Díl II. - část 208

Pamětní kniha obce Chrášťany

Díl II. (1940-1945)

Gregor Václav, prvý kronikář, rolník čp. 81

Rok 1945

Vlaky a vojenské objekty bombardovány. Od 15. dubna roku 1945 denně bombardují Angličané a hlavně Američané svými „leteckými pevnostmi“ vlaky, mosty a vojenské objekty. I naši lokálku buštěhradskou denně pronásledují, mnohdy musí státi v lese „Na Borech“ celý den schována a cestující musí vždy vystoupit a hledat úkryt daleko v lese. Bylo nám všem předivné, že nebombardují vagóny naplněné různými věcmi, jako látkami, obuví, stroji, obilím, benzínem, olejem, obvazy, papírem, hudebními nástroji, strunami atd. Tyto vagóny stály na trati z Kolešovic přes Kněževes a mnohdy byly postaveny až k naší obci. Všeobecný úsudek byl ten, že nám tak cenný materiál chtějí ušetřit. A ušetřili. Vagóny se zbožím hlídali mladí Hitlerjugend (Hitlerova mládež) z Kolešovic a z okolních německých obcí. Tato zvrhlá německá mládež okamžitě střílela, jakmile se někdo přiblížil k vagónům.

Václav Hauner, čp. 69 „U Švindlů“. Dne 28. dubna 1945 zemřel ve věku 42 roků o 10 hodině večer v rakovnické nemocnici. Pohřeb měl 1. května 1945. Na jeho poslední cestě doprovázelo jej mnoho lidu. Hudba Holýho. Pohřeb katolický. Byl dosud svoboden.

Národe český! Dnes 1. května roku 1945 zavraždil se, nemaje jiného východiska, německá bestie, která chtěla se zmocniti celého světa, ovládnout a opanovat celý svět, germánská stvůra Adolf Hitler, takto v civilu čalouník-tapecír. Rudá armáda obsazuje nacistické hnízdo Berlín – a tu nevěda kudy kam, otrávil se i se svou konkubínou (milenkou) a i se svým psem, kterého otrávil předem, aby se přesvědčil, jak jed bude účinkovat. Před otrávením nařídil, aby mrtvoly jejich byly spáleny plamenomety. Jak náš lid zajásal; u nás v obci bylo pravé pozdvižení. Pověstný houf u kapličky vzrostl na všecky občany. To bylo jásání, radosti k nevypsání. Bůh ztrestal vraha lidstva. Národ náš, i Němci, hlavně jejich vojáci, se zprávu o jeho smrti dozvěděli o několik dní později, aby „kulturträgři“ nezmalomyslněli. A tak celé lidstvo zajásalo.

Ještě odvod koní. Dne 1. května 1945 nařídili Němci odvod koní. Každý majitel koní musel předvésti svoje koně, miláčky, na určené místo, „Na Sekyře“ zvané, do Rakovníka. I z naší obce zemědělci a majitelé koní se k odvodu dostavili se svými koňmi. Starosta obce naší, Novotný Josef, čp. 38, rolník, zahájil ihned v této věci Němcům sabotáž. Zjistil sobě především adresu německého vojenského velitelství evidence koní v Českých Budějovicích. Tuto zprávu ochotně mu poskytnul úředník okresního úřadu v Rakovníku Miloš Grégr, u nás v obci dobře známý. Starosta Novotný a Grégr spojili se telefonicky s vojenským velitelstvím evidence koní v Českých Budějovicích: „Haló, není nám více zapotřebí, bychom vám Němcům i nadále sloužili, natož předváděli koně. My jedeme všichni s koňmi domů.“ Odpověď v telefonu (bylo vztekle zařváno): „Was?“ Telefon byl vypnut, rozhovor přerušen, bezpochyby nějakým dobrým Čechem, telefonistou. Novotný i Grégr se domluvili a nařídili všem majitelům koní z celého okresu, aby okamžitě odjeli se svými koňmi domů, že není více třeba zde s koňmi býti, že je po odvodě, a Němci nám Čechům více poroučet nebudou. Že rozkaz odjeti s koňmi domů byl okamžitě vykonán, nemusíš, milý čtenáři, pochybovat. Mělť toho každý dost při tomto odvodu.

Pokračování