Díl II. - část 188

Pamětní kniha obce Chrášťany

Díl II. (1940-1945)

Gregor Václav, prvý kronikář, rolník čp. 81

Rok 1944

Pan profesor Ulrich Karel netrpělivě přešlapoval po podiu po řečnické tribuně (byl na jevišti) a když hodina začátku nadešla, začal: „Vážení. Svolali jsme vás tak, jako se volají děti do školy. Povinně. Kdyby děti se takto nevolaly, nepřišly by, aneb hodně by jich scházelo. V začátcích jsme se proto také rozhodli, že vás také svoláme povinně, abychom si pověděli o dnešní situaci: O bolševismu a Češích v dnešním boji. Čech neuvědomělý už – už, aby tady byli bolševici, tak si přeje, ale zapomíná, že v Rusku jest dosud zpátečnictví, že národ ruský Židy ohlupován a vykořisťován, že ruský lid nemá žádné vzdělání, žádnou kulturu, že neuznávají žádné vlastnictví. Zkrátka Rusové nemají škol a tak kdyby sem vtrhli do Čech, zle by řádili, plenili, drancovali, pálili a vraždili. Hlavně naši legionáři nemají žádné příčiny se těšit na příchod bolševiků.

Ruští lidé prosáklí bolševismem krutě by se pomstili na českém národě za to, že naši legionáři po světové válce proti nim bojovali. Prvá jejich práce by byla věšet legionáře, továrníky, šlechtu atd., zkrátka všecky, dle nich, všecky vykořisťovatele pracujícího lidu.

A tak žvanil a žvanil. Musel předčasně „pan profesor“ svoji přednášku ukončit, jelikož posluchači začali silně pokašlávat a jako na povel se rozcházeli. Jsem pevně přesvědčen, že ani jeden posluchač si nevzal něco z přednášky k srdci.

Mluvil o ruském národě utrhačně, hanobil jej, kdežto Němce vychvaloval do nebe, takovou sebranku nafoukanou. Český národ netrpělivě čeká, kdy už se té německé uchvatitelské bestie zbaví a takový bídák profesor je za jidášský groš chválí a celý jejich režim protěžuje. Pane profesore, Bůh peče oplatky, to buďte ujištěn. Za jidášský groš jste se ponížil a s vámi těch několik prabídných lumpů. Na každého dojde. A tak z přednášky této se vedly takového řeči. Každý nadával na vlajkaře a je všecky proklínal veřejně, nahlas. Kronikář ihned vše dopodrobna zaznamenal.

Máje. Dne 7. května roku 1944 slavili zdejší mládenci a panny v hostinci „u Humlů“, čp. 17, máje – samo sebou od „Kuratoria“ pořádanými. Jinak nesmělo se nic pořádat. Šli průvodem po obci krojovaní a hudba jim při tom vesele vyhrávala. Mnoho místních i z dalekého okolí diváků k tomu přihlíželo. Po průvodu tančilo se v sále „u Humlů“ za obrovské tlačenice, sál byl přeplněn tancechtivými. Dne 26. května 1944 byla jim máj stojící před hospodou „u Humlů“ ukradena mládenci z Olešné. Bylo to od pradávna ve zdejším kraji zvykem, krást máje jedni druhým a pak se poškozeným vysmáli.

Na začátku až do 18. května 1944 panovala zima. Od 28. 5. krásně.

Hrozná bouřka. Dne 1. června 1944 byla hrozná bouřka s krupobitím. U nás však kroupy mnoho škody nenadělaly, zato v Čisté a kolem hodně potloukly. U nás a vůbec v okolí byl notný liják, druhý den notně pršelo.

Součástky máselnic a odstředivek. Soupis dobytka. Dne 3. června roku 1944 byl soupis dobytka a musely se odevzdat součástky máselnic a odstředivek. Nositi se musely k Josefu Štronerovi, čp. 14, kde je převzal tajemník obecního úřadu Schaller Josef, zapsal, očísloval a dal je do zabraného pokoje v čp. 14. Dodatečně napsáno: A tam po roce součástky zrezavěly a zkazily se.

Invaze anglického a amerického vojska ve Francii začala dne 6. června 1944 ve 12 hodin v noci na úterý, u nás tak toužebně očekávaná.

Polní kázání bylo dne 12. června 1944, jehož se zúčastnilo celkem 11 lidí. Z toho vidno, že si český lid již z Němců mnoho nedělá, že již se nebojí. Sám přednášející profesor p. Ludvík se srdečně smál tak malé účasti.

Pokračování