Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
27 28 29 30 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlídka obce

 

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Pamětní kniha obce Chrášťany, I. díl (1923-1938)
kronikář Václav Gregor, rolník z čp. 81

Zápis o zastřelení Josefa Falbera
a státním pohřbu ve Falknově

Rozhlas přinášel denně poplašné zprávy o řádění německých ordnérů a německé lůzy. A tak 13. září 1938 přinesl rozhlas krutou zprávu, že v pohraničí u Kraslic, u Falknova a jinde bylo zastřeleno 9 četníků a několik civilních českých lidí u Chebu – Žatce a Chomutova.

Druhý den 14. září byli voláni k telefonu domkáři Václav a Marie Falbrovi, čp. 139 vrchním strážmistrem z četnické stanice p. Mrázkem z Kněževsi, by se okamžitě dostavili na četnickou stanici k němu, že mu připadla smutná povinnost, jim něco hrozného sdělit. Jmenovaní domkáři se ihned dostavili na stanici četnickou, kde jim bylo šetrně sděleno, že jejich syn Josef Falber, četnický strážmistr, byl zastřelen při obraně vlasti ve Schwaderbachu u Kraslic.

Jaké tu bylo pohnutí pro staré rodiče, co pláče v obci, nelze vypsat. Bylť Josef Falber dobrý člověk. V místním Sokole dlouhá léta (do odchodu na vojnu) cvičitelem – náčelníkem; prošel ideovou školu sokolskou s velmi dobrým prospěchem. Na vojně četařem. Byl vyučen zedníkem, pro jeho svědomitou, dobrou práci a dovednost rád všemi vyhledáván a do práce brán. Pro jeho milou povahu všemi oblíben a vážen. Nikdo uvěřit nechtěl, že by Josefa Falbera u nás více nebylo.

Pohřeb nešťastného a jeho padlých kamarádu byl dne 17. září ve Falknově ve 12 hod. 45 minut ve smutečně vyzdobené tělocvičně české školy. Na obrovském katafalku zahaleném státní vlajkou, mezi věnci, jež každému z mrtvých četníků poslalo ministerstvo národní obrany, ministerstvo vnitra, Sokol a Národní jednota ve Falknově, spočívají rakve mrtvých zastánců živého práva.

Zde leží:

  1. Praporčík četnictva Jan Koukola, ženatý, otec dvou dětí, padl při ordnérském přepadení četnické stanice Habersbirk.
  2. Vrchní strážmistr František Novák, ženatý, zavražděn při ordnérském přepadení četnické stanice Schönbach.
  3. Strážmistr Josef Falber, nar. 18. III. 1911 v Chrášťanech, padl dne 13. září 1938 ve Schwaderbachu, byv zákeřně střelen, když pospíchal hájit kamarády – četníky napadené ordnéry. Vylézal z autokaru, byl střelen do hlavy do levého spánku – kulometem.
  4. Strážmistr Antonín Křepela, padl při hájení přepadené četnické stanice Haberspirk.
  5. Strážmistr Josef Brčák, padl při hájení přepadené četnické stanice Gessorgün.
  6. Četník na zkoušku Václav Ráž padl, když byl přepaden ze zálohy autokar četnické asistence.
  7. Četník na zkoušku Vladimír Černý, padl jako člen čety poručíka četnictva Beneše při zteči četnické stanice Haberspirk, obsazené ordnéry.
  8. Četník na zkoušku Stanislav Roubal, padl řídě vůz četnické asistence, když autokar byl ordnery přepaden.
  9. Jan Heřmánek, štábní strážmistr, padl v Hoře sv. Šebestiána.

Dále padl Jan Klenner, policejní strážník, železničáři v Chebu Emanuel Bláha a Václav Tejček, ženatý; další zastřelení mezi Žatcem a Chomutovem: Ladislav Krejčí, elektromechanik a v Krásném Březnu byl zastřelen ordnéry Rudolf Vácha, zámečník…

Před katafalkem shromažďují se oficiální účastníci pohřbu. Vedle zástupce armády, brigádního velitele generála Fišery, provázeného plukovníkem generálního štábu Rakovčíkem, je zde zástupce ministra vnitra sekční šéf Dr. Jílek, v zastoupení zemského presidenta karlovarský okresní hejtman vládní rada Hozák, za bezpečnostní úřady státní policie šéf karlovarského policejního ředitelství vládní rada Herr.

Četnický sbor je zastoupen nejvyšším představitelem - generálním ředitelem, velitelem četnictva Šustrem, kterého provází podplukovník Tocháček. Po obřadech celebrovaných mladičkým českým knězem předstupuje generální velitel četnictva Šustr, aby promluvil nad svými padlými muži: „Jménem ministerstva vnitra děkuji těmto našim kamarádům ve službě padlým. Letošního roku jsem byl na mnohých janičářských stanicích, byl jsem i na Falknovsku. Mnoho četníků si mi stěžovala na těžkou svoji službu. Těšil jsem je, nabádal jsem je k trpělivosti a zvláště jsem jim kladl na srdce, aby byli taktní vůči ženám a nedospělým. Vyhovovali mi, byli si vědomi, že je osud vojáka, že bojuje jedině s muži. Rozuměli a poslechli. Výsledek tohoto jejich sebezapření a jejich trpělivosti vidíte dnes zde před sebou. Byli mezi nimi otcové rodin, dnes zničených, protože žádná moc na světě nemůže vrátit rodině otce a živitele. Drazí kamarádi, děkuji Vám, že jste ke cti a slávě naší vlasti, našeho sboru a našeho státu svou krví zpečetili služební přísahu a svůj život vlasti v pravdě posvětili." Generál pláče. „Na Vašem pomníku budou museti jednou stát klasická historická slova: Poutníče, zvěstuj občanům, že my tuto mrtvi ležíme, jak zákony kázaly nám…! Loučím se s Vámi a děkuji Vám!“

Za hlubokého dojetí ujímá se slova zástupce okresního hejtmana vládní rada Dr. Andras: „Mám dnes nejsmutnější povinnost, kterou mi kdy můj úřad uložil. Tito padlí konali svou povinnost za nejtěžších okolností – chránili občany, stát, republiku a přinesli za ni i nejvyšší oběť. Děkuji Vám,“ končí svůj smuteční projev, „za kamarádství, které jste zde v této těžké službě povždy nám všem prokazovali.“

Zástupce velitele posádky major Kadlec slibuje padlým, že československá armáda, jíž byli příslušníky, nezapomene jejich obětí.

Jménem Sokola loučí se se zesnulými starosta, inspektor Č. S. D. Michal: „Nestavěli jsme po 28. říjnu 1918 ani vězení, ani pevností. Stavěli jsme školy a stavěli jsme školy pro každý národ v republice zastoupený. Chtěli jsme se všemi národy závodit v kultuře; našimi pevnostmi při tom byly školy.“ Obrácen k mrtvým pokračuje: „Vy jste chránili zákon, svobodu, volnost, svobodu všech národností v naší vlasti. Rozvášněný dav si neuvědomil hrůzu svého konání. Odpovědnost padá na hlavy vůdců a svůdců. My ve svých školách vedeme mládež k tomu, aby milovala svůj národ a měla v úctě národ každý jiný.“

Před katafalk předstupuje předseda sociálně-demokratické organizace Koblisch (Němec), uklání se hluboce mrtvým a praví německy: „S hlubokým účastenstvím a zdrceni stojíme před rakvemi těchto mrtvých. Stojíme zde naplněni i díkem za hrdinství, které prokázali. Jsme si dobře vědomi, že chránili i náš život a naše práva a litujeme hluboce, že to byli Němci, kteří jim vzali život. Byli to zaslepení lidé, kteří si snad ani nebyli vědomi šíleného zločinu, který páchají, ale ti, kteří jsou vinni tímto děsem, i oni najdou svého soudce. Prosíme český národ, aby nesplácel toto zlo zlem vůči všem Němcům. Ne všichni němci chtěli a chtějí, aby se dělo toto. V těchto těžkých hodinách demokratické obyvatelstvo německé ukázalo, že i ono věrně a neochvějně stojí na půdě republiky. Těmto mrtvým přejeme, aby našli mír, po kterém lidstvo tak touží. Přísaháme: Jako oni – i my jsme ochotni za republiku položit život.“

Za zvuků chorálu vynášejí vojáci rakve do karavany pohřebních aut. Špalír četnictva a rota pěchoty v polní výstroji a výzbroji vzdává čest svým mrtvým kamarádům.

Před budovou, kde se konala smuteční slavnost se hromadilo ve špalíru české obyvatelstvo – železničáři, zřízenci poštovní a delegace německých sociálně demokratických tělocvičných svazů.

Nato každé auto s mrtvým rozjelo se do jeho rodné obce. Pro našeho hrdinu Josefa Falbra, strážmistra byl si otec jeho Václav Falber, domkář čp. 139, který si najal pohřební auto z Rakovníka p. Novotnýho – pohřební ústav.

Zde u nás v obci mrtvý hrdina byl očekáván téměř celou obcí. Přijeli k večeru týž den 17. září 1938. V obci zavládl všeobecný smutek; s rodinou Falberovou se cítilo všeobecně. Nezůstalo snad jedno oko suché, každý zaplakal.

A tak připravoval se pohřeb našeho hrdiny Josefa Falbra na druhý den.