Šnajdrová Kristýna, matka p. Rybáčkové, čp. 145, zemřela dne 7. února 1944 o 5. hodině ráno ve věku 75 let. Pohřeb měla 9. února 1944 ve středu o 15. hodině odpolední z domu smutku čp. 145, od Rybáčků. Byla to vzácná paní, dobrá česká žena.
Václav a Marie Trešlovi měli svatbu dne 19. února 1944. On z Kněževsi, syn Trešla Rudolfa, mistra pekaře z Chrášťan čp. 1, ona dcera Václava a Aloisie Procházkových, rolníků z hospody z Chrášťan čp. 11. Odstěhovali se do Kněževsi k rodičům, kde měli živnost pekařskou. Trešl Václav jest poručíkem československé armády.
Od 13. února do 18. února 1944 padal sníh a při tom zima. Do konce února 1944 bylo chaldno a někdy trochu sněžilo.
Američtí letci často rejdili nad námi, nad naší obcí, svými letadly, pevnosti zvanými. Často se ozvalo v dálce na západě veliké dunění, to rány od jejich bombardování. My se jen „pod vousy“ smáli a v duchu: „Jen víc!“, „Tam jsou Germáni!“ atd.
Schůze zájemníků o cestu směr od hřbitova k nádraží Chrášťany-Kněževes. Jest tam dosud veřejná pěšina, zbytek to staré cesty Žatec-Rakovník. Někteří zemědělci zamýšleli tudy obnovit polní cestu, jelikož museli po dlouhých polích jezditi s náklady, a to jednak pole sobě ujezdili a jednak pro potahy jízda tudy byla příliš těžká. Ale pro nepochopení některých zemědělců a pro nejednotnost z cesty sešlo. Schůze zájemníků konala se 5. března roku 1944 v 10 hodin dopoledne v hostinci „u Gregorů“ čp. 12 a svolal ji Holý Josef, zemědělec a kapelník, čp. 109.
Sláma na kontingent dodávala se 7. března roku 1944 Hospodářskému družstvu Rakovník.
Fiala Václav, železničář, průvodčí vlaků, bytem v Olešné, otec dvou dítek, synka a dcerky, zahynul ve službě 7. 3. při výbuchu cisterny vlakové u Loun. Přiblížil se s lucernou k vagonu, cisterně, plyny zde nahromaděné se vzňaly a vybuchly. Při výbuchu byl těžce zraněn, takže v nemocnici v Lounech, kam byl převezen, zemřel. Byl stár 34 let. Pohřeb měl v Olešné v pátek dne 10. března 1944 o půl čtvrté hodině odpoledne. Zanechal zde vdovu: Libuši Fialovou, rozenou Havlovicovou z Olešné a dvě děcka: Blanku, 5 roků, a Václava, 2 roky. Na cestě jeho poslední doprovázelo jej 45 hudebníků z Rakovníka a mnoho tisíc lidu. Fiala Václav bydlel jistý čas u rodičů Fialových Čeňka a Marie v čp. 76. Všichni byli Němci vyhnáni ze Svojetína v roce 1939, jakožto dobří Čechové. Ve Svojetíně měli dům a malé hospodářství. Po vyhnání Němci ze Svojetína koupili si v Chrášťanech domek čp. 76 a v roce 1945 se Fialovi všichni zase vrátili na své do Svojetína.
Velký koncert. Dne 8. března roku 1944 byl v sokolovně (tak se ale tento smutný čas nesmí nazývat) v Kněževsi pořádán velký koncert, na němž účinkovalo 35 hudebníků z Chrášťan, z Kněževsi a z okolí. Byl to již druhý velký koncert. Pořadatelé i hudebníci i zpěváci vytkli sobě za úkol v dnešní smutné době náš lid tak těžce zkoušený povzbuzovat českou písní, aby vytrval. Hudbu nacvičil zdejší učitel obecné školy Černý Václav a zkoušky byly ve školní budově zdejší, zpěvy nacvičil v Kněževsi v sokolovně bratr farář církve českomoravské Valenta Jaroslav. Sál velké sokolovny byl přímo „nabit“. Koncert přinesl jak morální, tak finanční úspěch (ačkoliv hudebníci účinkovali úplně zadarmo). Mnohá čísla se musela znovu a znovu opakovat, hlavně při hraní písní od Kmocha: Muziky, Andulko šafářová, Pode mlýnem, Kolíne, Kolíne atd. obecenstvo vstalo, zpívalo s sebou. Byl to velebný okamžik, přímá revoluce proti Němcům. Muselo se znovu opakovat. Z Chrášťan účinkovali: 1. housle – Chalupa Antonín, čp. 52, Ibl Jiří, student, čp. 92, Frélich Josef, student, čp. 100, 2. housle: Kupec Rudolf, student, čp. 157, trubka: Fišer Adolf, čp. 11, železničár, trombon: Kučera Emil, čp. 125, truhlář, Rajs Jaroslav, čp. 112, truhlář, basa: Šimr Josef, hajný, Bora, Cédl Jindřich ml., Gregor Václav, čp. 81, kronikář. Další hudebníci byli z Kněževsi, cello: farář Valenta a jeden cellista z Krušovic a mnozí další: z Nesuchyně, z Nového Dvora a jiní.
Procházka Václav, rolník, hostinský a řezník, čp. 11. Dne 14. března roku 1944 do rána zemřel, pohřeb měl ve čtvrtek 16. března 1944. Byl stár 59 roků. Kolegové řezníci, šenkýři a mnoho lidu z celého okresu doprovodili jen na cestě jeho poslední. Přestěhoval se do rodného domu z čp. 20, které koupil do Červenýho Josefa v dražbě exekuční. Otec jeho Ludvík Procházka mu postoupil grunt čp. 11 i s hospodou. Dům jednopatrový čp. 20 prodal Divyšovskýmu Václavu a Boženě, rozené Šnoblové, čp. 40.