Díl II. - část 214

Pamětní kniha obce Chrášťany

Díl II. (1940-1945)

Gregor Václav, prvý kronikář, rolník čp. 81

Rok 1945

U nás v obci se hlídky zesílily. Dne 8. května roku 1945 hlídkovalo se u nás tím více. Němci utíkali zdejším krajem. Docházejí zprávy od Džbánu, ze Hředel, z Mutějovic, z Nesuchyně a odjinud, že se střílí na obou stranách, že jsou i mrtví a mnoho raněných. Proto u nás nabádáno k opatrnosti, hlavně nabádal a pokyny dával velitel Rychlý František, čp. 144, legionář a cestář zemský a protože legionář, byl Němci suspendován.

Prvá střela do naší obce (zapsáno opomenutě). Dne 29. dubna 1945 (v neděli) odpoledne padla prvá střela do naší obce před čp. 39 (majitel Pokorný Ludvík) mezi stromy tam stojící. Mezi Chrášťany a Přílepy střetli se američtí letci, říkali jsme jim kotláři, s německými letci, rozprášili je a při střelbě jedna zabloudilá střela Američanů dopadla do naší obce. Byla to hrozná rána. Projektil, kule ze strojní pušky, narazil na zem, vybuchl, odrazil se od země, přelétl střechu Procházky, čp. 11, a dopadl na zem před vrata Treglera Emanuela, čp. 48, kde byl nalezen. Díky Bohu, nic se nestalo, než trochu úleku v „houfu“ u kapličky.

Naše trojčlenná hlídka přistihla dva gestapáky. Dne 8. května 1945 odpoledne chytila naše trojčlenná hlídka - Klečka Josef, čp. 45, zemědělec, četnický strážmistr Hurín, bydlící v čp. 98, a Kupec Václav, železničář, kteří byli vysláni na hlídku u sv. Rozárie - dva esesmany (SS). Němců zatýkání odehrálo se za dramatických okolností. Přistihli totiž dva Němce, vojáky, kteří šli po trati od lesa. Při spatření naší hlídky seběhli z trati a schovali se blíže sochy sv. Rozárie pod železniční most. Naše hlídka se rozestoupila a po břiše opatrně se blížila k mostu. Klečka se přiblížil k mostu prvý a spatřil, jak jeden z Němců míří svojí opakovací pistolí na kamaráda Hurína, který se blížil k mostu z druhé strany. Klečka bleskurychle namířil na Němce svoji flobertku, střelil, a při tom přímo zařval: „Hände auf!“ (Ruce vzhůru!) Němec pustil pistoli, vykřikl, oběma rukama se chytil za nohu pod břichem a začal bědovat. Okamžitě tu byli Hurín a Kupec, Němci museli dáti ruce vzhůru, naši je důkladně prošacovali, zbraně esesákům odebrali a přivedeni do kanceláře, kde byli dopodrobna prohlédnuti.

Shledáno, že jsou SS – esesmani (na levé ruce pod paží vytetován Hakenkreuz). Jeden Němec plakal, brečel, že jest střelen do nohy, ukazoval na stehno pod břichem. Bylo mu řečeno, že měl brečet, než šel do naší zlaté matičky Prahy. A kdo tě to udělal? „Dieser“ a ukázal na Klečku. Sám jsi vinen, měl jsi dát „Hände auf“ a ne mířit na jednoho muže z naší hlídky. Němec stále víc a víc brečel, naříkal při tom, bědoval, že má doma „grosse Familie“ a „kleine sechs Kindern“ (malých šest dětí) atd. V kanceláři byla u nich, Němců, zesílena hlídka.

Zanedlouho přijela hlídka rakovnická, dobře vyzbrojená, která pátrala po okrese po Němcích, aby snad se nemstili na našich lidech, je netýrali, aneb jim dělali příkoří. Přijela ona hlídka na nákladním autu plně obsazeném a vyzbrojeném. Zde se zastavili, zda něco nového. Raněný esesman byl jimi převzat a byl dopraven na ONV do Rakovníka s připomínkou, že chtěl zastřelit našeho člena hlídky, že jest SS a že byl vzpurný, hrubý atd. V Rakovníce prý zemřel a pochován na vojenském hřbitově. Co chtěl, se mu dostalo. Druhého německého SS-fakana odvedla naše hlídka - Hejkal Karel, čp. 112, a Nový František, čp. 77 - do Rakovníka do vazby k okresnímu národnímu výboru.

Pokračování