Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
29 30 1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 31 1 2

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlídka obce

 

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Pamětní kniha obce Chrášťany

Díl I. (1923-1939)

Gregor Václav, prvý kronikář, rolník čp. 81
 


Tuto knihu pamětní koupil pro obecního kronikáře Václava Gregora, rolníka v Chrášťanech, čp. 81, jeho přítel Václav Bazika, rolník čp. 15 od firmy Ot. Jindra, knihařství Praha II., Václavská ul. 13, za 600 Kč (šest set korun československých). Zajisté to pěkný dar! Jménem svým a jménem všech občanů vyslovuje kronikář dárci vřelé díky.

Kronikář se zavazuje psáti spravedlivě, čestně, nestranně pro budoucí potomky.
 

Snaž se poznati lépe svou domovinu a své okolí; poznaje ji, budeš si jí vážiti.

Vždyť ten domov ve světě jediný!

Čím menší je má vlast,
tím větší láska k ní,
tím krásnější je má rodná zem…

Jest zbabělcem, kdo tetelí se strachem
a hlavu hrdě zvednouti se bojí.
Z nás nikdo nesmí plaziti se prachem:
Jsme u nás doma – v České zemi svojí.

Tu naši hroudu nikdo neodnese,
ta byla, jest a bude do skonání.
Nuž, hlavy vzhůru! K práci seřaďme se!
A český národ – nezahyne na ní!

Rok 1923 
Václav Gregor, prvý kronikář

Předmluva kronikářova

Tuto pamětní knihu sepisovati pověřeno bylo obecním zastupitelstvem – v čele se starostou Václavem Růžičkou, čp. 4. – ve schůzi konané dne 30. prosince r. 1923 jednomyslně mě, Václavu Gregorovi, rolníku v Chrášťanech, čp. 81.

Do letopisecké komise byli zvoleni:

1. Karel Ferd. Topinka, řídící učitel – bytem ve škole
2. Josef Holý, rolník v Chrášťanech, čp. 109
3. Václav Ceithaml, domkář a tesař, Nový Dvůr

Pokládám sobě za velikou čest, toť pro mě veliké vyznamenání, v nynější rozhárané době poválečné, když takováto čestná, zodpovědná funkce byla mě přiřknuta. Ačkoliv jsem malý český sedlák, maje 28 korců polí, chápu se s radostí ihned péra. Chci spravedlivě, čestně a nestranně, maje smysl pro pravdu, potomkům naší obce pro poučení knihu tuto co nejsvědomitěji psáti. Ani nepodlehnu tlaku psáti – jak by sobě snad někdo přál – „po našem!“

V Chrášťanech roku 1923, Václav Gregor

Popis obce Chrášťany

Naše obec rozložena jest ze strany severní při odbočce buštěhradské lokálky. Západní dolejší část obce protíná dráha Rakovník-Louny, vystavěná roku 1914. Obyvatelů jest 1050 a 141 domů, resp. čísel. Obyvatelstvo se zaměstnává ponejvíce zemědělstvím, hlavně chmelařstvím. Ve válečném roce 1915-1916 byl zřízen v Kněževsi důl Karel, do kteréhož od nás chodí do práce as 20 horníků.

Výměra naší obce: Orné půdy - 660 ha 49 arů, zastavěné plochy - 54 ha 18 arů, rybníků a bažin – 52 ha, lesů – 210 ha 58 arů, luk – 19 ha 89 arů, zahrad – 10 ha 78 arů, pastvin – 9 ha 25 arů, celkem – 1017 ha, 17 arů.

O Založení Chrášťan

Stará pověst vypravuje - na místě, kde rozloženy jsou nynější Chrášťany, byly od nepamětna rozsáhlé, staré a husté lesy. Tudy vedla cesta, stará to silnice na nynější silnici říšskou (dříve císařskou). Po této spojovce – cestě jel jednoho dne bohatý kupec za obchodem, který, byv od loupežníků přepaden, zraněn a okraden o všecko, zalezl do hromady „chrástu“ (roští – lesní porostlina). Tam v té hromadě prosil kupec svatou pannu Barboru, by jej neopouštěla a stala se přímluvkyní u Boha za něho, by zde bídně nezahynul.

A ejhle, zázrak! Kolem ubíral se kněz se svátostmi umírajících. Uslyšel nářek a bědování „z chrástu“, šel tam a našel zde člověka sténajícího ve velmi zbědovaném stavu. Kněz zaopatřiv kupce svátostmi umírajících, ošetřil jej, rány jeho obvázal, dopravil jej do úkrytu bezpečného. O příhodě té zpravil úřady.

Po dlouhé době se kupec uzdravil. Na památku a poctě svaté panně Barboře dal na místě tom vystavěti kapličku, v rozměru 13 ½ stopy a 9 stop. Zasvětil jí na jméno „Svatá panna Barbora“.

Kolem kapličky pak časem usazovali se, lépe, vystavěli si malé dřevěné domky dřevorubci a uhlíři. Název sobě dali na popud onoho kupce „Chrašťané“, později „Chrástské“ – Chrášťany – ponejvíce „Chrást“.

Jiná pověst, jak vznikly Chrášťany, jest pověst vypsaná z farní knihy kněževeské. Páter malý píše:

Popis kaple sv. p. Barbory roku 1836

Popis kaple. Tato otevřená, dávno zbudovaná kaple jest bez dvéří. Stojí na pozemku patřícímu k číslu 11., nynějšího starého rodu Procházků, teď hostinec. Kaple jest stavěna do polokruhu a také poloviční kopulou (klenutím) překlenuta. Vpředu u vchodu jest stříška a dřevěný štít (fronta) 3´66´´ výšky. Sloh této stavby jest směs slohu „Korického s Toskánským“. Celková výše stavby obnáší 13 ½´, šířka 9´8´´. V pozadí uvnitř kaple, které jest nad podlahu o něco zvýšeno, nalezá se již velice poškozený obraz nástěnný „Al Fresco“ (poznámka kronikáře Václava Gregora: Jednoho dne, bylo prý to v říjnu r. 1854 bílela p. Procházková, čp. 11, kuchyň a aby „prý kaplička vypadala na posvícení trochu hezčí, z neznalosti, štětkou ve vápně namočenou, vybílela kapličku a tak zničila prý beztak již zničený obraz „Al Fresco“, velmi cennou památku, úplně). Dále píše páter Malý:
Kaple jest jinak ve stavu dosti dobrém. Zakladatel její není znám a o udržování její nemá nikdo závaznou povinnost. Též nemá žádný základní udržovací kapitál. Opravena byla asi před 7 léty, tj. roku 1829 majitelem hostince.

Obraz sv. p. Barbory malován jest na plátně dosti špatně, rukou neumělou a je zasazen do dřevěného rámu. Za tímto obrazem jest nástěnný obraz. Tento představuje ženu, která má plný obličej. Malba tato velice vkusná, byla však při opravě kaple neopatrností velice poškozena. Na pravé straně této kapličky jest též na stěně obraz představující kněze, který podává ubožáku ležícímu nejsvětější svátost oltářní.

Dle pověsti a ústní kroniky neb tradice, má obraz tento znázorniti následující: Ves Chrášťany má odtud jméno, že se zde kol kolem chrastiny vynacházely. Jednoho času jel šlechtic, neví se který, z honby. Zdaleka slyšel sobě naříkati nešťastníka, kteréhož z vozu sleznuv svými služebníky nalezl. Ten ubohý nešťastník byl velmi zraněn a prosil v bolesti své sv. p. Barboru, by na něj nedopouštěla neštěstí – zemřít – bez přijímání nejsvětější svátosti oltářní. Prosba jeho byla vyslyšena. Šlechtic sebou kněze míval, který nešťastného vyzpovídal a nejsvětější svátost oltářní mu podal. Od těch dob prý stojí na těch místech kaplička svaté Panny Barbory.


Pokračování