Díl II - část 227

Pamětní kniha obce Chrášťany

Díl II. (1940-1945)

Gregor Václav, prvý kronikář, rolník čp. 81

Rok 1945

Průvod, který ještě více zmohutněl přespolními lidmi, ubíral se dolejší částí obce, vrátil se před hostinec Procházkův, kde hudba zahrála „Hej, Slované!“ A pak v sále nastal taneční rej. Tance se zúčastnili vojáci i důstojníci Rudé armády. Sál byl tančícími nabit. Mládež vybrala, přestože Rudá armáda měla vstup volný, přes 11 000 korun. Čistý výtěžek 8095 korun odevzdala mládež prostřednictvím inspektora policejní stráže Sýkory Karla, našeho rodáka, čp. 82, který jest přidělen službou v Praze a zde byl na dovolené, mezinárodnímu Červenému kříži. Obětavá naše mládež chce tím aspoň částečně oplatit jeho veliké dílo na poli humánním.

Kapounová Matilda, čp. 2. Dne 22. května roku 1945 zemřela v rakovnické nemocnici vzácná selka po dlouhé trapné nemoci Kapounová Matilda, choť zemědělce, čp. 2. Pocházela z Malinové. Pohřeb měla v pátek dne 25. května 1945 za veliké účasti občanů.

Dne 23. května roku 1945 navrátili se do svých domovů z německé říše z Garmisch-Partenkirchenu Gregor Václav, syn kronikářův, a Petříček Miloš, čp. 143, syn stavitelského úředníka. Tam byli nasazeni totálně na práci na dráze již od 25. března 1942. Americká armáda je tam osvobodila a na žádost všech Čechů tam totálně na práci nasazených a přímluvu jednoho amerického důstojníka, Čecha, je velitelství americké armády dalo dopravit 23 nákladními auty (džípy) do Plzně, odkud se rozjel každý do své obce vlakem. Stalo se to následovně. Když americká armáda po velkém boji obsadila Garmisch-Partenkirchen, dalo velitelství všecky zde meškající Čechy do zvláštního, lepšího „lágru“ za zásluhy, o které se Čechové zde zasloužili tím, že armáda americká bez krveprolití snáze mohla obsadit město, ale i všecky vojenské objekty. Zabránili Němcům klást odpor. „Lágr“ Čechů navštívil jeden vyšší důstojník americké armády, dal se s Čechy do hovoru a ti si mu stěžovali: „My tady v lágru nečinně ležíme a povalujeme se, co zatím naše republika našich sil doma potřebuje proti Germánům okupantům!“ Důstojník je chválil pro tento krok a prohlásil, že bude tlumočit jejich přání velícímu panu generálu. Za malou chvilku se navrátil a vyřídil rozkaz generálův, že okamžitě budou dopraveni do vlasti do města Plzně. By se ihned na cestu domů připravili. To bylo jásotu, radosti. Po spočítání jich nařídil, že 23 nákladních aut je dopraví do vlasti. Byli ihned vybaveni jídlem na cestu, prádlem i šatstvem, obdrželi německé letecké dréssy a německé tropické helmy. Za dvě hodiny po rozkaze ujížděla již autokolona s nimi do toužebně očekávané vlasti. Vezli je šoféři vesměs černoši, vojáci americké armády. A tak se zbavili naši hoši té zatracené otrokářské práce, tolik jimi tam proklínané.

Pokračování