal se knihovní pořádek. Mnohokráte přišli do obce geometři, měřili, kroutili hlavou, našli tak zvané opěrné body – měřili a usoudili, že tady před dávným časem vedla cesta – obecní to majetek. Proto obecní zastupitelstvo ve schůzi dne 15. června 1905 se jednomyslně usneslo odprodati formálně obecní tento pozemek zájemcům, a to za poplatek 2 korun a za útraty s provedením spojené. „A teď se šiml rozběhl.“ A) Sešlo se obecní zastupitelstvo s Jos. Gallerachem, starostou, Frant. Bazikou, I. radním, Frant. Bauerem a Josefem Pochmonem, jakožto členy obec. výboru. B) Sešlo se okresní zastupitelstvo s Frant. Pánkem, okresním starostou, Frant. Patrákem a Jos. Čermákem, jakožto členy okresního výboru. Sešli se doktoři, právníci, soudcové, popsalo se mnoho tisíc stran papíru, komise atd. Dostavění se k soudu k podpisu – bylo tam přes polovic občanů a občanek. A tak konečně „šiml“ uštván – dodělal! Dodělala se „Trhová smlouva“ dne 3. července 1905, všemi podepsána, jak zástupci obce, tak okresu, svědky, kupujícími, prodávajícími, vrchními oficiály, doktory aj.

A tak ona cesta „letní“ přišla kupní smlouvou do vlastnictví přesto, že na té cestě byly od roku 1844 postavěny stodoly. Tedy trvalo to plných 61 let, než se udělal knihovní pořádek.
Toto je svědectvím, že u nás přece cesta „letní“ existovala.

A ještě něco o „letní“ cestě: Když Tomeš Renč chtěl postavit dům čp. 3, při komisionelním řízení byl v komisi správec Trojan z Olešné ze dvora a ten nařídil Tomešovi Řenčovi: „Budeš stavět až za cestu, ta se zruší, zastaví.“ Na připomínku jednoho člena z komise, že tudy touto cestou jezdí zemědělci na svá pole, správec zhurta: „Cesta se zastaví a ti, co mají tady za humny pole, pojedou na svá pole horem, a rukou ukázal nahoru, myslel tím, že pojedou kolem čp. 84; a tak se udělala nová cesta a dále pěšina přes pozemky do Ludenců.

Správec Trojan měl virilní hlas, ale poručil a muselo se vykonat, vždyť zastupoval šlechtu a ta se musí „z bázně Boží“ poslouchat. Nesměl nikdo odporovat. A tak svým hloupým návrhem dobrou, prospěšnou jednu cestu zrušil, druhou nepříležitou, škodlivou cestu udělal. Avšak majitelé pozemků, jimiž pěšina ona probíhá, nejsou nikterak nadšeni a pěšinu zakazují – pěšinu ludeneckou.

Stará pěšina

Mezi usedlostí čp. 89 (Jos. Linhart) a usedlostí čp. 81 (Václav Gregor) probíhala pěšina na cestu „letní“. Později chodívali tudy občané do kovárny, která stávala tam, kde je dnes chlév Josefa Linharta; do dnešního dne v onom chlévě je znát, kde bylo ohniště kovárny mistra Donáta, tak se jmenoval kovář.

Stará cesta „přílepská – smolná“

Směrem od hřbitova do Ludenců, kolem pozemku Jos. Štronera, čp. 14 – dále kolem panského – dnes rozparcelovaného pole, běžela cesta, po které jezdili občané z Přílep na robotu do panského lesa. Odtud „přílepská“ neb „smolná“ zvaná, „smolná“ proto, že jezdili tudy na smůlu do lesa vyrábět a „šla“ kolem parcely 312 a vběhla na cestu od sochy p. Marie zvanou ludenecká. Po čase tato cesta úplně zanikla.

Tato cesta se znovuzřídila, a sice na popud Josefa Pochmona, rolníka čp. 29. Sešli se tam nahodile on, Adolf Růžička, domkář, čp. 19, a Václav Gregor, čp. 81. Hovořilo se o této cestě, že bylo veliká škoda, že zanikla, že by tu byla vhodná, když po tak dlouhém poli se musí s nákladem jezdit, že dobytek tím mnoho zkusí atd.

Pochmon Jos. navrhl Václ. Gregorovi, by se pokusil sepsat všecky majitele tudy běžících pozemků a zeptat se jich, zda by byli volni zřídit cestu tudy. Gregor ještě týž den 3. srpna 1922 napsal oběžník a poslal Frant. Divyšovského, hrobníka, po nich, by každý se podepsal, je-li volný cestu zřídit, když předem koupil úvrať od Rudolfa Ulricha, čp. 55, domkáře, a od Milady Haynové, čp. 95, vdovy po domkáři, za 540 K (slovy pět set čtyřicet korun) a za roury na mostě zaplatil jmenovaným 50 K (padesát) a posel si poručil od doporučení oběžníku – Fr. Divyšovský - 20 K, celkem tedy zaplatil Gregor Václav 610 korun (šest set deset korun). Prodávající vyhražují si právo po té cestě jezdit. Protokol – oběžník s podpisy zúčastněných – o této nové cestě zřízené má u sebe Václav Gregor, čp. 81. Z protokolu vidno, že všichni majitelé pozemků, až na malé výjimky, ochotně vyšli vstříc a cesta znovuzřízena.

Pražská pěšina

Pražská pěšina běží okolo parcel 419/d – 424. Její pojmenování jest prastaré. Dříve byla cestou a jezdilo se tudy do Prahy. Není v mapě, prý proto ne, aby nebyla zveřejněna. Běžela lesními, obrovskými knížecími objekty, a tu vrchnost měla na mysli zvěř - ta aby se neplašila, v lese aby se nekradlo apod. V lese tato pěšina – tady jest ještě cestou – již před delším časem úplně, přísně zakázána.

Dnes jest již pěšinou – neschůdnou v polích. Musela býti cestou prastarou, neb protíná mnoho obcí a měst ku Praze.

Stará cesta do Jam a Blatin

Za hřbitovem asi 165 kroků odbočuje napravo od okresní silnice cesta přes „Větrník“ dolů do Jam, přebíhá cestu od Kněževse do Olešné a dříve běžela dolů přes panské (nyní již rozparcelované) pozemky, dále lesem, protínala silnici Kněževes-Rakovník, zase lesem a odtud přímo do Lubné. Říkalo se jí „Lubenská cesta“. Dnes je již částečně zrušena; zrušili jí knížecí – horliví – služebníci, by zamezili jízdu do lesů na krádež. Zrušena byla roku 1865 až 1867. 


Pokračování