Obec Chrášťany
Chrášťany

II. díl - část 196

Pamětní kniha obce Chrášťany

Díl II. (1940-1945)

Gregor Václav, prvý kronikář, rolník čp. 81

 

Rok 1945

Dosud pod knutou protektorátu.

Co nám asi přinese tento nastávající rok? Přinese již vytoužený mír? Kéž dobrotivý Bůh se smiluje nad naším národem, nad naší krásnou českou vlastí. Tak prosí již každý Čech.

Obec musí dát 6 párů koní a 6 vozů na odvoz dříví z lesa do Zelené na Plzeňsku. Příkaz od obecního úřadu obdrželi: 1. Pavlíček František, rolník čp. 24, musí jeti s 2 koňmi a vůz vzíti dobrý. 2. Sopr Bohuslav, rolník čp. 22, musí jeti s 2 koňmi a vůz vzíti dobrý. 3. Lorber Václav, rolník čp. 75, musí jeti s 1 koněm a vůz vzíti dobrý. 4. Voigt Teodor, rolník čp. 73, musí jeti s 1 koněm, s předešlým dohromady. 5. Gregor Karel, rolník čp. 12, musí jeti s 1 koněm. 6. Heřman Josef, bývalý dvůr čp. 16, musí jeti s 1 koněm a vzíti dobrý vůz. Štroner Josef, rolník čp. 14, musí jeti s 1 koněm. 8. Tregler Emanuel, rolník čp. 48, musí jeti s 1 koněm. 9. Ibl Václav, rolník čp. 92, musí jeti s jedním koněm a vzíti dobrý vůz. 10. Procházková Aloisie, rolnice čp. 11, musí jeti s 1 koněm a vzíti dobrý vůz.

Takže bude 6 párů dobrých tahounů a 6 dobrých vozů. Tam v Zelené pobyli na odvozu dříví z lesa několik neděl. Pavlíčkovi a Štronerovi se tam koně rozstonali, byla tam veliká dřina a kruté mrazy, nebylo tedy divu, že se koně rozstonali. Ačkoliv se ucházeli o náhradu, odškodnou, neobdržel nikdo nic. Zase byla u nás špatná, tísnivá nálada – co si Němci dovolují.

Kontingent obilí se musí ihned dodat. Dne 3. ledna 1945 úřady nařízeno, že ten zemědělec, který ještě nedodal kontingent obilí, by tak ihned učinil a že kontingent jemu se bude účtovat ku dni 30. listopadu 1944. Mnohý, by ušel perzekuci od Němců a jejich pacholků – kontrolorů, tak učinil. Dodal-li zemědělec ihned obilí, byla to pro něj polehčující okolnost a za obilí vyplatili cenu, jak již uvedeno, jinak bylo s takovým zemědělcem, který nemohl dodati, jenž neměl, co by dodati mohl. Všecko již dáno, rozkradeno.

„Plutokraté“ již zase nad naší obcí. Začátkem ledna každý den neb brzo po poledni přilétávají „plutokraté“, tj. američtí, angličtí a naši českoslovenští letci z Anglie nad naši obec. Letěli od západu k východu. A nemyslete, že snad byl někdo v protileteckém krytu ukryt. Ani človíčka. To byla vždy pro naše občany veliká rozkoš, kochat se pohledem na letce, jak oni brázdí vzduchem nad naší obcí, jak malá černá stíhačka se „odpoutala“ od těch leteckých pevností, střemhlav letěla na nás, až jsme poznali všichni pilota, černocha, který se na nás „zubil“, měl krásné bíle zuby. To bylo jásotu, to bylo mávání kapesníky a čepicemi z „houfu“ u kapličky. Někdy přihnali letce – Němce, který letěl blízko nad zemí, div že nenarazil na dráty. Naši občané byli již tak jisti, že zůstali na ulici, aniž měli strach z letců „plutokratů“, že budou střílet. A měli by do čeho střílet – měli by pěknou „mušku“ do pověstného „houfu“ u kapličky, vždyť zde byli občané mnohdy z celé obce, odkud měli krásný rozhled letce pozorovati. Mnohokráte byli letci „plutokraté“ vítáni máváním bílými šátky. Když přiletěli Němci, což bylo řídce, mnohý občan si ulevil slovy: „Slota, pakáž“, jiný zase „vrahové“ nebo „nadlidé“ letí. A o další všetečné poznámky nebylo nouze. To byla nálada, to bylo smíchu, žertů a poznámek, hlavně na adresu Němců. Ty jsme někdy mnoho dnů nespatřili. Někdy zase přiletěla skupina německých letců těsně nad zemí, směrem od východu k západu a to se všeobecně říkalo: „Aha, ta slota německá se již zase stěhuje, už je zase američtí letci ženou.“ A vskutku, za malou chvilku bylo slyšeti vrčení amerických letounů a zanedlouho byla slyšet střelba. To byla vždy celá obec „na nohou“. No ano, milí čtenáři, já Vám to zde zapisuji všecko, pravdivě vyličuj a zvěčňuji, byste byli dopodrobna informováni, milí potomci, jak jsme se, český národ, a my všichni v protektorátě doopravdy měli, co jsme všichni zažili, co útrap a soužení zakusili, jak jsme všichni ty „nadlidi“ nenáviděli, jim přáli neúspěchy atd. Ale jestli mě ta německá bestie na tuto kroniku přijde, co myslíte? Jak to se mnou dopadne? Buďto budu o hlavu kratší anebo mě vecpou do plynové komory v Osvětimi? Neb mě hodí zaživa do velkého kotle s vřelou vodou a po uvaření maso odloupají a zbude vcelku kostra? Tak to ti vyvrhelové dělají. Ale my doufáme všichni, že již na „takové řízení“ nebudou míti čas. Neb zloduchové Němci jsou, jako bývali kdy Mongolové. Ti když prohrávali bitvu, o nic jiného se nestarali, než o sebezáchranu, o protivníka ne, jen o sebe. A „Kulturträgři“ to dělají také tak – zachránit sebe sama.

Pokračování

Kronika

Kronika obce

Interaktivní mapa

Ch

nahoru