Obec Chrášťany
Chrášťany

Díl I - část 12

Pamětní kniha obce Chrášťany

Díl I. (1923-1939)

Gregor Václav, prvý kronikář, rolník čp. 81
 

Prvý stroj k řezání slámy

Prvý stroj k řezání slámy na řezanku měl v naší obci roku 1869 František Mladý, čp. 59. Tento jezdil se svým strojem od stavení ke stavení a hlásil se k řezání slámy. Za malý poplatek nařezal řezanky na několik týdnů. Měl tenkrát stroj pouze „stolice“ zvaný, a ten měl pouze jeden kosíř (kosu). František Mladý chodil po obci hospodáře stříhat a oholit. Měl přezdívku „starej pastejř“ – pásával dobytek, pomáhal dobytku při porodu. Zemřel roku 1905, byl stár 86 roků.

Dva kříže na kapli

Oba křížky na nynější kapli pocházejí z původní kapličky. Když se tato kaplička rozpadávala, hrozila sesutím, Jan Gregor, domkář a krejčí z čís. 54 oba křížky vzal k sobě do úschovy. Roku 1868 se kaple zrestaurovala a Gregor dal oba křížky postaviti na kapli, jeden na věž, druhý na zadní část střechy. Jsou to křížky českobratrské, památné.

Dodatek o dostavění kaple

Původní kaplička byla velmi zpustlá, sešlá, na rozpadnutí.

Někteří občané, mezi nimi Jan Rýgl, čís. 44, a Jan Gregor, čís. 54, přemýšleli, jakým způsobem by se kaple ona znovuzřídila, mnohokráte spolu o tom debatovali. Započali prosit dobrodince, poslali po obci „sběrnou listinu“ a sebrali na darech 100 zlatých stříbra a ihned se dali do stavby kaple. Každý rolník, který obdržel pole „na Dílci“ zaplatil svůj příspěvek 1 až 4 zlaté na dostavení kaple a ta byla dostavěna až po střechu – bez věže.

Stály tu pouze holé zdi, a to plných 12 roků. V roce 1868, 30. září, započali opět stavět. Jan Rýgl odstěhoval se do Olešné, za něj se ujal práce Vojtěch Brabec, čp. 80, a tento s Janem Gregorem, ačkoliv oba dva byli pouze „na ruce živi“, chopili se práce a sami zedníkům přidávali a materiál sami dováželi.Druzí sousedé si z nich tropili posměch.

V roce 1868 dostavili u této kaple věžičku a postaveny krovy a něco latí bylo přibito, ale bez tašek. Takto stála tu stavba nedostavěna zase několik roků, až zub času strávil krov a latě. Mezi tou dobou daroval na dostavění kaple Josef Donát, rodák z Chrášťan, toho času hosinský v Praze „u Pinkasů“ 300 zlatých. Tyto peníze než přišly svému účelu, byly předávány „z ruky do ruky“, tj. ten odevzdal je tomu, ten onomu, a hnedle bylo po penězích. Za zbytek byla zhotovena nová vazba a s bídou polaťováno. Tyto práce řídil stavitel Josef Šalík, zedník Matěj Šorel ze Senomat, přidávali zedníkovi Vojtěch Brabec, švec a domkář, čp. 80, Jan Rýgl, domkář, čp. 44, a Jan Gregor, čp. 54, i materiál přiváželi.

By tato práce byla již dokončena, přihlásil se dobrodinec Frant. Brabec, zdejší rodák v čísle 80 – hostinský v Praze – nástupce „u Pinkasů“ a daroval na tuto kapli zvonek. Jan Gregor, čp. 54, naložil zvonek na trakař a dovezl jej do Kněževse do kostela sv. Jakuba k posvěcení. Toho času kaplanoval v Kněževsi páter Smrž, a ten posvětil zvonek na jméno Václav. Bylo to roku 1880. Zvonek se vší ochotou k zavěšení se vším příslušenstvím připravil Ferdinand Rajchrt, mistr kovářský na obecní kovárně, čp. 8. Dřevo – rám, urobil zdarma známý mistr kolářský Martin Ulrich, čp. 55.

A zase tu stála kaple několik let, čekajíce na nového dobrodince. Až čtenářsko-ochotnický spolek zde sehrál k účelu (jak bylo tehdy plakátováno) „na dostavění kaple“ divadelní představení. Návštěva byla velká, takže zbylo tolik, že mohla se dát kaple omítnouti, a to nejdůležitější poříditi. Zednickou práci převzal za 30 zlatých zedník Adolf Černý z Kněževse. A zase čekala kaple na dodělání.

Když se Jan Rýgl odstěhoval do Olešné, daroval na dostavění kaple 32 zlatých a 4 voskové svíce z vlastního vosku, neboť včelařil. Toto odevzdal Janu Gregorovi a syn tohoto Josef Gregor, syn předešlého, peníze ony uložil do Spořitelny rakovnické. Naše obec měla v občanské záložně v Rakovníce uloženo 19 zlatých 19 krejcarů, takzvaný „bonifikační fond.“ Za starosty Václava Baziky, čp. 15, bylo uloženo Josefu Gregorovi, čp. 81, aby onen obnos vyzvedl na dostavění kaple. Dále zaslala na dostavění kaple 50 zlatých zdejší rodačka paní Františka Chaloupecká, provdaná Iblerová v Žatci roku 1884 14/10.

Z jara roku 1885 se pokračovalo v práci a tuto práci řídil za nemocného Jana Gregora syn jeho Josef Gregor. Tento vyplatil dne 15. července 1885 zedníkům za práci 30 zlatých 50 krejcarů, tesařům za dřevěnou klenbu 18 zlatých 30 krejcarů, sklenářům 1 zlatý 26 krejcarů, pokrývači 2 zlaté, za vápno na bílení 1 zlatý 40 krejcarů, za latě, rákos, vápno 7 zlatých 2 krejcary, za hřebíky 1 zlatý 60 krejcarů a 35 krejcarů, za drát hřebíky, železo 6 zlatých 75 krejcarů, za prkna a 6 otepí rákosu 19 zlatých 29 krejcarů, za dříví u lesní správy 13 zlatých 20 krejcarů. Takže toto vydání činilo přes 100 zlatých. A tím se kaple tato stavěná od roku 1856 dodělala roku 1885 19. / 7., pouze však zdě. Čekalo se zase na dobrodince, který by uvedl do pořádku vnitřek, tj. obrazy a oltář.

Paní Barbora Pařízkova, vdova po Arnoštovi Pařízkovi, rolnice čp. 22-23, roku 1916 dala zhotoviti oltář a obraz. Oltář ten zhotovil Benedikt Lukáš, mistr truhlářský čp. 94 a oltářík postranní, na němž stojí zasklená socha p. Marie. Tím byla kaple dohotovena a roku 1916 3. prosince farářem Smržem z Kněževse vysvěcena a konána prvá katolická mše za hojné účasti lidu, a tím odevzdána veřejnosti.

Nynější kaple se začala stavět roku 1856 a roku 1885 19. / 7. Dostavěla se pouze budova. Vnitřek upraven byl roku 1916. Tedy nynější kaple hořejší stavěla se plných 60 roků, tj. od roku 1856 do roku 1916.

A jak už to bývá, shora jmenovaní za úsilí, za obětavost, aby kaple byla dostavěna, sklidili posměch a na cti utrhání. Bůh jim odpusť!


Pokračování

Kronika

Kronika obce

Interaktivní mapa

Ch

nahoru