Nakažlivá nemoc záškrt řádila v naší obci roku 1943 v listopadu a před tím. Všichni postižení touto nemocí odvezeni byli narychlo sanitou do rakovnické nemocnice. Bylo osm případů, z nichž tři skončily smrtí. Pisatel této kroniky odvezl dne 18. listopadu roku 1943 svoji dceru Gregorovou Hanu, narozenou 17. prosince 1920, tedy ve stáří 23 roků, onemocnělou záškrtem autem sanitou do rakovnické nemocnice, kde byla provedena na ní transfuze krve, kterou provedli Dr. Antoš, primář, Dr. Procházka a Dr. Bruncvík. Když se v naší obci mladí lidé dověděli, že Hanička (tak jí nazývali) potřebuje, aby jí byla dána krev, přihlásilo se jich 26, mezi nimi i starší jako Řepík Bedřich, čp. 111, Polívka Bohumil, čp. 25 (její strýc), Malá Štefa, čp. 70, dále Procházková Marie, čp. 11, Iblová Věra, čp. 92 atd. a mnoho jiných. Krev nejlépe se hodila od Procházkové Marie, čp. 11, jelikož tato již před časem také „prodělala“ záškrt. Transfúze byla provedena a Hana zachráněna. Sluší zaznamenat, že sami všichni se přihlásili dobrovolně dáti svoji krev, a tak přispěli k záchraně kamarádky, což jest chvályhodné a hned na takovou oběť se nezapomíná. Hana v nemocnici „dostala“ 44 injekcí a pobyla tam 3 týdny. Propuštěna do domácího léčení, kde ještě 4 měsíce byla ošetřována Dr. Topkou Františkem a Dr. Janouškem Ferdinandem. Tento prohlásil, že je stižena tak zvanou „Ludvíkovou angínou“, nemocí tou vážně nebezpečnou. Dr. Topka a Dr. Janoušek, lékaři v Kněževsi. A tak zásluhou všech pěti lékařů a dárců krve Hana zachráněna.
Kontingent drůbeže. Dne 23. listopadu 1943 museli majitelé drůbeže, hlavně husí, krůt a perliček, odevzdat jeho předepsanou dodávku sběrně, která přijela do Kněževsi. Musel každý majitel za nimi do Kněževsi. Co tu bylo nadávek a proklínání, do Kněževsi žádnému se nechtělo, prý „táhnout se až tam“. Mnoho nechybělo a bylo po kontingentu. Za krůtu 3 kg těžkou sběrna vyplatila 131 korun.
Schůze zemědělců. Dne 23. listopadu 1943 museli se povinně dostaviti všichni zemědělci do školy v 7 hodin večer. Řídící učitel Hejda Zdeněk přečetl přípis Okresního úřadu v Rakovníce, lépe výzvu k zemědělcům, by oni nasadili všecky síly a co možná nejvíce z pozemků a z hospodářství vytěžili. Když Říše až dosud nás ve všem podporovala a živila, bychom jí toto aspoň částečně mohli splatit. Vzato všemi s úšklebkem „na vědomí“. Bylo slyšet poznámky „už jim teče voda do bot,“ „už je jim zle“ a jiné poznámky přiléhavé.
Kontrola na brambory. Dne 24. listopadu 1943 byla u nás v obci, už zase, provedena kontrola na brambory. Všichni pěstitelé brambor museli se dostavit do hostince „u Procházků“, čp. 11 a museli něco bramborů dát, třeba několik kilogramů; jinak kontroloři provedli u takových prohlídku.
Hlášení domácího zvířectva. Dne 3. prosince 1943 byl úřady nařízen soupis domácího zvířectva ku dni 3. 12. 1943. Soupis provedli z nařízení obecního úřadu Holý Josef ml., čp. 109, a Heřman Josef, čp. 16.
Dodávka vepřového bravu. Dne 13. prosince 1943 dodával se vepřový brav na kontingent. Obecní úřad vypsal ty zemědělce, kteří měli vepře již vykrmené a dle potřeby a také dle pořadí přihlášek a na určitý den, zde 13. prosince 1943, musel vypsaný zemědělec dodati na městské jatky města Rakovníka svůj brav. Mnohdy se zde na jatkách sjeli zemědělci z celého rakovnického okresu. Zde dva odhadci dobytek odvážili a odhadli cenu za kg, tj. co vyplatí za 1 kilogram živé váhy. Ku příkladu: Vepř vážil živá váha 133 kg. Cena za kg 12 korun 70 haléřů x 133 = 1689 korun 10 haléřů. Poplatky a výlohy: Tržné 5 korun, provize 16 korun 90 haléřů, porážkové známky 5 korun, půl procenta Česko-moravskému svazu 8 korun 50 haléřů, poštovné 1 koruna, pojištění 6 korun, celkové srážky 42 korun 40 haléřů. Zemědělec za vepře obdržel 1646 korun 70 haléřů.
Každý zemědělec obdržel na jatkách od úředníka Hospodářského družstva z Rakovníka poukaz na peníze Záložně okresní hospodářské v Rakovníce a ta mu vyplatila obnos již beze srážek. Bývala to „procedura“ veliká, samý běh!