Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
28 29 30 1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 31 1

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlídka obce

 

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Pamětní kniha obce Chrášťany

Díl II. (1940-1945)

Gregor Václav, prvý kronikář, rolník čp. 81

Kdo bydlel v dávných dobách ve jmenovaných domech, a kdo tam bydlí v roce 1940, kdy se postavily, aneb přestavěly domy, jich majitelé tehdejší a majitelé nynější v roce 1940.

Dům čp. 2

V roce 1637 bydlel zde a majitelem byl Jiří Přívozný, byla to krčma se 14 strychy polí. Roku 1675 koupil krčmu pan Jan Ostrovský, ten musil posílati dělníka 6 dní ve žních na práci. Roku 1678 koupil krčmu pan Rosenfeld a roku 1713 byla na krčmě vdova Vítová. Roku 1813 byl zde Mathias Voigt. Roku 1841 je zaznamenáno, že zde hospodařil čtvrtláník Mareš František s rodinou. Po Marešovi Kapoun Josef z Nesuchyně, který se přiženil k Marešovům, vzal si za manželku jejich dceru Františku. Tito měli 4 děti: 1. dcera Marie provdána za Voigta Ambrože, 2. dcera Františka ve Hředlích a 3. dcera Josefa rovněž, 4. syn Kapoun František oženiv se s Matyldou z Malinové, převzal po rodičích hospodářství. V roce 1940 v měsíci září rozbourali přední část stavení čp. 2 a v tomtéž roce v měšíci říjnu a listopadu postavili nový moderní dům. Rodiče František a Matylda Kapounovi měli 2 děti: 1. Josef Kapoun převzal po rodičích, když se byl oženil s Marií, rozenou Pichrtovou z Kněževsi, grunt čp. 2 roku (?), 2. dcera Anna je provdána v Krupé. Josef a Marie Kapounovi mají 3 děti: 1. Zdenka, 2. Josefa, 3. Dceru Marii. Vzhled staré budovy, krčmy čp. 2. Rozbourána roku 1940:

Čp. 2

Dům čp. 3

Roku 1650 byl majitelem Matěj Praus se 4 strychy pozemků. V roce 1670 Jiří Řenč, odtud přezdívak „u Řenčů (Renčů)“ se zachovala do našich časů. Roku 1813 byl zde Tomas Voigt a bydlel tu též Wenzel Rentsch mit Weib, tj. Václav Řenč se ženou. Roku 1841 je zaznamenáno, že tady hospodařil Tomáš Řenč (psáno Rentš), byl čtvrtláník. Po něm Donát a sem se přiženil z Kněževsi Dolejš Josef, vzal si za ženu Marii Donátovou. Roku 1926 prodali manželé Dolejšovi čp. 3 kováři Josefu Iblovi za 57 tisíc korun. Mistr kovář si tam postavil a zřídil moderní kovárnu, která stála 44 tisíc korun, tím se zadlužil, nastaly neutěšené poměry, práce nebyla, a všechen majetek mu byl prodán v exekuční dražbě v roce 1937. Čp. 3 v této dražbě koupili manželé Václav a Josefa Polívkovi z čp. 76, ona a on z čp. 42. Tito manželé Polívkovi odevzdali dceři Anně, provdané Linhartové dům čp. 3 jako věno. Z bývalé kovárny zřídilo později JZD družstevní prádelnu.

Dům čp. 4

Roku 1650 byl to statek Heřmanovský s 50 strychy pozemků. V roce 1713 byl zde Tomáš Hauner, roku 1813 byl zde Franz Růžička, bydlely tam 2 osoby dospěléa 4 děti. V roce 1841 byl v čp. 4 domkář Kočárek Josef. Po roce 1884, když Růžička Antonín byl při stavbě dráhy buštěhradské z čp. 60, jelikož se nechtěl dobrovolně vystěhovati, násilně exekučně do hořejší kapličky vystěhován. Tenkrát odejel Růžička Antonín do Vídně k císaři Franz Josefovi k audienci. K císaři nebyl připuštěn, ačkoliv se o to několikrát násilím pokoušel, byl z hradu vyveden a tak svou „tvrdohlavostí“ si jen ublížil. Dráha nabízela mu 1600 zlatých, tj. na tehdejší poměry veliký obnos peněz a materiál z bouračky, že mu dráha odveze zadarmo, kam bude chtít. A tak než se z Vídně vrátil, měl barák poražený, materiál jinam odvezený a nábytek vystěhován v hořejší kapli. Toto se událo všecko za starosty Donáta Václava, čp. 70. Marně bylo Růžičkovi Antonínovi domlouváno, že trucem a justy nic nesvede, on stál stále a stále na svém, že z jeho majetku ho nemůže nikdo vyhnat ani vystěhovat. A tak po dobu svého života byl „na celý svět“ roztrpčen. Dům čp. 4 postoupili Růžička Antonín a jeho žena Marie dceři Marii postupní smlouvou. Její bratr Růžička Václav koupil dům od sestry Marie. Růžička Václav byl v naší obci dlouholetým starostou. Měli s manželkou 4 děti, které jsou vesměs úředníky továren. V roce 1937 starosta Růžička zemřel a v domě čp. 4 bydlí vdova po něm a dcera.

Pokračování