Díl II - část 228

Pamětní kniha obce Chrášťany

Díl II. (1940-1945)

Gregor Václav, prvý kronikář, rolník čp. 81

Rok 1945

Místní N. V. již početnější. Dne 25. května 1945 měl prvou schůzi MNV již vícečlenný. Ve schůzi té zvolen byl předsedou místního národního výboru Kraus Emil, čp. 65, místopředsedou Caithaml Václav, Nový Dvůr. A zvoleny komise.

Tento MNV pro jednostrannost a opomenutí druhých stran - a odboje proti Germánům většina MNV se nezúčastnila - fungoval pouze  několik dnů, do 31. května 1945.

Protestní schůze mladých občanů v parku. Místní mladí občané nesouhlasili s volbou místního národního výboru, jelikož byli opomenuti. Svolali dne 31. května roku 1945 protestní schůzi do parku pod školou a ústy Havlovice Karla, jenž schůzi zahájil se slovy asi takto: „Jelikož jste to nedělali dobře,“ obrácen k členům místního národního výboru, „a nás jste opomenuli a nechali stranou, svolali jsme tuto protestní schůzi k znovuzvolení jiného místního národního výboru“ atd. atd.

Na tomto shromáždění občanů byli zvoleni: Dvořák Václav, čp. 163, předsedou MNV, který se před krátkým časem navrátil z vězení gestapáckého z Terezína, z cely číslo 45. Když Rudá armáda osvobodila Terezín, ihned se postarala o vězně. Dvořák Václav ležel zde těžce nemocen, náznaky tyfem. Byl odtud převezen autem do rakovnické nemocnice, kde byl na pozorování, vyléčen a propuštěn do domácího ošetřování. Když se částečně uzdravil, byl zvolen občany na oné protestní schůzi předsedou MNV. Na tuto schůzi v parku se dostavil Dvořák úplně vysílený, hubený, zsinalý, žlutý, byl k nepoznání následkem to útrap z vězení gestapáckého v Terezíně. Krátce na protestní schůzi v parku promluvil, mezi jinými: „Každého Germána, Němce, již od kolébky zabit“ atd.

Další o K. F. Topinkovi. Karel Ferdinand Topinka, dlouholetý náš řídící učitel zdejší školy, od roku 1. srpna 1911 do roku 1927 plných 16 let. Toho roku 1927 odstěhoval se do koupené  krásné vily v Novém Strašecí, kde trávil zasloužený odpočinek. V prosinci roku 1944 byl Topinka gestapem z neznámé příčiny zatčen a uvězněn v Terezíně na cele číslo 45, kamž byl též vsazen za nedlouho Dvořák Václav. Zde v tomto gestapáckém vězení přetrpěl strašná muka. Kupříkladu: jednoho dne přišel k nim do vězeňské cely č. 45 rozkacený gestapák a zařval: „Achutng!“ Na ten povel museli vězňové zaujmout vojenský postoj, hledět všichni zpříma na gestapáka. Který ihned tak neučinil, byl do krvava zbit. Za chvilku zase gestapák zařval jako tur: „Kehrt euch zu der Wand!“ (Obraťte se ke zdi). A když všichni vězňové se ke zdi rychle obrátili, pozoroval je přísným pohledem, pak uchopil do rukou skleněnou mísu, praštil jí o zem a střepy působily velký hluk a praskot. Topinka se, ne ze zvědavosti, ale spíše z úleku ohlédl. A to bylo pro něj hrozné. Gestapák začal řvát: „Du Kerl, böhmische Hund, ist doch Achtung!“ (Ty chlape, český pse, je přece pozor) a třískal holí nešťastného Topinku hlava nehlava přes ramena, přes prsa, záda. Kam rány padly, tam zůstaly modřiny. Nebohý Topinka ztratil vědomí, zhroutil se na zem a na zemi do něj kopal ještě gestapák jako šílený. Do obličeje, do břicha, pod břicho. Za velkého křiku, řevu gestapák odešel a spoluvězňové měli velkou práci, než napolo ubitého, celého zakrvaveného, samá modřina, bědujícího Topinku zase přivedli k vědomí. Dle vyprávění Dvořáka Václava, čp. 163, který při tomto příběhu byl a sám všecko zlé od gestapáků zakusil, zvěčnil kronikář.

Pokračování