Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
29 30 1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 31 1 2

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlídka obce

 

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Pamětní kniha obce Chrášťany

Díl I. (1923-1939)

Gregor Václav, prvý kronikář, rolník čp. 81

Rok 1938 - pokračování

Sokolský X. slet v Praze r. 1938

V červnu a začátkem července r. 1938 konal se v Praze sokolský slet desátý, jehož se zúčastnilo 12 národů. I z naší obce sokolstvo vyslalo na slet svůj dorost i členstvo. Občané se také v hojném počtu sletu zúčastnili. Cvičilo 6 dorostenek a dva bratři muži. Mimoto bylo v krojích 12 mužů i ženy s náčelnicí sestrou Amálií Uhlířovou, čp. 107.

Dne 6. července šel Prahou malebný – mohutný průvod; asi 73 000 sokolů a obecenstva. Zastoupeni byli cizinci, hosté v průvodu. Bylo zde velmi početné vojsko jugoslávské a rumunské, která obě nádherně podala svoje cviky; cvičilo i naše čacké vojsko. Naši letci s nadporučíkem Novákem prováděli akrobacie. Tento nadporučík dělal divy se svým letadlem. Vojáci i sokolové, ministr národní obrany František Machník, oblečen v sokolském kroji, ukázali společně, že mají republiku rádi a že ji jen tak nevydáme.

Když se ubíral obrovský, impozantní sokolský průvod Prahou, byla vykřikována různá hesla a podobně. Jeden sokol z Českých Budějovic na Můstku na Václavském náměstí, dole, vzkřiknul do rozhlasového přijímače: „My se Němců nebojíme, hranice své udržíme!“, což bylo všemi radostně kvitováno. Průvod sokolský trval plných pět hodin; šlo se, lépe – pochodovalo, dvanáctistupem. V průvodu hrálo 98 kapel. Tři kapely hrály na Staroměstském rynku u Husova pomníku před tribunou pana prezidenta Beneše.

Zde odehrávaly se různé milé příhody. Kupříkladu: Začalo trochu pršet, ihned z průvodu vyběhl jeden sokol a panu prezidentovi, který stoje na tribuně zdravil kolemjdoucí průvod, přehodil svůj sokolský plášť přes ramena. Pan prezident srdečně děkoval. Celý průvod tento čin sokola radostně aklamoval. Jiná epizoda: Před tribunou p. prezidenta začala pojednou tančit skupina krásných sokolek. Jedna z nich bleskurychle vyběhla k panu prezidentu na tribunu a žadonila na něm jednu růži z jeho krásné kytice růží. Pan prezident okamžitě s radostným úsměvem vyhověl, vybral tu nejkrásnější růži, a sokolce ochotně podal. Obecenstvo a všichni kolem bouřlivě tleskali. Tato sokolka bude míti do své smrti nejlepší památku a nejkrásnější vzpomínku na našeho milého prezidenta Edvarda Beneše, lidumila, demokrata.

Toto zaznamenáno na důkaz, jaké lásce se pan prezident Beneš v našem národě těší. Má jej každý rád.

Druhá cesta k Novému Dvoru se opravovala v měsíci květnu a červnu roku 1938. Kámen na ní se vozil z Přílep, 1 q za 1,50 Kč a od Josefa Novotnýho, rolníka, čp. 38. Tento Novotný porazil hradební zeď mezi jeho usedlostí a usedlostí jeho souseda Václava Gregora, rolníka a písmáka této kroniky, čp. 81; tato zeď hrozila sesutím. Kámen prodal obci 1 q (metrický cent) za 1 Kč.

Josef Novotný, rolník, čp. 38, postavil v květnu r. 1938 novou hradební zeď od jeho usedlosti kolem okresní silnice k usedlosti Václava Gregora, čp. 81. Do zdi do prostředního pilíře byla dána kronikářem V. Gregorem pamětní listina a běžné tři časopisy. Zeď z bílých cihel, grunt betonový, byla postavena nákladem 4800 Kč. Zedníci: Rudolf Grill, domkář, čp. 41, Alois Konopásek, zemědělec, čp. 93, Jaroslav Červenka, domkář, čp. 101. Zeď ona byla stavěna za krásného počasí v květnu 1938.

Počasí v červnu bylo deštivé, pršelo každý den, rovněž i v červenci denně pršelo. Dne 19. až 22. července 1938 notné lijavce. Obilí polehlo, snad shnije. Úroda krásná. Chmel pěkný, krmné řepy i brambory výborné. V měsíci srpnu roku 1938 o sklizni chmele stále pršelo. Nebylo jediného dne, aby česáči chmele nebyli utíkali domů z chmelnic. Byly větrné smrště. Mnoho drátěnek v obci i v okolí padlo, životu nebezpečno zdržovat se v drátěnkách. Chmel byl zablácený, červený, i staří pamětníci nepamatují tak špatný chmel, vesměs červený jako byl v tomto roce 1938. Jest obava, že se neprodá.

Žně byly špatné, kdo sobě nepospíšil se svážením obilí do stodol, přivezl nakonec ne obilí, ale mokrý hnůj. Vozilo se celé noci. Většinou bylo obilí srostlé a staly se případy, že obilí se muselo zaorati. A tak my venkované nevyšli jsme ze starostí, jednak byly žně prabídné, jednak válka na obzoru a v pohraničí incidenty, které byly denně přetřásány.

Rozhlas přinášel denně poplašné zprávy o řádění německých ordnérů a německé lůzy. A tak 13. září 1938 přinesl rozhlas krutou zprávu, že v pohraničí u Kraslic, u Falknova a jinde bylo zastřeleno 9 četníků a několik civilních českých lidí u Chebu, Žatce a Chomutova.

Druhý den, 14. září 1938, byli voláni k telefonu domkáři Václav a Marie Falbrovi, čp. 139, vrchním strážmistrem z četnické stanice p. Mrázkem z Kněževse, by se okamžitě dostavili na četnickou stanici k němu, že mu připadla smutná povinnost jim něco hrozného sdělit. Jmenovaní domkáři se ihned dostavili na stanici četnickou, kde jim bylo šetrně sděleno, že jejich syn Josef Falber, četnický strážmistr, byl zastřelen při obraně vlasti ve Schwaderbachu u Kraslic.

Jaké tu bylo pohnutí pro staré rodiče, co pláče v obci nelze vypsat. Bylť Josef Falber dobrý člověk. V sokole místním dlouhá léta (do odchodu na vojnu) cvičitelem, náčelníkem, prošel ideovou školu sokolskou s velmi dobrým prospěchem. Na vojně četařem. Byl vyučen zedníkem, pro jeho svědomitou, dobrou práci a dovednost rád všemi vyhledáván a do práce brán. Pro jeho milou povahu všemi oblíben a vážen. Nikdo uvěřit nechtěl, že by Josefa Falbera u nás více nebylo.


Pokračování