Díl II - část 232

Pamětní kniha obce Chrášťany

Díl II. (1940-1945)

Gregor Václav, prvý kronikář, rolník čp. 81

Rok 1945

Oddlužení obce. V téže schůzi MNV dne 2. října 1945 navrženo členem Pácem Adolfem, čp. 105, oddlužení obce sbírkou po obci. Zemědělci poskytnou z jednoho ha 30 Kčs, živnostníci poskytnou j. r. 500 Kčs, a majitelé domů poskytnou dobrovolný příspěvek. Dobrá akce.

Staročeská dočesná. Dne 2. září 1945 pořádala mládež u nás staročeskou dočesnou. Mohutný průvod v krojích i na koních vpředu na chmelnici „Pode ves“ Konopáska Rudolfa, čp. 28, tam se česalo o soutěž, říkaly se staré průpovídky, říkanky aj. Pořádající byli maskováni za cikány, komedianty, flašinetáře. Také přijel koupěchtivý chmele žid, který přehlížel jakost chmele a dle jakosti nabízel „závdavek“, přijel v kočáře krytém a „harašil“ penězi před očima pěstitele a smlouval: „Phrodej chmel, mháš šphatně očesahnej. Bhude thě tho mrhzet, vhe svhětě je mhoc chmel, thy nephrodáš.“ A žid nutil v židovské hatlanině ažaž. Pro veselost česáčů a občanů (toto jsou skutečné události, židé celého světa měli nákup chmele v rukou, přicházeli do obcí, přehlíželi načesaný chmel a utiskovali pěstující chmele, jak jen mohli. Smlouvali, dušovali se: „Phánbů vhí, žhe nehmůžu dhát vhíc.“ Okrádali lid ve všem, měli židé obchod chmelem v rukou). Vítěz v česání chmele byl odměněn věncem chmelovým, vezen byl v kočáře a v hostinci měl „sólo“, zatančil prvý kousek (vítěz byl ten, kdo načesal nejvíc věrtelů chmele, ale krásně). Na zpáteční cestě z chmelnice chodilo se do statků, do chalup chmelařů, těm kteří pěstovali chmel, přáli hospodáři i hospodyni mnoho zdraví a v prodeji chmele mnoho štěstí. Hudba zahrála krátký kousek, mládenci provedli na dvoře hospodyni, děvčata hospodáře, ten pak sáhnul do kapsy pro „prkenici“ (kožená taška na peníze, jinde sáhl do kapsy pro „šrajtofli“ (peněženka), dal, lépe - vyplatil slušný obnos kasaři, který nesl kasu a stále s ní mával, ovšem byl také převlečen do „maškarády“. Pak se celý průvod hnul o stavení dále a tam se totéž opakovalo. Tančilo se po obci, každý si musel „skočit“, nikdo nebyl vynechán. Veselá, bujná nálada ovládala mládež. Když se po staveních přání a tance ukončily, průvod hnul se do hostince, a zde tančilo se do bílého rána. Při dočesné účinkovala kapela Hornofa z Krupé.

Ulrichová Vlasta, roz. Tichá, čp. 91. Dne 5. října 1945 zemřela po krátké nemoci v rakovnické nemocnici Ulrichová Vlasta, rozená Tichá, v stáří 31 let. Pohřeb měla z domu smutku čp. 91 v neděli 7. října 1945 o 3 hodině odpoledne.

Ulrich Karel, čp. 55, domkář, míní se odstěhovat do pohraničí, dává svůj dům čp. 55 a pozemky k dispozici místní osídlovací komisi.

Pokračování