Chrášťany 31
270 01 Kněževes u Rakovníka
Číslo účtu: 540 584 369/0800
Leden byl tak krásný, že se pěkně sílo. Záhony na řepu se nadělaly, čemuž se v hospodářství přikládalo velikého významu. Prý pro hospodáře velmi prospěšné. Počasí nádherné do 16. února, to umrzlo a po 20. únoru se zase oralo.
Dne 17. února vypraven byl zvláštní vlak ze zdejšího okolí do Prahy do Národního divadla. Vlak byl vypraven pod jménem: „Rolnický vlak podžbánský“ a v Národním divadle byla sehrána historická hra: „Probuzenci“. S naší obcí zúčastnilo se zájezdu do Prahy mnoho občanů, - nebývalý zjev!?
Březen byl velmi příznivý – vysazovaly se stromy. Až 25. března napadl sníh, který ihned roztál a do konce měsíce se ještě sílo obilí; řepa začátkem dubna. Od 19. dubna napadl sníh a takové počasí trvalo týden – sníh však neuškodil plodinám – řepy krásně a obilí bujně rostly. Celý květen byl velmi studený. Červen přinesl vydatnou vláhu, která byla již s touhou očekávána.
V tomto roce 1884 v měsíci květnu začala se stavět škola pod dozorem stavitelů Beneše a Hlaváče, oba z Prahy. Byla zadána ofertou za 9800 zlatých. Vysvěcena byla 22. listopadu r. 1884. Tato naše škola byla stavěna neodborně – s úmyslem, jen aby někdo hodně vytěžil. Byly brány do zdiva tříd cihly z rozbourané staré, takzvané černé kuchyně a tyto cihly, samé saze, nepropouštějí vodu, ta vyráží omítkou a vzhled školní třídy jest úžasně špatný. Při stavbě školy zapomněli úmyslně na postavení školních záchodů. Když již byla budova školní hotová, upozornil Jos. Gregor, rolník čp. 81, nově zvoleného dozorce na stavbu Františka Polívku, domkáře z Nového Dvora 5, by se zeptal stavbyvedoucího a svého předchůdce dozorce, kde mají záchody.
To byl poprask jak na staveništi, tak po obci. Někdo se vysmíval, tropil si blázny, druhý proklínal, že se stavba dala do nepoctivých rukou – že se jednotlivci přiživují. Byly tedy záchody přilepeny k budově školní jak vlaštovčí hnízdo a toto „svinstvo“ hyzdí naši školu od začátku – podmačuje jak základy školní budovy, tak promačuje stěny tříd a ten odporný zápach na chodbách – v bytě řídícího učitele – ba i v učebnách.
Tento rok zemřel náhle bratr Jos. Červenýho, čp. 20, František, byv před tím při nejlepším zdraví; pohřeb měl o Vzkříšení.
Červenec a srpen byly příznivé o žních; na začátku se sekalo kosami hrabicemi na řady, nastaly větry, muselo se sekat kosami malými. Chmele napadli červy – žloutly; řepy byly špatné a cukrovary vyplácely za řepu místo smluvených 1 zl 18 kr. pouze 80 kr. A nikam – nikdo – žádné odvolání. Jen si řepaři ulevili poznámkou: „Když je s námi takhle klukovsky jednáno, přestaneme řepu sázet!“ A v několika létech hrozbu svojí postupně splnili.
Rok 1884 nebyl mnoho skvělý – pro hospodáře!
V lednu zemřel Jan Gregor, domkář a krejčí čp. 54 (starý Kašpárek, všeobecně zvaný). Jest mnoho v této kronice napsáno o něm zajímavého. Byly tuhé mrazy; vozila se hlína. I v únoru mrazy. V březnu bylo ve dne krásně – v noci mrazy. Tento měsíc sázely se stromky. Pařízek na vápenici hrušně a jabloně; sazenice měl ze Svinářova u Slabec. Švestky sazenic z Nesuchyně. Jeden tisíc kusů sazenic hlohu stálo 10 zlatých, 200 kusů „školské růži“ 3 zl. Začátkem dubna se začalo sít. Řepu letošního roku nikdo nesázel, pamatoval si každý řepař loňské jednání pánů cukrovarníků.
Při pěkném počasí – zaselo se nádherně. Měsíc duben i květen byl suchý a velmi studený – i mráz.
Roku 1885 koupil Pařízek Václ., čp. 22-23, společně s Antonínem Donátem, čp. 33, prvý secí stroj na obilí a secí strojek na vojtěšku a jetel, trakářek zvaný. Secí stroj – mašina – na obilí stál 240 zlatých a na vojtěšku 45 zlatých. Koupeno od firmy William A. Stone. Byly to prvé secí stroje v naší obci a zajímavé – že nebyly nikdy a nikomu půjčovány. Selská nadutost a lakotnost.
Červen r. 1885 byl velmi suchý, píce zaschly a hrozilo, že nebude s čím krmit.
V červnu dal V. Pařízek namalovati, ježto byly již opuštěná, sochu sv. Rosárie, malíř Láska z Rakovníka provedl tuto práci.
Celý měsíc nepršelo, zem vypráhla, rozpukaná, samá štěrbina; není pamětníka takového sucha a vůbec tak špatného roku. Říká se od pradávna, že né květen, ale červen u nás zde a v okolí rozhoduje o úrodě. Né v květenu pršet, u nás má pršet celý červen a pak máme jistou úrodu. – A letošního roku ani v květnu, ani v červnu – ani krápěj. – Naděje na velkou bídu.
V červenci o pouť v Petrovicích, dne 6., notně pršelo, též krupobití zle řádilo, hlavně chmel a obilí byl na padrť rozbit. Přívaly vod způsobily hmotné škody; na Borách protrženy hráze – strouhy; všecky rybníky přetíkaly.
V srpnu ani nekáplo a proto se molo dobře sklidit – to mizerné obilí. – Chmel dlouho neuzrával a ke konci zplesnivěl; na tu bídu úroda chmele byla jakž takž obstojná.
Síti obilí se začalo v polovině září a ukončena dobře.
V Chotiboři, v Rakovníce a v Poličce byla výstava na chmel. Václ. Pařízek obeslal výstavy vzorkem chmele. V Chotěboři vyznamenán zlatou medalií a v Rakovníce, dne 28. a 29. září, obdržel čestný diplom.
Za řepu cukrovary vyplácely 80 krejcarů místo smluvené ceny 1 zlatý 5 kr. Však řepu neměl nikdo – ze zkušenosti loňské – nikdo jí nesázel.
Celý listopad bylo krásně, oralo se celý měsíc. V prosinci teprve začalo mrznout.
Vánoční svátky byly světlé. Staré české pořekadlo praví: „Světlá koleda – tmavá stodola!“ „O půlnoční mnoho hvězd – mnoho chmele!“ Tentokráte bylo málo hvězd. Rok 1885 byl pro rolníka darebným.
V lednu i v únoru byla krásná zima, mírně mrzlo a sněhu bylo také málo. Vozila se pilně hlína. V březnu o slavnost byl veliký mráz a napadlo na jeden loket sněhu (60 cm). Sníh stále padal a mrzlo. O svatého Josefa dne 19. března bylo sněhu na 2 lokte (1 m 20 cm). Jezdilo se vesele na saních. Noviny přinesl zprávu: Dne 19. III. 1886 hráli na zamrzlé řece v Kadani několik veselých kůžalkářů kůželky, což jest věc nebývalá a proto budiž tento příběh zapsán do městské tamější pamětní knihy. A i zde budiž na pamět uvedeno.
Nastala náhlá obleva – potoky – řeky vystouply ze břehů a byly zátopy; v Praze jezdili po městě na lodičkách – mnoho lidí se utopilo – mnoho škod hmotných naděláno. – 29. III. bylo krásné počasí, aby od 1. dubna do 18. dubna nepřetržitě pršelo. Pro déšť se nemohla žádná práce na poli – a nikde – vykonávat.
Tento měsíc (duben) sázely se kolem všech místních cest a silnic stromky.
1000 kusů cihel stálo 12 zlatých; zedníci byli zde Sklenka Antonín, čp. 64, a Ondřej Herink, čp. 45.
Dne 2. května byla veliká zima – v noci vždy mráz. Druhý den v noci napadl – při veliké zimě – sníh. Pro veliké mokro kolem 8. – 15. května ukončilo se setí a kopání chmelnic. Nastalo do konce velmi parné počasí, až teprve 4. června se dalo do deště a pršelo celý červen.
Píce se špatně sušily. V červenci parna; na chmeli mnoho hmyzu, až 25. 7. V noci se přihnala velká bouřka, hmyz zahynul, chmel se u nás zlepšil; okolo Žatce a v cizozemsku byly chmele špatné a tím pěstitelé měli velikou naději na vyšší ceny chmele. Obchod – židé – ovládli situaci a chmel se prodával za pramizerné ceny = 50 kg (1 cent) za 70 – 90 zlatých – ke konci 60 – 50 zlatých. Kupci byli Glaser z Kounova, - a jakýsi Jakoubka. A vládnoucí kruhy klidně přihlížely k veřejnému okrádání všech zemědělců. Přálo se více židům než vlastnímu – pracujícímu – těžce zemědělci…
V Rakovníce pořádána výstava na ječmen a V. Pařízek obdržel diplom za vystavený na výstavě ječmen. V měsíci září bylo krásné počasí, všecko se krásně zaselo; v říjnu i listopadu bylo rovněž příznivé počasí, hladce zimní práce a orba zdolala. Také se využilo pěkné cesty a vozily se z lesů – z obory – „Manské jedle“ – „Veselý vrch“ – chmelní tyčky. 1000 kusů 6 m tyček smrkových stály 110 zlatých. Pro krásné počasí mohli v prosinci i liknavci svojí veškerou práci dodělat.
V prosinci 1886 stavělo se kolem školní zahrady oplocení.
V tomto roce v prosinci prodával Jos. Červený, rolník a hostinský, čp. 20, své pozemky, obdržel 15 229 zl.; za jeden korec obdržel 502 zlatých.
Ke konci roku napadlo mnoho sněhu, zem nebyla umrznuta. Pro spoustu sněhu a závěje byla veškerá doprava i vlaková přerušena.
Místní kronikář uvádí, že tento rok je pro něho pamětihodný: Dne 17. července roku 1886 narodil se v čísle 54 kronikář Václav Gregor, rolník – hudebník. Toho roku na podzim přestěhovali se rodiče jeho: Josef a Teresie Gregorovi do nové zemědělské usedlosti čp. 81. Zde žíl – odtud chodil do škol – pracoval na polích rodičů, oženil se v roce 1919 (22. 11.) s Františkou, roz. Polívkovou, čp. 25. Rodina jeho – pět synů a dcera.
Výměr pozemků 12 ha 56 arů i s pachtovanými poli. Stroje a nářadí vesměs má všechny zařízeny. V této zemědělské usedlosti čp. 81 jest tato pamětní kniha psána.