Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31 1 2 3 4

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlídka obce

 

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Pamětní kniha obce Chrášťany

Díl I. (1923-1939)

Gregor Václav, prvý kronikář, rolník čp. 81

Cholera u nás roku 1850

Roku 1850 vypukla v naší obci cholera. Trvala od 1. srpna do 8. září – tedy pouze 39 dnů – ale za tu krátkou dobu zachvátila 28 lidí různého věku i pohlaví. Co tato zhoubná nemoc zde řádila, ani ptactvo tu nebylo. Až teprve 8. září se ptáci zase objevili a to byla dobrá známka, že nemoc již pominula. Mrtvé, na choleru zemřelé, odvážel na voze „žebřiňáku“ okolo humen přímo na kněževeský hřbitov („krchov“ tenkrát se říkalo) neohrožený Josef Švarc. Tento odvážný muž za jeden den odvezl najednou sedm rakví s mrtvolami. Tyto mrtvoly pochovány byly na hřbitově kněževeském na vršíčku vpravo, blíže kostela. V těch místech pak dlouhá léta nesměly se vykopávat nové hroby. Tak bylo úřady nařízeno.

Cihelny

Po vyhoření naší obce 9. 4. 1844 přemýšleli prozíraví hospodáři, jak by si opatřili stavební materiál k těmto velikým stavbám. Rychtář Josef Hauner, čp. 23, postavil na parcele 512 a 483 - „V Jámě“ - cihelnu na obecním pozemku. Tato cihelna byla zrušena jeho synem Adolfem Haunerem roku 1865.

Tomáš Donát, čp. 33, postavil cihelnu na parcele 761 a 762 „Ve Struhách“ taktéž roku 1844. Z této cihelny vozily se pak cihly daleko široko. Také na vysoký komín cukrovaru rakovnického cihly odtud z cihelny se vozily. Cihelna zrušena pro nedostatek hlíny Antonínem Donátem roku 1875. Na pozemku zbyla díra a nazvána „Michalojc díra.“

Gustav Procházka, čp. 11, postavil cihelnu na parcele 937/1 v roce 1860. Tato měla veliký odbyt, třebaže výrobky nebyly dobré jakosti. Jeho syn Ludvík Procházka cihelnu v roce 1920 zrušil, jelikož všecka hlína byla již zpracována.

Zahrady

V roce 1840 vysázel Josef Hauner, čp. 22-23, na parcele 950 – „Na Příči“ – krásnou zahradu. Mnoho jabloní zasadil, takže daleko široko nebyla taková zahrada k vidění. Tato pýcha zahrad zahynula mrazem v roce 1871 a téhož roku synem Adolfem Haunerem vykopána. Kmeny z těchto stromů dal Adolf Hauner do hráze u sv. Rozárie. Jelikož zde příval vody při povodni dělal veliké škody, neb se voda z mělké strouhy přelévala na pole, rozšířil rybníček a z materiálu takto nabytého udělal vysoký břeh, když nejdříve z kmenů ze zahrady sem přivezených zrobil jakési bednění a toto pak zaházel materiálem z rybníka získaného. A takto zřídil pevnou hráz kolem svého pozemku a hlavně když nasázel kolem vrby.

Jan Gregor, domkář čp. 54, vysázel na parcele 486 – „Na Borech“ – dle lidu „Na Kopaninách“ roku 1846 zahradu švestkovou. V roce 1871 zahynula mrazem. Do roku 1876 – tedy po pět let – zahradu zase po částkách obnovil syn předešlého Josef Gregor. V roce 1920 zjara padl na květ mráz a aby zkáza byla dovršena, dne 21. května 1920 rozbily kroupy u nás vše „na padrť“ a zahradu také. Krup napadlo, že byly závěje. Tak musela býti ona zahrada zrušena, vykopal jí syn Josefa Gregora Václav Gregor, čp. 81.

Jan Gregor, rolník v Chrášťanech, čp. 12 (U Matějčků), vysázel švestkovou zahradu roku 1860 na parcele 860 „Ve Struhách“ od prvé cesty do vrchu. Byla zničena mrazem v roce 1871 a ihned vykopána.

Josef Kočárek, chalupník, čp. 4, vysázel zahradu na parcele 920 švestkovou v roce 1855; byla zničena mrazem roku 1871 a vykopána.

Vojtěch Brabec, obuvník, čp. 80, vysázel švestky a jabloně na parcele 470 v roce 1881 „Na Borech“ (u sv. Rosárie). Hospodářství odevzdal dceři Janě, provdané za Klůce, krejčího, a ten onu zahradu zanedbal, takže postupem času jí musel vykopati; jen něco málo stromů tam zůstalo na břehu u pole, a ty zrušil nový majitel Václav Stuchl, zedník čp. 80.

Václav Polívka, rolník, čp. 27, vysázel švestky na parcele 1 kolem dokola toho pole, roku 1850, tj. „Na Benešojc fleku“. Alej ta zhynula mrazem roku 1871.

Václav Voigt, rolník, čp. 73, vysázel na parcele 419 samé krásné švestky v roce 1889. Ale na zimu opominul zaopatřiti stromky proti zvěři, ta mu stromky ohlodala, zahrada po několik roků živořila a posléze musila býti zrušena.


Pokračování