Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
28 29 30 31 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 1

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlídka obce

 

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Pamětní kniha obce Chrášťany

Díl I. (1923-1939)

Gregor Václav, prvý kronikář, rolník čp. 81

Nový hřbitov

Jak vpředu uvedeno, jest naše obec přifařena ke Kněževsi. Kdy byl kostel sv. Jakuba založen, určitě se neví. Jest postaven „na jehlách“. Farním byl již roku 1327. V roce 1718 vyhořel a znovu zřízen roku 1721 nákladem Jana J. hraběte z Valdštejna. Do roku 1896 pochovávala své zemřelé naše obec na hřbitov kněževeský sv. Jana Křtitele. Roku 1895 a roku 1896 postaven naší obcí nový, vlastní hřbitov u svatého Prokopa. Dne 26. července roku 1896 byl vysvěcen hřbitov náš vikářem – páterem Janem Runtem – a na týž den 26. července připadá každoročně pouť sv. Anny. Na nově postavený hřbitov pochována byla jako prvá stařena, 76 roků stará Grillová Anna a zároveň děcko staré deset neděl – Josef Pác z čp. 76.

Socha sv. Prokopa

Blíže hřbitova stojí socha sv. Prokopa (fotografie sochy). Tato socha měla u svých nohou na silném řetězu uvázaného čerta. Do dnešního dne dosud socha drží v ruce kus řetězu. Tento čert byl soše ukraden a v Žatci prodán. Socha sv. Prokopa nese nápis švabachem psaný: Ke cti a chvále Hospodinu, též i sv. Prokopu, opraviti dali Chrášťanský dobrodincové, aby sv. Prokop vyprosil ourodu země. Nelekej se nikdy zlého, Důvěřujte v Boha svého – neboť mocnou rukou brání, před žihnutím hromu uchrání. Dobrodincové jsme: Josef Hauner, Tomáš Pracný, Josef Kunc, Johan Procházka, Josef Donat. A. D. 1832. (Roku 1924 Josef Gregor toto písmo obnovil). Na straně západní jest: A. D. 1721. Poznámka: Nápis švabachem psaný nechali vyrýti oni dobrodincové až v roce 1832 – tedy socha byla již postavena před tím již 111 roků. V roce 1896 obec naše opraviti dala sochu sv. Prokopa na památku posvěcení hřbitova a dala na stranu severní vyrýti nápis: Na počest svatému Prokopu – a na památku vysvěcení hřbitova obec tuto sochu opraviti dala roku 1896.

O historce „Čert na soše sv. Prokopa“ dočte se čtenář v této knize na jiném místě. Událost až příliš veselá, ale pravdivá.

Křížek k Olešné

Za hřbitovem k Olešné jsou dvě mohutné lípy. Pod nimi křížek (fotografie kříže), který nese tento latinský nápis: OB RESTITUTAM FILII RUDOLPHI RADDA SANITATEM PARENTES VOVERE. MDCCCXIX. (Česky zní: Za obnovené syna Rudolfa Raddy zdraví rodiče věnovali 1819). O tomto křížku se vypráví: Jel tudy, silnicí z Olešné do Chrášťan k přehlídce dvora na jezdeckém koni mladý správce Rudolf Radda. Kůň jeho se splašil, jezdec spadl ze sedla, noha uvázla mu ve třmeni. Byl koněm vlečen až v ta místa, kde stojí křížek. Na tomto místě podařilo se lidem, prý šafáři, koně chytit, správce vyprostit. Byv pak odnesen domů do Olešné do dvora, kde si drahnou dobu poležel. Jeho bohatí rodiče na památku jeho uzdravení dali postaviti na místě tom kamenný kříž, a sadili dvě lípy.

Křížek na Strašítkách

Na konci „Pražské ulice“, též většinou zvané „Na Strašítkách“, stojí kamenný křížek. Tento byl postaven Janem Procházkou, čp. 19, pak čp. 21, Josefem Voigtem, čp. 73 a Frant. Procházkou, čp. 77. Před tím stával na tom místě kříž dřevěný. Byl postaven v roce 1820 na parcele 417 Jos. Kuncem, čp. 19. Nynější kříž byl v roce 1929 přemístěn asi o čtyři metry dále na severovýchod, jelikož překážel vjezdu do čp. 158.

Socha svatého Isidora

Na západ od školní budovy jest postavena socha sv. Isidora – patrona zemědělců, českých sedláků (fotografie sochy). Byla postavena obcí roku 1717 a na ní nápis – staročeský: Ke cti a chvále pánu Bohu a svatému Isidorovi na čest tato vubec (obec) postaviti dala. Martin Chalupa, Girk (snad Kirch), Řenč, Wenzel Paur, Donáth, Anno 1717. Po straně k východu: Renort 1832.

Kříž u Polívků

Kříž u obydlí Polívků, čp. 102 v ulici „Dlouhé“ stával kdys u silnice. Byl přes 4 metry vysoký a ze dřeva a červenou barvou nabarvený. Časem zpustl, zvrátiv se hnilobou. Starý Polívka Frant., kovář – „Božík“ zvaný – prý jej spálil. Roku 1906 kříž tam ještě stál.

Kříž pode vsí

U čísla 62, "Pode vsí", kde byli majetníky Rýglové od nepamětna, postavil kameník Miler z protějšího čísla 85 kříž kamenný (fotografie kříže). Onen Miler pracoval v přílepské skále jako kameník a bydlel zde v čp. 85. Zde urobil tento kříž a postavil k domu čp. 62. Nese nápis: Pojďte ke mně všichni, kteří pracujete a obtíženi jste a já vás občerstvím. Kristus náš vítěz. 1882. Posledně opraven roku 1938 Ant. Rýglem, řezníkem, čp. 121.

Socha sv. Aloise

Socha sv. Aloisia (fotografie sochy) stojí blíže křižovatek od hořejší kaple na jihovýchod. Kdy a kým byla postavena, není známo. Nese znak hraběte Meraviglia, snad byla jím socha postavena, kolem roku 1780, spíše jeho manželkou, hraběnkou Marií Annou, rozenou z Mollart.

Kříž na rozcestí do Přílep

Kříž postavený na rozcestí kněževeské silnice k Rakovníku a cesty od Chrášťan do Přílep. Nese nápis: Pane Ježíši Kriste, smiluj se nad námi a odpust nám všem viny. Tento nápis – ačkoliv byl ještě v dobrém stavu – byl narychlo předělán: Původní nápis byl: Pane Ježíši Kriste, smiluj se nad námi a odpust nám naše viny. Dožaduje se, by Ježíš Kristus odpustil nám všem viny, tedy i vrahovi, který na tomto místě zastřelil obecního posla kněževeského a oloupil o peníze. Byla zde spáchána loupežná vražda. Mezi okolním lidem se veřejně vypravuje, že na tomto místě zákeřně zastřelen byl Černý, policajt a obecní sluha zvaný „kaprál“. Tento „kaprál“ byl zabit od člověka, který byl dobře informován, že „kaprál“ ponese z Prahy větší obnos peněz, že přijede poštovním dostavníkem, že zde na rozcestí vysedne a půjde pěšky dále do Kněževse. Poštovní dostavník odbočil na cestu na Chrášťany a kočí řídící dostavník po několika krocích uslyšel ránu z bambitky. Nevěnoval tomu však pozornost a v duchu si mysle: „aha, policajt a bojí se, proto na postrach střílí!“ Vrah „kaprála“ zavlékl po oloupení odtud do blízké šachty vzdálené několik set metrů, kde byl pak za dlouhou dobu dětmi objeven a pátráno bezvýsledně po vrahovi. Záhadné předělávání nápisu na kříži lidem oči otevřelo a usoudili zcela určitě, kdo byl tenkrát vrahem „kaprála“.

Ještě poznámku: Poštovní dostavník jezdil tenkráte denně z Rakovníka po silnici kněževeské až sem na rozcestí, odtud uhnul na Chrášťany, přes obec kolem „Lipky“ na silnici říšskou (císařskou zvanou) a přes Svojetín, Novou hospodu, Veselý vrch atd. do Žatce.


Pokračování