Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
29 30 1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 31 1 2

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlídka obce

 

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Pamětní kniha obce Chrášťany

Díl I. (1923-1939)

Gregor Václav, prvý kronikář, rolník čp. 81


Přehled událostí od roku 1865

Vypsáno z pamětní knihy Adolfa Haunera, rolníka v Chrášťanech čís. 22 a  23. – Psal a hospodařil na statku od 5. srpna 1865; statek obdržel postupní smlouvou po svém otci Josefu Haunerovi. Na tehdejší poměry sedlák vzdělaný – kavalír. Adolf Hauner oženil se s Marií Štulíkovou z  Jemník. Měli syna Václava, který zemřel v listopadu r. 1877 a dceru Marii, která se provdala 1. října 1892 za lékaře Dr. Františka Topku v  Kněževsi. Adolf Hauner začíná svojí pamětní knihu: S Bohem. Na zdaření potomkům naším!

Rok 1865

V tomto roce vymrzlo všecko obilí pozdními mrazy. Jařinám se dařilo lépe. Bylo veliké sucho; chmele „chrnuly“. V obecních záležitostech není mnoho co podotknout. Představeným (dříve rychtář – nyní starosta) byl Josef Holý, čp. 24 (Krištof zvaný) a početvedoucí Jan Gallerach, čp. 30. Nic se nečinilo pro dobro obce.

Rok 1866

Tento rok je pro nás velmi důležitý a pamětihodný. Byli zde Prusové – válka s nimi, válka „šestašedesátá“. Při velkém strachu jsme naše plodiny zasévali – hlavně jařiny. Prusové však přišli k nám až při sklizni. Zde v Chrášťanech pobyli 3 dny. U nás v čísle 22-23 byli 4 muži a 4 koně ubytováni. Jednoho wachmeistra a fici (sluha). Po erární (státní) silnici a naší obcí protáhlo na tisíce našich nepřátel. Někteří Prusové tábořili u sochy sv. Isidora, vařili v kotlích, neb na ohních. Nebyli skoupí, ani lakomí, rozdělili se o každé sousto, hlavně s dětmi, se kterými si rádi povídali – pocelovali a pomazlili. Byli mezi Prušáky vesměs staří otcové, stýskalo se jim po jejich dětech, miláčcích; mnohý si zaplakal.
Řízení v obci bylo špatné, úřady neměly žádnou činnost. Tím stalo se, že úroda byla z polí ukradena třídou nižší. Roku toho obilí vymrzlo pozdními mrazíky, málo sypalo. Panovalo veliké sucho.

Rok 1867

Roku toho opět veliké sucho; chmele špatné. Ke sklizni přišlo krupobití, a co zůstalo ještě venku, bylo značně potlučeno. Obilí platilo velmi. Žito platilo 5 zlatých až 6 zlatých. Pšenice platila 7 zlatých 50 krejcarů až 7 zlatých 80 krejcarů. Ječmen platil 4 zlaté 40 krejcarů až 4 zlaté 80 krejcarů.

Václav Donát, rolník čp. 70 často rád dával toto k lepšímu mezi společností. Roku 1867 šlo procesí do Kounova k sv. Vojtěchu na pouť. Toho času vodíval procesí dobrý zpěvák a předříkávač Tomšík-Písařovič, čp. 30 (Jar. Gallerach). Když přicházelo slavné toto chrášťanské procesí ke Kounovu, spustil se veliký lijavec, „jak by z konve cedil“. V tomto lijavci dorazilo procesí k samému kostelu a zpěvák předříkával: „Nebesa, dejte nám vlažičku!“ a zatím každému tekla voda ze šosů, jak byli všichni na kůži promoklí. Všichni zúčastnění i v kostele meškající dali se do hlasitého smíchu a bylo po pobožnosti. Písařovič byl ještě po dlouhá léta terčem vtipů.

Rok 1868

Byl velmi suchý; dostavily se pouze dva deště. Dne 27. května bylo veliké krupobití. Kroupy padaly samotné a tak veliké, že bylo strach o tašky na střechách. Žito úplně rozbito, chmel musel být vytrhán. Hlavně „v Kortnách“ a „na Dolíkách“. Od jara do září panovalo sucho; nemohlo se síti ani orat.

V obecních záležitostech není nic nového, nutno podotknout, že jest špatná správa od Sta. představenýho Matěje Bauera. „Kdo neumí své zastávat - jak obec tak velkou – příklad hospodáři tobě nastávající vem z toho sobě!“

Bylo veliké sucho, orba nebyla dokonalá. Sej velmi suchá; jen na vypracovaných (vyoraných) polích bylo možno sít. Silo se týden před sv. Václavem (28. září) a týden po něm. Ostatní orba nešla, nechalo se nezoráno.

Dne 8. prosince zuřila vichřice, nadělala mnoho škod. Napadlo mnoho sněhu, který nepotrval dlouho. Do vánočních svátků bylo počasí vlhké – nezdravé.

Obilí r. 1868 nepomrzlo, ale při tom nám žito, chmel a nejvíce brambory, kroupy úplně rozbily. Brambory úplně rozbity a ještě červi ožrány; červů se vyskytlo tolik, že brambory skoro napořád ožírali. Sklidilo se bramborů ze strychu 10 až 15 strychů. Píce narostlo málo – otavy suchem žádné. A daně byly větší – bylo po válce.

V tomto roce 1868 panoval hlad a byla veliká bída. Lidé pracovali ne za peníze, ale za potraviny. Zedník postavil velikou stodolu za několik pytlů brambor a něco mouky. Ku příkladu: Jan Gregor, rolník a hostinský čp. 12 stavěl toho roku 1868 stodolu (proti číslu 38) a zedníkům i přidavačům dával za práci brambory a mouku. Oni si to přáli – peníze jim nebyly nic platné, nic za ně nekoupili. Občané jedli trávu.

V obci naší i v okolí panoval tak krutý hlad a taková bída dolehla na lid, že jezdili si místní občané pro mouku do Prahy. A čím tam jezdili? Trakařem… trakařem – na tři neb čtyři dny. Otroci byli naši dědové.

Jan Gregor, domkář a krejčí čp. 54 – děd pisatele této kroniky – byl pro mouku v Praze trakařem třikrát a jednou v Plzni rovněž trakařem. Bylať početná rodina a jíst se chtělo…
Dne 14. srpna 1868 byla parna 30 až 34 stupňů tepla, všecko uschlo.

Rok 1869

Byl velmi studený v začátku. To potrvalo celý leden. Únor byl teplý, takže se silo – však březen byl zase studený. Nastaly mrazy, žita vymrzly, úroda byla slabá. Pšenice, ječmeny a luskoviny se vydařily; rovněž i ovsy dobře. Chmeli uškodilo sucho, padla na něj „medová rosa“.

Sej na podzim byla špatná, obilí se jen zaprášilo. Pozdní sej byla lepší neb pršelo a parna ustala. Toho roku 1868 střídal Adolf Hauner čp. 22 a 23 semena z Waltsche; žito bylo „Probšteierské“ a pšenice „Englická“, obyčejná – Englická pšenice a Schleská pšenice.
Sníh začal padat 24. října; mrazy přišly o 14 dní dříve.


Pokračování