Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
28 29 30 31 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 1

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlídka obce

 

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Pamětní kniha obce Chrášťany

Díl I. (1923-1939)

Gregor Václav, prvý kronikář, rolník čp. 81

Rok 1938 - pokračování

Letopočet 1938 zůstane provždy mezníkem v životě našeho národa. Byli jsme okradeni o část území naší zlaté milé republiky. Nutno zaznamenat, že vlaky z Rakovníka jezdily pouze k nám, nádraží Chrášťany-Kněževes, a odtud zpět do Rakovníka. Od Loun vlaky jezdily pouze do stanice Mutějovice. Nádraží Nesuchyň-Hořesedle, Svojetín a Kounov byly Němci zabrány a tudíž vlaky těmito stanicemi nesměly projíždět. Až zase dne 13. prosince 1938, v úterý, projel prvý osobní vlak přes zabraná ona nádraží, avšak musela býti všecka okna u vlaků zavřena a zakryta. Proč. Aby Čecháčkové se nedívali do Reichu?!

Naše vláda s německou pilně vyjednává o tomto úseku trati. Dne 13. prosince 1938 bylo nádraží Nesuchyň-Hořesedle s okolím, tj. s hostincem „na Rozkoši“, majitel p. Doubrava, a vedlejším obchodem p. Švarce uznáno za pásmo neutrální. Delimitační komise, sídlící dříve v Berlíně, nyní v Praze, uznala toto pásmo za sporné, prozatím neutrální, a tak naši čeští lidé tam usazení dýchají volněji, lépe, majíce tu myšlenku, že budou přiděleni zpět k naší republice, což by jim každý ze srdce přál.

Hranice jsou vytyčeny dřevěnými kůly, které pak „prý“ po definitivním rozhodnutí delimitační komise budou nahrazeny sloupy kamennými.

Přistěhovalců, uprchlíků, jest v naší obci několik desítek. Ubytováni jsou porůznu. Jsou mezi nimi celníci, finančníci, četníci a železničáři, kteří museli opustit území zabrané Němci. Naše vláda stará se o ně, by nepozbyli chleba, co nejpečlivěji. Nikdo z uprchlíků nebude ze služby propuštěn, všichni dostanou zaměstnání; tak prohlásil nový předseda vláda Rudolf Beran, zakladatel Národní jednoty.

Tento rok 1938 byl pro nás všecky v republice kritický; ani snad po bitvě bělohorské nebylo tolik žalu jako teď. Byla to hrozná rána pro náš národ; když následkem mnichovského diktátu ztratili jsme část území. Však každý dobrý Čech pevně doufá, že ztraceného území dobudeme zakrátko zase zpět. Co vytrpěl náš dobrý český člověk v tomto roce 1938, nedá se tu vylíčiti. Ubozí naši hraničáři nejvíce toho zla zakusili; někteří z nich přišli o veškerý majetek. Přiběhli k nám do obce zničeni, utýráni. Byl žalostný pohled, srdce při pohledu na naše ubohé české lidi pukalo. Co tu bylo stěhování z místa na místo. Na zádech rance, narychlo nedbale svázané, s nejnutnějšími věcmi; přišli mnohdy v noci, kupř. dne 30. září 1938 přišli uprchlíci, hraničáři do obce naší. Bylo jich mnoho skupin. Jedna skupina čítající dohromady 12 osob byla z Louky a Horního Litvínova od Duchcova. Ubytováni byli v čísle 81 u Václava Gregora úplně zdarma. Druhý den odstěhovali se k příbuzným do Krušovic. Byli to horníci dosti zámožní. Měli tam na severu v Louce u Duchcova pěkně vystavěné domy a kolem krásné zahrádky, neradi se se svým těžce nabytým majetkem loučili. Co tu bylo pláče, nářku, přímo zoufalství. Prozřetelnost nesmí toto nechati bez odplaty. V hostinci u Procházků jsou ubytováni také uprchlíci, u Václava Dvořáka, čp. 163, byla ubytována rodina železničáře, uprchlíka z Obrnic. Rovněž u pekaře Jos. Pumrle, čp. 26, byli rovněž přistěhováni uprchlíci. U Václava Hejdy, čp. 22 a 23, jsou finančníci, rovněž u Jos. Holýho, čp. 109, jsou finančníci, kteří museli uprchnouti z hranic bavorských. U obecního strážníka Jos. Rotka, čp. 156, bydlí četnický strážmistr. V nádražní čekárně Rakovník-Louny jsou finančníci, celníci. V čísle 99 (majitele Václava Hejdy) byli uprchlíci, horníci od Mostu, u Jaroslava Chalupy, čp. 104, bydlí finančník. U Jos. Šindlera v čís. 37 bydlí rodina uprchlíka horníka, u kováře Jos. Frélicha, čp. 100, bydlí uprchlíci železničáři. Na starém nádraží buštěhradské dráhy jsou uprchlí železničáři, v domě Václava Lorbera, v čp. 50, bydlí utečenci – rodina železničáře. A tak obec naše byla zaplavena uprchlíky ze Sudet. Občané rádi jim vycházejí ve všem vstříc, mají s nimi soustrast. Jen historie někdy usoudí, kdo vinen.

Ba i ze Slovenska se naši lidé musejí vystěhovat, u nás v obci jest rodina místního rodáka z čp. 50 Jana Polívky a tam také bydlí. Na konci r. 1938 přinesl čelný český časopis zprávu, jak je náš národ nesjednocen, rozeštván. Čítá prý šest set tisíc stran, spolků a společků. Toť práce těch „přítelíčků“ našeho národa. Předem národ rozeštvat a potom z něho kořistit. Proto vláda Beranova vzala si předem za úkol národ sjednotit. Rozpustila politické strany, zejména komunistickou stranu aj. Vláda založila Stranu národní jednoty. I u nás v naší obci byla v měsíci listopadu a v prosinci r. 1938 založena Strana národní jednoty. Do této strany přistoupili většinou z bývalých stran: 1. Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu a Domoviny domkářů a malorolníků. 2. Československé živnostensko-obchodnické strany středostavovské. 3. Československé strany národně socialistické (Václ. Klofáč). Ostatní strany vyčkávají; zároveň se tvoří Národní strana práce.

Bylo již načase, aby podniknuty byly kroky a energicky bylo zakročeno, by národ náš se dále netříštil; teď národ český bude pevně semknut.

Práce byla všem opatřena a tak jdeme do Nového roku s vědomím, že snad bude lepším předešlého.


Pokračování