Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31 1 2 3 4

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlídka obce

 

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Pamětní kniha obce Chrášťany

Díl I. (1923-1939)

Gregor Václav, prvý kronikář, rolník čp. 81

Zahrady

František Gallerach, rolník čp. 30, vysázel na parcele 306/2 zahradu, samé višně, různé odrůdy. Tato zahrada byla rovněž do tří let zničena zvěří, hlavně zajíci, a tak zanikla.

Emanuel Hauner, rolník čp. 69, vysázel alej v Ludencích na parcele číslo 344 dvěma řadami v roce 1879. V roce 1920, 21. května, padalo tak veliké množství krup, a tak obrovské, že zničily nejen úrodu, ale i zahrady, které byly právě v plném květu. A proto syn Václav Hauner, čp. 69, zahradu zrušil.

Ten samý Emanuel Hauner vysadil v roce 1879 na druhý pozemek na parcele číslo 362/2 a 363 alej švestek dvěma řadami. Pozemek ten prodal Josefu Laubrovi, domkáři čp. 106, a ten ji pak vykopal, že byla úplně mrazy a kroupami roku 1920 zničena.

Vendelín Polívka, domkář čp. 50, vysázel na parcele číslo 353 v Ludencích v roce 1879 švestkovou zahradu. Také byla zničena mrazy a kroupami v roce 1920, a po živoření jí nástupce Václav Lorber, rolník čp. 75 po částech vykopával. Roku 1929 vykopal poslední strom.

Josef Gregor, rolník čp. 81, vysázel alej švestek dvěma řadami na parcele 354 až 356 v roce 1879 v Ludencích. Po katastrofálním krupobití dne 20. května 1920, kdy stromy byly ještě přímo obaleny květem, byly úplně zničeny. Nový nástupce, syn Josefa Gregora, Václav Gregor, čp. 81, byl nucen stromy postupně, a to s těžkým srdcem, vykopávat. Doufal, že se mu podaří aspoň nějaké stromy zachránit, ale stromy rok od roku stále víc a více hynuly, takže každým rokem nějaký strom vykopal, a tak posledních osm stromů vykopal dne 28. září 1931. Těžko, přetěžko se svými miláčky – stromy – loučil, ale nebylo vyhnutí, neb stromy pouze živořily neb usychaly. Věčná škoda těch zahrad.

Josef Gregor, čp. 81. (týž předchozí) vysázel krásnou zahradu na parcele číslo 267/1 a 275 (za pastuškou) v roce 1876 různé druhy, může se říci všecky druhy ovoce. Ta dosud stojí. Dne 12. října 1926 přikoupil Václav Gregor, rolník čp. 81, pozemek sousedící s jeho zahradou od manželů Jos. a Marie Dolejšových, rol. čp. 3, a krásnou zahradu rozšířil, vysadil tam krásné stromky, všecky odrůdy. Tuto práci – dělání nového plotu, děr na stromky, sázení stromků aj. - dělal majitel Václav Gregor, jeho otec Josef Gregor a pomáhal jim Josef Vesfál, domkář čp. 146 v měsíci lednu roku 1927. Bylo krásné, teplé počasí, slunéčko pražilo jako v létě v parných dnech. Pracovali všichni bez kabátů a s vyhrnutými rukávy. Všecky stromky se ujmuly.

Mimo zde uvedených zahrad má skoro každý hospodář na své záhumenici vysázenou zahradu, některý pěknou, jiný zanedbanou.

Úsudek Josefa Gregora

Úsudek Josefa Gregora v čp. 81, rolníka a zahradníka, který miloval a opatroval stromy nade všecko. Mnohokráte vyprávěl: V našem kraji se stromům nedaří, ať jsou to odrůdy jakékoliv. Každých 10 roků zmrznou, neb jiná živelní pohroma na ně přijde. Dále vyprávěl Josef Gregor o svých dojmech: Dokud byly na západ od nás ty vrchy zalesněny, dokud mniška lesy nezničila, stromům zde v naší krajině se lépe dařilo. Vrchy tam jsou holé, mráz, víte, zima, mohou snadněji se dostat až sem k nám – do údolí se mrazy snadno přehoupnou a je katastrofa. Všecky možné druhy jablek, hrušek, švestek a z různých krajů jsem v mojich zahradách pěstoval, odjinud, kupříkladu z Lázní Bělohrad od známého zahradníka, odborníka Josefa Kuhna objednal všecky možné druhy a výsledek: Prvních tři až pět let stromky krásně rostly, bujně nasazovaly a pak při pečlivém ošetřování hynuly, živořily a ani jeden strom nevydržel zde deset let, všecky zahynuly. Když ojediněle stromek někde zůstal, přišly kroupy, které pravidelně každý desátý rok u nás si zařádí. Pravidelně jsem nucen každoročně stromky objednávat, bych vyrovnal ztrátu uhynutím, a nikdy jsem nebyl hotov, tj. nestačil jsem stromků vysazovat. Ať jsem stromky objednal ze Strašecí, z Ročova, z Chýše, z Lázní Bělohradu, ba jednom dokonce jsem si objednal stromky z Bosny, celé dva svazky, dále dolanky jsem objednal, od syna Františka jsem obdržel z Hluboše, z Příbrami, ze Žatce, z Pavlíkova a z těch vršků. A výsledek byl jeden: Do tří, čtyř, pěti, někdy více let stromky krásně, bujně rostly, pak zarazily, schly, prosychaly až doživořily. Dal jsem stromům všecku péči, práci, hnojil správně, i strojených hnojiv jsem používal, ošetřoval, prořezával, postřik prováděl včas, vše možné jsem dělal, rouboval atd. atd. A výsledek byl, že každých deset roků mohl jsem pořizovat novou zahradu. Málo jest stromů, které zde rostou přes deset roků, to řečeno o stromech pěstovaných, ušlechtilých.

U nás daří se domácí švestce, zimní hrušce, a tak, jak se říká „pahýlu obyčejnému“. A co nezničí mrazy, zničí v každých deseti létech kroupy. Z nich jmenuji roku 1896 19./6. Kroupy jako slepičí vejce zničily polovic katastru a stromy vesměs. (Další krupobití hrozné 1920 21./5. – v roce 1929, 1932, 1940, v 1946 hrozné – dodatek Václava Gregora, čp. 81.


Pokračování