Navigace
Výběr jazyka
Obsah
Pamětní kniha obce Chrášťany
Díl I. (1923-1939)
Gregor Václav, prvý kronikář, rolník čp. 81
Rok 1939 - pokračování
Adolf Hitler podepsal výnos:
Protektorát Čechy a Morava!
Ze dne 16. 3. 1939 se úředně oznamuje: Vůdce podepsal dnes na Pražském hradě tento výnos o Protektorátu Čechy a Morava: Po tisíc let náležely k životnímu prostoru německého národa česko-moravské země (zase mu to povídá, žvanilovi, říká každý Čech, z dějepisu a zeměpisu blbec ohromný). Násilí a nerozum vytrhly je svévolně z jejich starého historického okolí a posléze jejich zapojením do umělého útvaru Česko-Slovenska vytvořily ohnisko stálého neklidu. Od roku k roku zvětšovalo se nebezpečí, že z tohoto prostoru, jako již jednou v minulosti, vyjde nové nesmírné ohorožení evropského míru. Neboť Česko-slovenskému státu a jeho držitelům moci se nepodařilo organizovati rozumně soužití skupin v něm svémocně spojených a tím probuditi a zachovati zájem všech zúčastněných na udržení jejich společného státu. Prokázal však tím svou vnitřní neschopnost k životu a propadl proto nyní také skutečnému rozkladu. Německá říše však nemůže v těchto dnech pro její vlastní klid a bezpečnost stejně jako pro obecné blaho a mír v tak rozhodně důležitých oblastech trpěti žádné trvalé poruchy. Dříve nebo později muselo by nésti nejtěžší důsledky jako mocnost dějinami a zeměpisnou polohou co nejsilněji interesovaná, spolupostižená. Odpovídá tudíž příkazu sebezáchovy, jestliže německá říše jest rozhodnuta zasáhnouti rozhodně k zajištění základů rozumného středoevropského řádu a vydati nařízení, která z toho vyplývají. Neboť dokázala už ve své tisícileté, dějinné minulosti, že díky jak velikosti, tak i vlastnostem německého národa, jediná jest povolána řešiti tyto úkoly.
Naplněn vážným přáním sloužiti opravdovým zájmům národů obývajících v tomto životním prostoru, zajistiti národní svébytnost německého a českého národa, prospěti míru a sociálnímu blahu všech, nařizuji tudíž jménem německé Říše, jako základnu pro budoucí soužití obyvatelů těchto oblastí, toto:
Článek 1.
- Části bývalé Česko-slovenské republiky, osazené v březnu roku 1939 neměckými oddíly, náleží napříště k území Velkoněmecké říše a vstupují jako Protektorát Čechy a Morava pod její ochranu.
- Pokud obrana říše to vyžaduje, učiní Vůdce a říšský kancléř pro jednotlivé části těchto území úpravu od toho odchylnou.
Článek 2.
- Obyvatelé protektorátu, kteří jsou Němci, tj. příslušníky německého národa, stávají se německými příslušníky státními a podle ustanovení zákona z 15. září r. 1935 (říšký zák. I. str. 1146 o říšských občanech) říšskými občany. Pro ně platí tudíž také ustanovení na ochranu německé krve a německé cti. Podléhají německé soudní pravomoci.
- Ostatní obyvatelé Čech a Moravy stávají se státními příslušníky Protektorátu Čechy a Morava.
Článek 3.
- Protektorát Čechy a Morava jest autonomní a spravuje se sám.
- Vykonáva svoje výsostná práva, náležející mu v rámci protektorátu ve shodě s politickými, vojenskými a hospodářskými potřebami říše.
- Tato výsostná práva jsou zastávána vlastními orgány a vlastními úřady s vlastními úředníky.
Článek 4.
Hlava autonomní správy Protektorátu Čechy a Morava používá ochrany a čestných práv hlavy státu. Hlava Protektorátu potřebuje pro výkon svého úřadu důvěry Vůdce a říšského kancléře.
Článek 5.
- Jako zastánce říšských zájmů jmenuje Vůcde a říšský kancléř Říšského protektora v Čechách a na Moravě. Jeho úřední sídlo jest Praha.
- Říšský protektor jako zástupce Vůdce a říšského kancléře a jako zmocněnec říšské vlády má úkol pečovati, aby bylo dbáno politických směrnic Vůdce a říšského kancléře.
- Členové vlády protektorátu jsou potvrzováni Říšským protektorem. Potvrzení může býti odvoláno.
- Říšský protektor jest oprávněn dáti se informovati o všech opatřeních vlády Protektorátu a udíleti jí rady. Může podati námitky proti opatřením, která by byla s to poškoditi říši a je-li nebezpečí z prodlení, vydati nařízení nutná ve společném zájmu.
- Od vyhlášení zákonů, nařízení a jiných právních předpisů, jakož i od výkonů správních opatření a právoplatných soudních rozsudků jest upustiti, podá-li Říšský protektor námitky.
Článek 6.
- Zahraniční věci protektorátu, obzvláště ochranu jeho státních příslušníků v cizině, zastává říše. Říše povede zahraniční věci tak, jak to odpovídá společným zájmům.
- Protektorát obdrží zástupce u říšské vlády s úředním označením vyslanec.
Článek 7.
- Říše poskytuje Protektorátu vojenskou ochranu.
- Vykonávaje tuto ochranu, udržuje říše v protektorátu posádky a vojenská zařízení.
- Pro udržení vnitřní bezpečnosti a pořádku může protektor zříditi vlastní sbory. Organizaci, početní sílu a výzbroj určí říšská vláda.
Článek 8.
- Říše vykonává bezprostřední dohled na dopravnictví, jakož i na pošty a telekomunikace.
Článek 9.
Protektorát náleží k celnímu území německé Říše a podléhá jeho celní výsosti.
Článek 10.
- Zákonitým platidlem jest vedle říšské marky až na další koruna.
- Poměr obou měn navzájem určí říšská rada.
Článek 11.
- Říše může vydávati právní předpisy s platností pro protektorát, pokud toho vyžaduje společný zájem.
- Pokud je dána společná potřeba, může říše převzíti do vlastní správy správní obory a zříditi pro ně vlastní říšské úřady.
- Říšská vláda může učinit opatření potřebná k udržení bezpečnosti a pořádku.
Článek 12.
- Právo platné v té době v Čechách a na Moravě zůstává v účinnosti, pokud neodporuje smyslu převzetí ochrany německou Říší.
Článek 13.
- Říšský ministr vnitra vydá v dohodě se zúčastněnými říšskými ministry právní a správní předpisy, potřebné k provedení a doplnění tohoto výnosu.
V Praze dne 16. března r. 1939
Vůdce a říšský kancléř Adolf Hitler, v. r.
Říšský ministr zahraničí von Ribbentrop, v. r.
Dr. Lammers, v. r., říšský ministr a přednosta říšské kanceláře
Dr. Frick, v. r., říšský ministr vnitra
Poznámka kronikáře: Ačkoliv takovéto záznamy do pamětní knihy obecní nepatří (toho jest si kronikář Václav Gregor dobře vědom), ale nebude na škodu, když toto dopodrobna zaznamenal pro milé naše potomky. S odstupem času by se zapomnělo, aneb překroutily zprávy o vzniku protektorátu. Byv pamětliv, by se vám udržely správně věci tak, jak se odehrávaly, vypsal jsem je věrně a pravdivě. My všichni věrní Čechové věříme, že se toto dílo Němců neudrží, že nebude míti dlouhé trvání, tak doufá celý náš český národ a tak tvrdíme i my u nás v obci. A já, kronikář zase, již poněkolikáté dodávám: Kdo lže, ten krade a kdo krade, přijde určitě na šibenici!
Pokračování
