Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31 1 2 3 4

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlídka obce

 

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Pamětní kniha obce Chrášťany

Díl I. (1923-1939)

Gregor Václav, prvý kronikář, rolník čp. 81

Rok 1881

Na začátku roku počalo silně mrznout. V měsíci lednu byla volba představeného (starosty). Byl zvolen Jan Procházka, rolník čp. 19. Ten volbu nepřijal a předložil lékařské vysvědčení; trpěl tříselní kýlou. Byl nadřízeným úřadem zproštěn. Po osmidenní lhůtě byl zvolen Václav Pařízek, rolník čp. 22 a 23. Ten však volbu za představeného nepřijal, žádal za propuštění z té funkce dle paragrafu 20 volebního řádu, že raději zaplatí pokutu. Bývalý představený František Hauner, rolník čp. 86, se přimlouval, aby Pařízkovi byla vyměřena pokuta co nejmenší, že jmenovaný je v obci neznámý, že teprve do naší obce jest nově přibylým občanem, tedy poměry nezná.

Výbor obecní předem, před volbami, se usnesl, že ten zvolený, který volbu nepřijme, zaplatí do chudinské pokladny od 20 zlatých do 100 zlatých pokuty. František Hauner se přimlouval tedy zaplacení pokuty 20 zlatých. Jiného ale byli mínění pánové z výboru, a to: Jindřich Holý, čp. 109, Vojtěch Mates, čp. 17, a Celestýn Donát (Celda), čp. 96. Tito pánové vzhledem na majetek Pařízka navrhovali pokutu 100 zlatých. Na přímluvu správce velkostatku knížete z Fürstenbergu z Olešné (který měl virielní = poradní hlas) pana Důrase odhlasoval výbor pokutu 50 zlatých, kteréžto Pařízek musel do chudinské pokladny zaplatit.

Dne 20. února podával Jindřich Holý, čp. 109, pozemky; za 40 korců obdržel 14 000 zlatých.

Dne 20. února ve 12 hodin v poledne narodila se Růžena Pařízková, později provdaná Pitrová.

V tomto roce 1881 zaprodávala se řepa do cukrovaru Kolešovic 1 q 1 zlatý 30 krejcarů.
V březnu panovalo neustále studeno, i na začátku dubna. 10. dubna a 11. dubna se sílo, pak umrzlo, že se nemohlo orat; kopání chmelnic započalo koncem dubna. Řepa se sázela 2. května.

Tohoto roku kníže Fürstenberg pronajal jeho dvory zdejší a Nový Dvůr nájemci Šterbovi; jedno jitro za 23 zlatých.

Dne 10. května před sňatkem korunního prince Rudolfa byla na oslavu všecka okna osvětlena, rovněž domy byly ozdobeny bíločervenými prapory. Václav Pařízek na ten den na památku sňatku sadil u sochy svaté Rosálie lípu.

11. května padal sníh a kroupy; byla taková zima, že dělníci pracovali v rukavicích.
Dne 22. května vyvážel Václav Pařízek rybník u sv. Rosárie (dolejší část). V měsíci květnu, hlavně ku konci, bylo mnoho dešťů, pak náhle horko, takže se utvořil „škraloup“ – řepy vyhynuly a zaoraly se a musely se znovu zasázet. – Červen začal suchem, potom pršelo „dle přání“. Řepy krásně rostly a vůbec všecko.

Dne 5. července 1881 byla veřejná dražba na pozemky Konopáska, čp. 92. Pařízek Václav koupil od něho 6 strychů v Ludencích za 2 048 zlatých na 5 roků. Pozemek onen byl oset ječmenem, ovsem, žitem a 20 kop chmele (a sousedí s pozemkem Václava Gregora, rolníka, čp. 81).

Žně byly mokré – nemohlo se sklízet. Ke konci srpna padaly kroupy velikosti holubího vejce. Nejvíce řádily „v Kortnách“ a „Ludencích“, kde 1/3 pozemků byla hrozně rozbita. Chmele bylo – vzdor kroupám – dosti pěkná úroda.

Tento rok stále pršelo, bylo mokro, brambory hnily, zem se pařila. 25. a 26. září byly velké mrazy, takže brambory úplně všecky shnily. Dne 27. září začalo se síti – pro mokro se všude síti nemohlo, takže pšenic zůstalo mnoho sít jako jařiny. Ke konci října se teprve dobývala řepa. Cukrovary dělaly potíže; řepa, která měla 14 % látek a pod 14 % nebyla vůbec brána, nad 14 % a výše byla placena za 1 q 1 zl 20 kr. až 1 zl. 25 kr. Za řepu 15 % až 16 % placeno smluvená cena 1 zlatý 30 krejcarů.

Na začátku listopadu začalo mrznout – řepa zmrzla – cukrovary dělaly veliké srážky. Ke konci listopadu bylo krásné počasí, že se mohly zimní práce ukončit.

Dne 16. listopadu zemřel Gustav Procházka, rolník a hostinský čp. 11 na „ochrnutí plic“ (souchotě), bylo mu 50 roků.

Dne 16. prosince 1881 se zaprodávaly pozemky ke stavbě dráhy lokálky Krupá-Kolešovice. Od vápenice za 1 zl. 70 kr. až k sv. Rosárii – přes dílce za jeden čtvereční sáh 40 krejcarů.
V prosinci se ještě sílo žito a pšenice a všecko dosti obstojně vzešlo, neb bylo bez mrazů, ty byly mírné až k Vánocům.

Rok 1882

Do 14. ledna bylo bez sněhu, cesty se „utloukly“ a pěkně se pozemky hnojily, neb vozila hlína.

Kůň dobrý stál 265 zlatých.

Dne 10. února pršelo – tálo; nastalo suché – krásné počasí; jako v květnu bylo, to potrvalo do dubna. 18. března se sílo, i řepa sázela. Chmelnice se kopaly od 20. dubna.

Řepy se krásně v dubnu zasázely všechny, počasí krásné, teplé dny a deště. Dne 20. května byla veliká bouřka v noci, spadlo mnoho vody i krup, které zůstaly 3 dny ležet; jelikož ale padaly s deštěm, mnoho škod nezpůsobily – i vítr nebyl žádný. Dne 30. května přikvapila opět veliká bouře s krupobitím a velkým orkánem – větrem – a tentokrát byly obrovské škody. Žita i jiné obilniny byly částečně zničeny. Luskoviny nebyly znát, kde byly zasety – brambory byly zatlučeny do země – chmel zpřerážen na několika místech, musel býti vytrhán. Ba i na dobytku byla škoda – obce, krávy a koně byli usmrceni.

V Klobukách padly za oběť i lidské životy. Mnoho škod ona bouře nadělala. Dne 5. června pršelo a vytrvalý déšť byl do konce měsíce. Bylo mnoho ležáků – obilí nic nesypalo. Žně žitné začaly ke konci července – pšeničné žně v polovině srpna a ke konci měsíce se teprve sklízely. Chmel se začal česat 28. srpna, byl krásně vzrostlý, ale bylo ho hodně málo. Cena 150 zl. – 200 zl., a pak 300 zlatých.

Září byl měsíc krásný až do poloviny, pak pršelo a již byla obava, že se nebude pro mokro sít. Ale zaselo se dobře, někteří až v listopadu. Řepy se sklidily jakžtakž, pro mokro se nemohlo ani jezdit, ani nakládat; byla to práce až příliš namáhavá. 10. listopadu mrzlo – padal sníh. Potom roztálo a do konce listopadu se ještě oralo. V prosinci opět umrzlo, 18tého tálo a notně pršelo, nemohlo se pro mokro orat. Voda nadělala mnoho škod, někomu vnikla do chléva, druhému do sklepa, jinému do stodol, do bytu, a tak bylo pořád co dělat. A tak tento rok se příliš nezachoval.

Rok 1883

V začátku byl povolný. Šachtovalo se. V Ludencích na dva „štichy“ ke chmeli na parc. č. 357 – 359/1 – 359/2 u strouhy (Václ. Pařízek na „Konopaskojc“).

Dne 10. ledna byl jmenován Václ. Pařízek čestným členem hasičského sboru v Kněževsi, za zásluhy o sbor ten obdržel čestný diplom.

Dne 1. února nastalo jarní počasí, které potrvalo do polovice měsíce. Následovaly kruté mrazy, které byly do 6. dubna. Síti se začalo 9. dubna krásně, ale mrazíky vždy zrána do 16. 4.

V dubnu r. 1883 byla zde komise na vyměření trati Krupá-Kolešovice; ke konci dubna se začalo na oné trati pracovat.

Dne 20. května se měl konati v hostinci Josefa Červenýho, čp. 20, věneček. V poledne toho dne vypukl z jeho stodoly oheň, který přenesl se na sousedovou stodolu Jindřicha Holýho, a na další stodolu Jos. Voigta. Všecky tři stodoly lehly do základu popelem. Bylo po tancovačce. K ohni se sjelo 16 stříkaček z okolí; nejvíce se vyznamenaly kněževeská a lišanská.

V měsíci květnu vůbec nesprchlo – bylo veliké sucho. Řepa vycházela uspokojivě.
V tomto měsíci byla vypuštěna voda z dolejšího rybníka, bahna bylo málo; voda však při ohni shora uvedeném scházela. Musela být brána voda ze studny zvané „obecnice“ a kupodivu vodu „nestrhli“; studna ta má veliké prameny a tak vydatné, že již v mnoha suchých letech jezdila sem pro vodu celá obec.
Dne 6. června pršelo; deště bylo již zapotřebí, neboť obilí již schlo, ale přece se ještě zotavilo.

Dne 11. června zemřel starý – dobrý zemědělský pracovník Václav Řepík; pohřeb měl jak se na poctivého dělníka sluší mnoho lidu doprovázelo jej na jeho cestě poslední.
14. června opět pršelo několik dní – nemohlo se v poli dělat. Na to uhodila chladna, na chmeli se rozmnožil hmyz.

Dne 29. června 1883 zemřela Marie Haunerová, výměnkářka čp. 22 a 23 – manželka rychtáře Josefa Haunera – ochranitelka chudého, pracovitého lidu. Na straně 74 této knihy viz: „resultát paní rychtářové“! Byla správná žena. Zemřela na zápal ledvin a srdeční vadu. Útraty pohřební byly: Rakev 20 zlatých, věnec 2 zl., kněz 15 zl., učitel co zpěvák 15 zl., lékař 11 zl., kostelník 3 zl., 32 kusů svíček po 18 kr = 5 zl. 76 kr., velká svíce 3 zl. 60 kr., svíce pro dva kněze 2 kusy po 30 kr. = 60 kr., polštář do rakve 50 kr., hrobníku 4 zlatý, klukovi za nesení křížku 1 zlatý atd.

V měsíci červenci se otevřela zdejší lokální dráha Krupá-Kolešovice k veřejné dopravě osob i zboží. Stanice – nádraží Kroschau – Chrášťany byla slavnostně okrášlena prapory; první vlak tudy projel okrášlen a s hudbou, která vesele vyhrávala. Sluší ještě poznamenat. Dráha vzala dva domky; velde Uhra Adolfa vzala domek J. Růžičkovi, čp. 60, a na druhé straně vedle Pichrta Jos. domek Josefa Páce, čp. 67. Josef Pác byl spokojen a vzal odměnu od dráhy nabízenou 1200 zlatých a vystěhoval se koupiv domek „na Strašítkách“ čp. 76.
Ale Růžička sobě postavil hlavu – že domek neprodá, že se nevystěhuje a že mu ani císař pán neporučí, aby se ze svého domu vystěhoval. A že pojede do Vídně k samotnému císaři pánu (Franz Josef I.) „rekurírovat“ (stěžovat). Ale dráha to s ním zkrátila. Peníze za domek 1400 zlatých složila na obecním úřadě k rukám starosty Václava Donáta, čp. 70, nábytek, šatstvo, peřiny p. nechala složit do kapličky a než-li se Růžička z Vídně od císaře – od audience – vrátil, měl barák rozbouraný a dělníci právě v ta místa kladli již koleje. A Růžička po létech trpce vyprávěl svým sousedům, že nejen nebyl k císaři k audienci vpuštěn, ale málem by ho byli zavřeli, když násilím se chtěl „vedrat“ do hradu. Celý svět pak od toho času – do své smrti – nenáviděl. Koupil si pak domek čp. 4 od Kočárka a zde žil na celý svět rozmrzen až do své smrti.

Žně toho roku byly slabé, obilí málo sypalo – bylo málo mandelů. I chmele bylo málo.
V měsíci září byl zvolen za starostu dobrovolného sboru hasičů Václav Pařízek.
Stříkačka pro sbor koupena z Teplic za 950 zlatých.

V měsíci říjnu a listopadu bylo krásně. Veškeré podzimní a zimní práce pro příznivé počasí se ukončily.

Starostou byl Václav Donát, rolník čp. 70.


Pokračování