Následkem sucha urodilo se chmele málo. Panovala veliká vedra 50 stupňů až 52 stupňů. Kopa chmele „šla“ na 11 věrtelů, někomu ještě méně. Za jeden cent, tj. 50 kilogramů, platili obchodníci chmelem 2600 korun až 2800 korun dle jakosti. Byly kraje, že v nich narostlo chmele ještě méně. Strašné sucho panovalo tehdy v Čechách. Nakupovačem chmele byl Alois Pracný z Kněževsi.
Události v roce 1943. Rudá armáda denně postupuje, lépe, žene Němce zpět. Dne 14. ledna 1943 na konferenci v Casablance za účasti Chruchilla (Angličana), Stalina (Rusa), vyslance francouzského a prezidenta Roosevelta (Amereičana) aj. byl poprvé formulován požadavek bezpodmínečné kapitulace mocnosti Osy, tj. Němců a jich společníků.
Dne 18. ledna 1943 prolomila Rudá armáda kruh obkličovací kolem Stalingradu a 30. ledna 1943 zajat vrchní velitel německých vojsk tam – maršál Paulus, a 16. německých generálů s ním, mnoho důstojníků a s nimi mnoho set tisíc německých vojáků. A bylo po heilování.
Jaká to útěcha pro náš národ, tak trpící pod jhem německým. Dne 8. 3. 1943 v bitvě u Sokolova v SSSR (Svaz sovětských socialistických republik) poprvé vyznamenala se českolovenská brigáda. Dne 24. 8. 1943 Čechy a Morava vydány napospas Karl Hermann Frankovi jako „státnímu ministru“. Dne 8. září 1943 oznámena kapitulace Itálie z Londýna. 5. listopadu 1943 československá brigáda v SSSR se zúčastnila bojů o Kyjev a druhý den jen dobyla pod generálem Svobodou. Dne 13. prosince 1943 podepsal prezident Beneš v Moskvě smlouvu spojeneckou se Sovětským svazem. U nás veliké nadšení.
Dosud protektorát. Němci jsou krotcí. My už si více dovolujeme, vysmívajíce se Němcům. Kronika se více neukrývá. Jubilejní rok Bedřicha Smetany.
Válka neochabuje, naopak zuří ve větším tempu než při začátku. Válečná německá „mašina“ rozjela naplno, jinými slovy: „Německá bestie již chcípá, a proto bije kolem sebe se všemi čtyřmi“. Však té německé slotě nebude to nic platné, prohrávají Němci na všech frontách. Angličtí, naši letci v Anglii, američtí letci se svými „pevnostmi“ řežou do nich jedna radost. Tak říkáme my všichni Čechové: „Německá mrcha již dodělává a blíží se její konec.“
Rok 1944: Začátkem bylo chladno, celý měsíc byl veliký vítr studený až do 29. ledna; ke konci měsíce, tedy dva dny, bylo letní počasí.
Emilie Konopásková, rozená Herinková z čp. 45 zemřela dne 11. ledna roku 1944 v Kněževsi, narozená v Chrášťanech čp. 45. Provdaná byla v Kněževsi za rolníka Konopáska Emanuela. Pohřeb měla ve čtvrtek dne 13. ledna 1944 o třetí hodině odpoledne z domu smutku čp. 125 v Kněževsi. Zemřela náhle o půl čtvrté hodině ranní ve stáří 56 roků.
Odvod koní byl už zase v Rakovníce dne 24. ledna 1944. Tak nařídili Němci.
A co zaznamenávat? Jiného nelze nic zapsat. Němci nařizují, co mají kronikáři zapsat; hrozí, že kroniky se budou jimi kontrolovati a že stihne každého trest, kdo by proti Němcům psal.
Pánek Antonín, výměnkář, čp. 32, dne 30. ledna 1944 v neděli zemřel ve věku 82 let. Pohřeb měl ve středu dne 2. února 1944 o půl třetí hodině odpoledne z čp. 32. Byl mnoho let členem hasičského sboru a jeho četařem a podvelitelem po mnoho roků.
Polívková Františka, rozená Racková ze Senomat. Zemřela 30. ledna 1944 o 9. hodině dopolední po dlouhém bolestivém utrpení ve věku 70 let. Zemřela u svého syna Františka Polívky, truhláře a ten má pohřební ústav v Lužné-Lišanech, u nádraží. Narodila se v Senomatech, rozená Racková, do naší obce přišla co služka k sedlákům. Provdala se za řezníka Polívku Františka, lidově Božík z čp. (neuvedeno). Ten za světové první války v Uhřích zemřel. Polívková Františka pracovala dlouhý čas jako zemědělská pracovnice u různých rolníků. K stáří onemocnivši, odstěhovala se k synu Františkovi do Lužné-Lišan, kde zemřela a v Lišanech na hřbitově pochována.
Hornof František, výměnkář čp. 43. Zemřel ve věku 80 let dne 4. února 1944 v pátek o 10. hodině dopoledne. Pohřeb měl v neděli dne 6. února 1944 o 3. hodině odpoledne. Býval velitelem hasičského sboru a členem jeho dlouholetým. Zemědělec, jeden z nejlepších sekáčů obilí velkou hrabicí. Byl vyhledáván rolníky na sekání obilí. Nikdo se k němu nemohl postavit s velkou hrabicí, kosou, při sekání obilí. Byl sekáčem jeden z prvých. I jinou, ba všecky práce dělal rád a každému s ochotou. Pracoval jsi rád na té hroudě, kterou jsi tolik miloval a proto budiž ti ta česká země lehká. Mnohokráte jsi říkal: „Aspoň kdybych se toho dočkal, až ti Němci budou z naší země utíkat.“ Nedočkal ses, ale spi klidně, budou brzo vyhnáni a utíkat budou „s keserem“. Nebude již to dlouho trvat.