Díl II - část 225

Pamětní kniha obce Chrášťany

Díl II. (1940-1945)

Gregor Václav, prvý kronikář, rolník čp. 81

Rok 1945

Jedno oko nezůstalo při tomto výjevu suché. Ženy stojící kolem se všecky úplně rozplakaly. A tu Gallerach objal zase Rusa a hubičkovali se dále. Po tomto intervivu (?) vojín se ptá Galleracha: „A proč nekůříš?“ „Nemám ničeho, Germáni všecko ukradli!“ Rus rozběhl se k blízko stojícímu jejich vozu, a přinesl náruč všeho možného, tabák, krabice s cigaretami, doutníky, čokoládu, láhve vína, ba přinesl několik párů punčoch. „Co kůříš?“ ptá se Rus Galleracha. A ten vytáhne z kapsy dýmku a ukáže ji vojínovi.

A tak Gallerach obdržel od Rusa tabáku v hojné dávce, že mohl „hulit“ několik týdnů nepřetržitě. Nás pak kolem stojící podělil doutníky, jiní mladší obdrželi cigarety. Ženské pak obdaroval čokoládou, vínem a některé i punčochami. Všecko rozdal, byl rozradostněn, že jsme je, Rudou armádu, tak vřele uvítali. A při odchodu se vojín s Gallerachem zase líbal a objímal. „Do viděnia, do viděnia!“ bylo voláno našimi lidmi na Rudou armádu. A „Spasibo!  Spasibo! Sláva Rudé armádě, naší osvoboditelce! Sláva velkému maršálu Stalinovi!“

Také následující dny, tj. 12. a 13. května 1945, projížděla Rudá armáda naší obcí. Některý oddíl jel na Rakovník, některé oddíly na Kněževes a do Kolešovic. Obyčejně u hořejší kapličky vojáci zastavili a rozdávali kuřivo, víno, vodku i prádlo.

Oddíl Rudé armády v zahradě Gregorově. Dne 14. května 1945 utábořil se oddíl Rudé armády protiletadlového dělostřelectva v zahradě Gregora Václava, čp. 81 (pisatele této knihy) i s 52 koňmi, tankem, dělem a kuchyní. Pobyli tam den a noc. Koně jejich zničili úplně 125 stromů a 16 stromů z větší části poškodili, pohryzali kmeny. Tankem poškodili ploty, vrátek neotvírali, bočnou stranou vjeli do zahrady, vyvrátili jednu řadu 30 stromů a nahoře plotem zase ze zahrady vyjeli. V zahradě koně, kteří byli 4 dny na cestě z Berlína nepřetržitě, byli hladoví, uhnaní, takže v zahradě naskytla se jim dobrá pastva, byla tam krásně urostlá vojtěška. Když koně vypásli vojtěšku, dali se do stromů, jichž kůru ohryzali a větve stromů polámali.

Když oddílu toho velitel, major, druhý den spatřil v zahradě škodu – jak v lese polom, se vyjádřil – spráskl ruce a ptal se občanů tam přítomných: „Kdo je tady majitelem té zahrady?“ Občané ukázali na Gregora Radislava a majorovi řekli: „Tady je syn!“ Major: „Pojď sem! Toho koně a toho si zaber, tedy pár koní, a otci řekni, že jsou za tu škodu zde v zahradě spáchanou.“ Gregor však nežádal náhradu za poškozenou zahradu, poněvadž kdyby byli zvítězili Germáni, byl by přišel nejen o zahradu, ale o všechen majetek a byl by vyhnán na Sibiř, i celý náš národ. Vždyť to byl Němců plán. Později musel každý předvésti před okresní komisi takového koně, z válečné kořisti zvaného, komise odhadla cenu koní a každý majitel musel je, takovýmto způsobem nabité koně, zaplatit. Gregor zaplatil za valacha 3 tisíce korun a za klisnu 4 500 korun, celkem 7 500 korun. A bylo Gregorovi ONV doporučeno, aby škodu přihlásil „Fondu pro válečné účely“, ale jak již uvedeno, Gregor škody nikam nepřihlásil. Předseda MNV Opat Václav, čp. 13, svolal komisi místní do poškozené zahrady, tj. Opat Václav, čp. 13, Černý František, čp. 131, Rychlý František, čp. 144, a komise sepsala o škodě protokol, zaslala „Fondu pro škody válečné“ atd. a na základě toho obdržel odškodnění dosti dobré, ne snad úplné.

Pokračování