Gregor Josef, čp. 124, "u Tesařů", zemřel 7. července roku 1943 ve věku 67 roků. Byl vyučen tesařem u svého otce Františka Gregora, čp. 114. Pracoval dlouhá léta na buštěhradské dráze jako tesař. Byl to dobrý, znamenitý odborník v tesařství. Bydlel zde doma u rodiny v čp. 124 a do práce vstával ve dvě hodiny v noci, chodil všechen ten čas pěšky do Krupé na nádraží, odtud jezdil na svá pracoviště, do Žatce, Chomutova, Karlových Varů, Annaberku atd., na druhou stranu přes Lužnou, Strašecí, Kladno atd. Nebylo mu obtížné v noci ve dvě hodiny vstávat, v noci pěšky do Krupé, odtud vlakem do pracoviště, mnohdy hodně vzdáleného a večerním vlakem v 9 hodin přijel domů. Mohl by býti příkladem mnoha mladíkům. Pracoval rád do posledního okamžiku. V naší obci měl lví podíl na založení Dělnické tělocvičné jednoty 1. 7. 1919.
Černý Bohumil. Dne 13. srpna 1943 zemřel a 15. srpna t. r. pochován byl bývalý šafář z Hořesedel, ze Sudet, sem násilně Němci vystěhovaný. Přišel k nám do obce se svou rodinou jako vystěhovalec. Zde usadil se v čp. 110, bývalé sušárně Cédla Ludvíka, čp. 35, a pomáhal rolníkům na polích, nejvíce Procházkovi Václavovi, čp. 11, v hospodě. Byl to člověk dobrý, pracovitý, dobrého srdce. Náš národ český miloval. Němcům předvídal, že budou přísně potrestáni za příkoří na našem národě spáchaném. Pohřeb měl krásný. Ještě za svého život přál si, až umře, aby při vynášení jeho mrtvoly z domu zahráli mu hudebníci jeho píseň zamilovanou "Už mě koně vyvádějí". Jeho přání bylo vyhověno a kapela Holýho Josefa, čp. 109, mu jeho píseň zahrála. Jedno oko nezůstalo suché. Manželka jeho se pak vystěhovala k synu svému do Prahy.
V září a celý podzimek roku 1943 nepršelo, bylo krásně, slunečno. Nádherně se vybíraly brambory a překrásně se silo. Jenže brambor byla katastrofální neúroda. I v říjnu bylo krásné, teplé počasí, nádherně se všecka práce udělala; řepa vybírala se za letního počasí. Příroda přála ve všem konání. Oralo se třemi páry "prímově" ke chmeli. Všecka polní práce se udělala výborně. Staří lidé prohlašovali, že není pamětníka takového krásného podzimu.
Divišovský Bohumil zemřel dne 31. října 1943. Byl hrobníkem a zároveň polním hlídačem. Byl zemědělským dělníkem, přes zimu pracoval v lese. Bydlel se svou ženou a sedmi dětmi v obecní pastoušce v čp. 8 (obecní úřad). Byl to smutný pohřeb. Za rakví 7 dítek a mladá manželka. Hojně lidu a kapela Holýho Josefa, čp. 109, jej doprovázela na jeho cestě poslední. Zemřel posud mlád, ve věku (neuvedeno).
Nový hrobník Řáda Jan. Po smrti Divišovského Bohumila byl zvolen hrobníkem obecním zastupitelstvem Řáda Jan, zemědělský dělník, dávač do mlátičky zdejšího strojního družstva. Jest to člověk pracovitý. Dříve býval ve službách ve dvoře knížete z Fürstenberka jako hlídač. Bydlí u Petříčků v čp. 143, teď od roku 1960 v čp. 18, které koupil.
Rajs Celestýn, čp. 112, zemřel 3. 12. 1943. Železničář a domkář, bývalý zemědělský dělník, kočí. Službu konal u dráhy v Rakovníce, kam denně vlakem dojížděl. Byl stár 63 roky, ale delší dobu byl nemocen. Byl to dobrý občan, což nasvědčovala veliká účast při jeho pohřbu ze všech vrstev občanstva. Projevoval vždy přání dočkati se příznivého konce války pro náš národ. A již se nedočkal. Pohřben 6. 12. o třetí hodině odpolední. Škoda, přeškoda dobrého člověka.