Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
31 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30 31 1 2 3

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlídka obce

 

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Pamětní kniha obce Chrášťany

Díl I. (1923-1939)

Gregor Václav, prvý kronikář, rolník čp. 81


Cena chmele - pokračování

Roku 1897

V červenci bylo velké sucho, chmel samá mšice. Dne 15. 7. přišla vláha, chmel se zotavil a pak teprve se přioral. Následovaly lijavce, pršelo mnoho dní i nocí. Mnoho tyčí i drátěnek padlo. I v srpnu byly vydatné deště; bylo špatné česání, natož sušení. Kdo neměl sušárnu na chmel, nemohl být hotov pro samý déšť. V Rakovníku byla výstava na chmel. I na této výstavě Václav Pařízek, čp. 22-23 obdržel za vystavený chmel diplom. Chmele se urodilo průměr 8 ½ věrtele. Cena 66-70 zlatých ze začátku, pak klesla na polovinu, a když chmel byl vyprodán, „šel rapidně nahoru“, ale to již nikomu nebylo nic platno, neb byl chmel již úplně vyprodán a chmel drželi v rukou pijavice chmelařů – Židé. Ti shrábli peníze bez dřiny.

Rok 1898

Květen byl mokrý, takže mnohé chmelnice hynuly. V červnu bylo zima a sucho – chmel žloutnul, pak od 6. července začalo teplo a chmel se zotavil. Srpen velká přes den vedra – v noci velká zima, což mělo vliv na osýpku, a ta částečně spadla. Úroda po kopě 5 věrtelů – cena průměrná 105 zlatých.

Rok 1899

Před česáním chmele stále pršelo. Začal se česat 23. srpna; následkem dešťů chmel žloutnul a hlávky zčernaly a zplesnivěly. Při česání byla cena za 50 kg 80 zlatých, potom klesla na 60 zl. – na 58 zl. atd. Po kopě bylo různě 9 až 23 věrtelů. Od věrtele se platilo 10 krejcarů.

Rok 1900

Červen byl studený a samé mrazíky. Červenec začal velkým vedrem. Srpen velmi suchý a toto nepříznivé počasí ublížilo vzrůstu chmele. Začalo se česat dne 20. srpna – chmele bylo méně než loňského roku (o ½), dobře se očesal. Cena 70-80 zl. Od věrtele se platilo 10 krejcarů.

Rok 1901

Následkem pěkné pohody začátkem srpna chmel pěkně nasadil na osýpku. V hlávkováním začal „černat“, což zastavil notný déšť. Chmel se zotavil a úroda pak byla pěkná. Přesto, že na některých drátěnkách byl chmel „chybný“ následkem sucha, přec byla nadúroda. Cena neodpovídala výrobní námaze, byla 55 zl. až 60 zl. Cena pak klesala, což potrvalo delší čas a nakonec, když jej měli nakupovači – to byli Židé – v rukou, cena stoupla na 88 zl. Od věrtele 10 kr.

Rok 1902

Červenec a srpen byly příliš suché, chmel se neurodil; ani polovina roku loňského, tak asi jedna třetina. Očesal se dobře. Začalo se česat 28. srpna. Cena 70 zl. – 70 zl. 50 kr. Kupec Hainz, Kněževes. Od česání 10 krejcarů. Letošního roku mnozí pěstitelé kopali chmelnice již na zimu, což se nedoporučuje – vyhnily babky – sádě – dělali zkoušku.

Rok 1903

Srpen započal střídavým počasím; před tím bylo sucho. Česat se začalo 21. srpna, chmele bylo málo, tak asi ¼. Cena dosti dobrá, pohybovala se 155 zl. – 160 zl. – 170 zl. – 180 – 192 zl., ke konci stále chmeli připlácelo. Od věrtele 10 kr.

Rok 1904

Měsíce květen, červen, červenec byly suché, takže žloutnul. Sucho potrvalo do srpna a chmel začal se rychle kazit – červenat. Některé chmelnice byly do 24 hodin úplně zkažené a již se nečesaly. Cena průměrná 130 zlatých. Začalo se 6. srpna – konec 14. srpna. Od věrtele 10 kr.

Rok 1905

Dne 2. června chmel kroupy rozbily – některé drátěnky padly, na některých zůstaly jen rozbité pruty. U Kněževse a Kolešovic bylo ještě hůř. Chmel se začal česat dne 21. srpna a ukončeno 1. září. Některý pěstitel přesto, že chmel rozbily, měl slušnou sklizeň. Cena chmele byla v začátku 50 zl. až 55 zl. – ku konci pouhých 37 zlatých a cena stále klesala. Kdo ponechal sobě chmel do jara 1906, prodal jej za 27 zlatých.

Rok 1906

V červenci objevila se na chmeli mšice a tím velmi utrpěl. Byla ale přesto úroda veliká. Průměrná cena 90 zl. (180 kor.). Od věrtele platilo se 10 kr. (20 hal.).

Rok 1907

Byla veliká úroda chmele. Cena průměrná 39 zlatých (78 korun). Od věrtele 10 krejcarů.

Rok 1908

Začalo se česat 20. srpna. Úroda veliká. Cena za 1 cent průměrná 48 zl. až 50 zlatých. Kdo prodal zjara, dostal 25 zl., v červnu 50 zl.

Rok 1909

Česat se započalo 25. srpna. Úroda byla prostřední. Cena 95 zl. – 100 zl. Od věrtele 10 kr.

Rok 1910

Sklizeň chmele začala 22. srpna. Úroda veliká, cena 43-45 zlatých. Od věrtele 10 kr.

Rok 1911

Česat se začalo 10. srpna. Chmele se urodilo méně. Cena 188 K – 200 – 225 K. Od věrtele 15 kr.

Rok 1912

Byla nadúroda. Cena se pohybovala od 100 korun do 128 K. Od věrtele placeno 20 hal.

Rok 1913

Úroda byla střední. Cena 250 K – 260 korun; od věrtele se platilo 30 haléřů.

Rok 1914 – válka

Chmelnice se začaly kopat 1. dubna. Byla veliká úroda. Česat se začalo 20. srpna. Cena na začátku 85 korun, potom 65 korun. Od věrtele se platilo 20 hal., někteří 16 haléřů.

Rok 1915 – válka

Úroda byla střední. Cena 86 kor. – pak klesala až na 72 korun. Od věrtele 24 hal. a 30 haléřů.

Rok 1916 - válka

Následky války – nehnojilo se – taková práce se chmeli nevěnovala jako v míru – umělá hnojiva nebyla atd. – byla úroda slabá. Cena pohybovala se od 50 Korun do 100 Korun. Obchod – hlavně Židé – kterých zde zůstalo mnoho („fůra“ se říká), dovedli stísněnou situaci pro sebe a svůj „Geschäft“ plně využít. Okrádali kdekoho, strašili válkou, že chmel se neprodá, naháněli pěstitelům chmele strach, a ti vyhazovali svůj pracný výrobek zadarmo do spárů válečným upírům a kořistníkům. Pěstitelé nemají žádné ochrany – nikdo se jich neujímá, a tak bída v zemědělském stavu se velmi rozmáhá. Bída „čouhá“ odevšad. Od věrtele se platilo 24 haléře, někdo 26 haléřů. Jedna kopa chmelnic „šla“ na 4 věrtele, někde na 5 věrtelů; hodně malá sklizeň.

Rok 1917 – válka

Úroda velmi malá. Cena kolem 115 korun. Od česání se platilo od věrtele 60 haléřů.

Rok 1918 – převrat

Úroda byla skrovná – hodně slabá. Následkem války – nehnojilo se – umělá hnojiva nebyla - pracovních sil nedostatek – téměř všichni byli ve válce, a tak jenom ztěžka se chmelnice aspoň částečně obdělaly – a proto byla sklizeň pranepatrná. Mnohý pěstitel chmele měl průměr na 100 kop jeden balík chmele – asi 100 kg. Věru sklizeň k zoufání. A přišel obchodník – Žid - a „velkomyslně“ nabídl za 1 cent (50 kg) chmele celých 360 korun, ještě rakouských. Tento rok česalo se denně, více za stravu. Panovala hrozná bída a hlad. Pracovní lid a zemědělci nikde nemají zastání.

Rok 1919

V tomto roce po převratu narostlo chmele zase hodně málo; po kopě 4 věrtele. Cena 1 210 Kč až 1 450 korun československých. Od věrtele 1 Kč.

Rok 1920

Chmel se začal česat 19. srpna. Chmele uvedlo se po kopě 9 až 10 věrtelů; tedy střední úroda. Cena se pohybovala od 2 900 Kč až 3 000 Kč; potom rapidně stoupnul (po chmelařsku „šel“ nahoru) až na 4 500 Kč. Od věrtele se platilo 2 Kč.

Rok 1921

Bylo veliké sucho; ve chmelách velké lijavce. Následkem „inflace“ (naše Kč byla znehodnocena) byla cena při začátku 6 200 Kč – 6 500 Kč – 7 200 Kč až na 7 300 Kč. Za tuto cenu málo šťastných prodalo. Pak cena klesala na 5 000 Kč – na 4 000 Kč – na 1 800 Kč a v zimě se již chmel prodával za pouhých 1 675 Kč a ještě méně. Nejvíce u nás se prodával za 2 000 Kč až na 1 600 Kč. Proč?!? Prodej chmele byl v rukou lichvářů – a nesvědomitých lidí. Tito lidé měli vliv na ministra Hotovce, ten uzavřel hranici a chmel se nesměl z republiky vyvážet – ceny klesaly pod úroveň – obchodu chmelem se chytila spekulace. Cizina „zařídila“ se jinde, hlavně v Jugoslávii, v Polsku a my po dlouhá léta budeme vyřazeni z vývozu našeho chmele do zahraničí. Po dlouhá léta ucítíme nerozumné jednání páně Hotovcovo, ministra zahraničního obchodu. I z našich řad pěstitelů chmele, hlavně vedoucí činitelé chmelařské organizace v Žatci, mají veliký podíl, že pěstitelé svůj chmel neprodali za tak obrovsky vysokou cenu. Pánové z výboru Jednoty v Žatci svolali tehdy do Žatce všechny pěstitele chmele, jak Čechy, tak Němce do sálu a zahrady „Turnhalle“. Dostavili se všichni pěstitelé chmele bez rozdílu národností. Mluvili napřed česky, pak německy. Hlavně farář Polívka, člen výboru Jednoty vybízel pěstitele, by chmel teď za žádnou cenu neprodávali; uváděl mezi jiným tabulku o světové sklizni a spotřebě. Dle něj světová spotřeba jest o mnoho vyšší, než se na celém světě chmele sklidilo, a proto nechť se nikdo neukvapuje prodat za 7 000 Kč, když za několik málo dnů obchod bude nabízet za chmel nejméně 10 000 Kč, ba ještě bude nucen přidat. Tak hlásil to z řečnické tribuny na zahradě „Turnhalle“ napřed česky, poté německy. Že mu bylo tleskáno, žvanilovi faráři Polívkovi, snadno každý usoudí. Jednalo se zde o krásnou, vysokou cenu chmele. Chmelaři se ve veselé náladě rozjeli ze Žatce do svých domovů. Pět zvláštních vlaků, mimo stávajících, bylo na oné manifestační schůzi chmelařů; tak velký zájem byl o chmelové ceny. A tak pěstitelé uposlechli „rozkazu seshora“, neprodávali, zdrželi se v prodeji chmele. Zatím klesla cena na 5 000 Kč, na 4 000 Kč, na 2 000 Kč. Za tuto cenu chmel se ponejvíce rozprodal, neboť chmelařů se zmocnila panika, strach, a chmel nabízeli i „podbízeli“ (za každou cenu se chtěli chmele zbavit). Už nabízela se cena 1 675 Kč, ba i pod 1 600 Kč; v létě stál chmel 400 Kč, ba i 300 Kč (pouhých tři sta Kč). Jinak činili navrhovatelé. Ti měli všichni prodáno za 7 300 Kč a nejméně 7 000 Kč. Toto prozradil na ně, na „přítelíčky všech chmelařů“, ředitel rolnické školy rakovnické Mohl. Ten na jedné příští chmelařské schůzi odhalil jejich hanebné jednání. Bylo to na jedné chmelařské schůzi v Milostíně na dvoře Františka Pochmana. Mimo jiné ředitel Mohl pravil: „Tady je ta společnost (ukazuje na stůl rukou, kolem toho stolu seděli viníci), tady, co Vám radili, přímo nařizovali, byste Váš chmel neprodávali, aneb Vám radili, byste se zdrželi prodeje chmele, zatímco oni všichni, bez rozdílu všichni, měli již chmel prodaný. Tady je ta společnost hanebná (stále ukazuje ke stolu, kde seděli), co Vás podvedla a která Vás o miliony okradla.“ Mohl dále… „přišel pan Žid – prodej mě chmel – já nemohu, máme závazek – ale jdi do kuchyně Marjánce a ta tě chmel všechen prodá“…. Toto trapné odhalení způsobilo v zástupu bouře nevole, rozhořčení a projevy ne právě lahodné. Došlo pak i k soudnímu líčení. A tak došlo k obrovské podvodné aféře. Na jedné straně dávána rada, jak se mají pěstitelé zachovat v prodeji chmele, na druhé sami již majíce chmel za obrovskou cenu prodaný, uspíšili uzavření hranic ministrem obchodu Hotowetzem a nesmírnému zisku obchodníkům – Židům – nepřímo pomohli. Chamtivost a zaprodajnost některých jednotlivců způsobilo ožebračení několika tisíců pěstitelů chmele. Prodat chmel za 7 300 Kč 1 cent a prodat chmel za 200 Kč za 1 cent zůstane zločinem spáchaným na pěstitelích chmele, zločinem neodpustitelným. A stalo se, jak ředitel Ant. Mohl prohlásil: „Obchod chmelem a odbyt našeho chmele v cizině jest na několik let vyřazen!“


Pokračování