Atentát na Adolfa Hitlera. Dne 20. července 1944 byl spáchán na vůdce německého národa Adolfa Hitlera atentát. Podnikli jej jeho vyšší důstojníci, avšak lotr byl jen raněn. Proč se jim ten atentát nepodařil, lituje každý náš člověk. Sám satan nad ním bdí a drží nad ním ochrannou ruku. Jak rád by se ho národ český zbavil. Doufáme všichni, že tomu neujde a podle situace na frontách, snad již bude jeho vraždění konec v dohledné době. Důstojníci byli všichni ihned "odkráglováni" a provazem oběšeni na jeho, Hitlerův, rozkaz. Když již se vraždí sami mezi sebou, no jak dlouho válka ještě potrvá? Soudíme, Čechové, všichni...
Polívka Rudolf (zvaný Božík), čp. 102, zemřel dne 29. července 1944 ve stáří 62 roků. Pohřben byl dne 31. 7. 1944. Byl kovářem a kovárnu zdědil po otci Polívkovi Františkovi. V prvé světové válce dělal havíře v Kněževsi na šachtě Karel.
Přijímací zkoušky žáků do I. ročníku reálného gymnázia roku 1944. Ve dnech 29., 30. a 31. července konaly se zkoušky žáků do reálného gymnázia v Rakovníku. Z naší obce udělali zkoušku Gregor Věroslav, syn kronikáře, a Kupec Luboš, čp. 132, syn železničáře.
Hrozná bouřka. Dne 22. července 1944 od půl druhé hodiny odpoledne byla hrozná, šeredná bouřka, provázená průtrží mračen. Toto řádění trvalo plné dvě hodiny, pak se déšť trochu zmírnil, ale pršelo notně až do 28. července. Druhý den, dne 29. července 1944 dopoledne, byl zase pořádný lijavec.
Letošní žně roku 1944 pokračovaly velmi pěkně, každý pracoval pilně, neboť věděl velmi dobře, že letošní žně jsou již žně poslední pod nacistickou knutou. Budoucí žně budou již naše žně. To byla ovšem naše, všech Čechů, předtucha, přání, ba i že bude v skutečnosti. Dle situace na bojištích je pro náš národ den ze dne příznivější. Rusové ženou "nadlidi" jako stáda zběsilé zvěře. Již i na západě berou Němci draka. A tím je u nás dobrá nálada. Nesmíme ještě volně ani dýchat, ani volně se rozhlížet, ale jisto je, že slota nadlidí jde již "k lizu". Mnozí naši Němci již často k nám zavítají, zdraví již z dálky, říkají, že ta velká nemusela být, že jsme my s nimi vždy žili ve spolek v souladu, že se budeme mít zase rádi, že budeme zase kamarádi. Toto říkali ovšem Němci staří, ti měli rozhled do budoucna, tj. již předměřovali, že to s nimi, Němci, špatně dopadne. Kdežto kluci, Hitlerjugend, tj. Hitlerova mládež, byli zfanatizovaní, byli jiní. Ti "heilovali Heil Hitler" při každé sebemenší příležitosti, neb měli onu vědu "nabiflovanou" od německých profesorů, blbců. Tito je učili ve školách, že Němci jsou nejkulturnější národ na světě, a proto by dle toho jednali s jinými méněcennými národy. Oni že jsou národem vyvoleným, a teď že jim dal Bůh geniálního vůdce Adolfa Hitlera. Fuj, jak byli Němci dlouhá léta vlastními duchovními vůdci šeredně klamáni. Jaká to ubohost, jaká nevzdělanost mezi Němci. Je to spíše německá nadutost, drzost, nafoukanost a spíše Göbblesovská žvanivost. Věří, že takový nevzdělaný tapecír, hulvát, je spasí, že je vyvede někam ke blahu, že všichni národové budou pro ně pracovat, budou jejich otroci. Oni, Němci, věří, že jest od Boha vyvolený, ten zloduch že prý je nezranitelný, když už tolikrát byl v nebezpečí života a vždy vyvázl se zdravou kůží. A zatím stvůra v lidské podobě, dal si na sebe atentát fingovati. Tenkrát v Mnichově, v Braukelleru, dal namontovati časovou bombu a svoje "blafání" předčasně ukončil, vzal s sebou jen ty, na kterých mu ještě záleželo a ubohé dělnictvo a svoje protivníky (ovšem skryté) tam v hospodě Braukelleru nechal a za několik desítek minut se jich, nepohodlných, zbavil. Ihned poslána za darebákem depeše, která zlosyna stihla již ve vlaku, že byl na něj, Führera, spáchán atentát. Bůh prý jej varoval, aby dříve řeč svou, než byl stanovený program, ukončil. A fanatičtí Němci uvěřili. A zatím, "zmetek", co odpravil nevinných lidí, mysle, že tak, tímto činem, zajistí sobě úctu celého světa a v německém národě pro sebe jakousi vzpruhu. Puma v hospodě tajně zamontovaná vybuchla a zabila, zranila neb pohřbila v sutinách mnoho a mnoho Němců, dělníků hlavně aj. A 20. července 1944 bylo to právě takové. Svolal k sobě svoje důstojníky, protivníky a tito měli vraždění až "po krk", a proto navrhovali mu, by tuto válku, pro národ německý nepříznivou, již hleděl ukončit. Na shromáždění tom povstala hádka, střílelo se, po ostré výměně slov dal Führer některé důstojníky ihned postřílet, mnoho jich dal zatknout, spoutané ihned pověsit, na výstrahu druhým odbojníkům nařídil smrt provazem. A zase po celém Německu vzpruha pro něj, pro vraha. Zase jej Bůh všemohoucí ochránil od smrti... Ale počkej, dočkáš se co nejdříve, v dohledné době, odplaty, tak říká zde náš lid a že staré české přísloví se na něm, vrahovi, musí vyplniti: Kdo se Bohu rouhá, krutý trest na něj čeká! Náš lid, náš národ zotročený, dává hlavy dohromady. Už se slota německá mezi sebou střílí, už něco bude. Už bude brzo konec tomu vraždění a našeho znásilňování a konec našeho utrpení. Už tam v říši není soulad, nařízení stíhá nařízení. A k tomu ke všemu "plutokraté" (tak říkají v Německu anglickým a našim tam letcům a americkým letounům, kteří vypluli proti Germánům se svými "pevnostmi") denně bombardují důležité objekty, továrny, spoje, mosty, železnice, jejich kotle atd. Takže Nmcům scházejí zbraně a hlavně střelivo již postrádají. Všecko jim, ba i u nás v Čechách, ničí střelbou. Náš lid: Dobře, jen víc!